Článek
První zkamenělý otisk nohy obřího dravého dinosaura druhu Tyrannosaurus rex byl představen v roce 1994 z území Nového Mexika.[1] Dnes už známe ichnofosilií (mj. otisků stop), patřících právě tomuto obřímu dravci, poněkud více. Kromě méně známých otisků, jejichž původce nelze s jistotou ověřit, byla například objevena jedna stopa roku 2007 také v souvrství Hell Creek na území Montany[2] a dokonce celá série stop byla popsána roku 2016 ze souvrství Lance na území Wyomingu[3]. Na začátku roku 2021 pak přibyl popis další stopy ze stejného souvrství, z kterého byl paleontology Lockleym a Huntem popsán ichnotaxon Tyrannosauripus pillmorei (jednalo se o 86 cm dlouhou stopu z Nového Mexika). Vedoucí autor odborné studie z roku 2021, kterým je dnes již bohužel zesnulý William T Caneer, totiž po identifikaci tohoto fascinujícího exempláře nadále pátral v Ratonské pánvi a během osmi sezón na konci 90. let minulého století a na začátku století tohoto měl štěstí – nalezl dvě fosilní stopy, patřící pravděpodobně tyranosaurovi, jednou z nich pak byla právě zajímavá „vícečetná“ stopa.[4] Oba nově objevené fosilní otisky velikostí zhruba odpovídají tomu původnímu, jednalo se tedy nejspíš o výtvor velkého dospělého jedince „T. rexe“ o délce přes 11 metrů a hmotnosti několika tun (pro původní stopu odhadli velikost původce Larramendi a Molina v roce 2016, a to délku 11,4 metru a hmotnost 5,8 až 6,9 tuny).[5] Nejedná se nicméně o „obyčejný“ izolovaný fosilní otisk stopy, nález totiž dokládá jakousi neobvyklou aktivitu svého původce.
Hned na úvod je třeba v této souvislosti konstatovat, že hypotézy o chování pravěkých živočichů, a tedy i o způsobu vzniku ichnofosilie, jsou velmi „vachrlaté“ – nikdy si nemůžeme být jisti, zda je naše představa správná, pokud nepozorujeme dotyčného živočicha přímo při tvorbě oné stopy. Zde se tedy spolu s autory popisné práce musíme pustit na tenčí led vědecky podložených spekulací. Pokud se ale autoři této studie nemýlí, máme před sebou jednu z nesmírně cenných „pohlednic“, zachycujících střípek ze života tvorů v období nejpozdnější křídy. Podobný objev totiž může vrhnout světlo na funkční morfologii, způsob chování a paleoekologii populárního obřího dinosaura, který v současné přírodě nemá žádný ekvivalent. Může se, poeticky řečeno, jednat o nádherný příklad „chování, zamrzlého v čase“. Co tedy o neobvyklé stopě zatím víme a jak asi před více než 66 miliony let vznikla? Fosilie byla objevena na exponované skalní ploše sedimentů náležejících ke geologickému souvrství Raton, uložené řádově jen několik desítek metrů pod hranicí K-Pg.[6] Původce stopy tedy žil řádově jen desítky až několik stovek tisíc let před koncem křídy, a patří tak k posledním neptačím dinosaurům vůbec.[7] První stopa byla po průzkumu izolovaných pískovcových balvanů objevena nedaleko města Ludlow na území Colorada. Otisk velké tříprsté stopy měří stejně jako první exemplář asi 85 cm na délku a 55 cm na šířku, je ale přibližně o polovinu „mělčí“ (první stopa byla hluboká asi 23 cm).
Tyranosaurus vstávající ze země, obrazová rekonstrukce vytvořená na základě objevu popsaného roku 2021.
Druhá stopa, která nás zde zajímá více, byly původně interpretována jako krátká série tří stop. Nález byl učiněn opět v Ratonské pánvi, tentokrát ale na severovýchodě Nového Mexika (nedaleko města Cimarron). Výrazné vypouklé tvary na pískovcovém podloží představují podle novější interpretace otisky předních i zadních končetin tyranosaura, vstávajícího zde ze země. Porovnáním tvaru otisků a vyloučením všech nepravděpodobných možností dospěli vědci k závěru, že se nepochybně jedná o ichnofosilie přiřaditelné druhu T. rex. Co ale tento obří teropod na tomto místě kdysi prováděl? Jak už bylo uvedeno, jistého nic není. Poměrně pravděpodobnou variantou je ale postup vstávání ze země, kdy se dinosaurus snažil opatrně a obezřetně napřímit z odpočívající pozice (kdy pravděpodobně spočíval na rozšířeném konci své stydké kosti, vytvářející oporu pro vnitřní orgány právě při takovém způsobu odpočinku). Opatrnost byla rozhodně na místě, protože pád několikatunového těla, tedy konkrétněji trupu a hlavy z výšky 1,5 a 3,5 metru (resp.) by mohl odrostlému tyranosaurovi snadno přivodit smrtelné zranění.[8] Představa autorů popisné studie je taková, že dospělý jedinec tyranosaura zde vstával ze země buď po odpočinku, nebo například při lovu (kdy v této pozici číhal na kořist a takto byl zachycen moment zahájení samotného útoku). Je ovšem otázkou, zda by se natolik fyzicky náročný a vzhledem k vysoké hmotnosti dinosaura extrémně nebezpečný úkon mohl stát běžnou součástí lovecké strategie tyranosaurů.
Jak už bylo uvedeno, v případě několik tun vážícího tvora nesoucího svou váhu na dvou nohách je při takovém úkonu neustále přítomno nebezpečí těžkého zranění nebo i smrti v případě uklouznutí nebo zakopnutí a následného pádu. Obří dravec měl vstávat tím způsobem, že zatímco jeho váha spočívala na mohutném kýlu stydké kosti[9], naklonil svůj trup více dopředu, až se zapřel o své malé přední končetiny, čímž se celkově stabilizoval (jak vyvozovaly už některé dřívější výzkumy).[10] Následně teropod podsunul levou zadní nohu pod své těžiště a rychle tak nabyl rovnováhy. Proto se otisk přední a zadní končetiny nacházejí ve velké blízkosti za sebou. Tato představa je konzistentní s podobou samotných otisků, samozřejmě ale nejde o jistou a potvrzenou rekonstrukci jejich vzniku. Nález každopádně vyvolává další zajímavé otázky. V jaké pozici například tyranosauři spali nebo odpočívali? Ichnofosilie z Nového Mexika nasvědčují představě, že nikoliv na boku (což by bylo velmi nepohodlné a vzhledem k tlaku na hrudní koš i nebezpečné), ale spíše ve snížené přirozené pozici s nohama pod tělem, kdy veškerá hmotnost spočívala na rozšířeném konci stydké kosti, distální části pokrčených zadních nohou a případně i na ocasu, který mohl být zapřen o zemi a sloužit jako pomocný orgán pro stabilizaci. Tato verze by zároveň definitivně vyloučila názor některých vědců ohledně nulové funkčnosti drobných předních končetin tyranosaurů.[11] Autoři studie konstatují, že jejich interpretace je plně konzistentní se známými fakty o tyranosauridních teropodech i ichnofosiliích a poskytují podnětný základ pro další výzkumy. Můžeme se tedy těšit, co dalšího se ještě o „odpočívajících“ tyranosaurech v budoucnu dozvíme…
---------
Externí odkazy:
---------
[1] Lockley, M. G.; Hunt, A. P. (1994). A track of the giant theropod dinosaur Tyrannosaurus from close to the Cretaceous/Tertiary Boundary, northern New Mexico. Ichnos. 3 (3): 213-218.
[2] Manning, P. L.; et al. (2008). A probable tyrannosaurid track from the Hell Creek Formation (Upper Cretaceous), Montana, United States. Palaios. 23 (10): 654-647.
[3] Smith, S. D.; Persons IV, W. S.; Xing L. (2016). A tyrannosaur trackway at Glenrock, Lance Formation (Maastrichtian), Wyoming. Cretaceous Research. 61: 1-4.
[4] T. Caneer, W.; Moklestad, T.; Lucas, S. G. (2021). Tracks in the Upper Cretaceous of the Raton Basin possibly show tyrannosaurid rising from a prone position. In: Lucas, S. G.; Hunt, A. P.; Lichtig, A. J. (2021). Fossil Record 7. New Mexico Museum of Natural History and Science Bulletin. 82: 29–37.
[5] Molina-Pérez, R.; Larramendi, A. (2016). Récords y curiosidades de los dinosaurios Terópodos y otros dinosauromorfos. Spain: Larousse. (str. 46)
[6] Pollastro, R. M.; Pillmore, C. L. (1987). Mineralogy and Petrology of the Cretaceous-Tertiary Boundary Clay Bed and Adjacent Clay-Rich Rocks, Raton Basin, New Mexico and Colorado. SEPM Journal of Sedimentary Research. 57 (3): 456–466.
[7] Orth, C. J.; et al. (1981). An Iridium Abundance Anomaly at the Palynological Cretaceous-Tertiary Boundary in Northern New Mexico. Science. 214 (4527): 1341–1343.
[8] Farlow J. O.; Smith, M. B.; Robinson, J. M. (1995). Body mass, bone „strength indicator“, and cursorial potential of Tyrannosaurus rex. Journal of Vertebrate Paleontology. 15 (4): 713–725.
[9] Brochu, C. R. (2003). Osteology of Tyrannosaurus rex: insights from a nearly complete skeleton and high-resolution computed tomographic analysis of the skull. Society of Vertebrate Paleontology Memoirs. 22 (4): 1–138.
[10] Newman, B. H. (1970). Stance and gait in the flesh-eating Tyrannosaurus. Biological Journal of the Linnean Society. 2 (2): 119–123.
[11] Arp, D.; Jr. (2020). Developing an Assessment to Evaluate Tyrannosaurus rex Forelimb Use Cases. Biosis: Biological Systems. 1 (3): 102-108.
---------
