Článek
Tyrannosaurus rex, král dravých dinosaurů z období nejpozdnější křídy a zřejmě také nejmohutnější známý teropod všech dob.[1] Jaké zvuky asi zaživa vydával? Na rozdíl od tvaru a velikosti těla, síly čelistního stisku, přibližné rychlosti pohybu nebo otázky jeho fyziologie nemůžeme o akustických projevech tohoto dinosaura říci nic konkrétního či jakýmkoliv způsobem doloženého. Zvuky ani zvukový aparát z měkkých tkání se bohužel ve fosilním záznamu nedochová. Co se týká zvuků, budeme v případě tyranosaura navždy odkázáni k představě podobné němému filmu. Nebo to přece jen není pravda? Jedna možnost, jak se dopátrat skutečnosti, nejspíš opravdu existuje. Je to přitom velmi jednoduchá úvaha – tyranosaurus vydával nejspíš zvuky podobné těm, vyluzovaným jejich nejbližšími současnými příbuznými – ptáky a krokodýly.
Mnohem méně pravděpodobné je, že by například vydával řev podobný lvímu nebo troubení odpovídající zvukovým projevům slonů. Krátce shrnuto, T. rex by nám zněl spíš jako obří krokodýl než jako velcí savčí predátoři ze současnosti.Tato úvaha nás sice příliš daleko neposouvá, tvůrci filmového dokumentu o tyranosaurovi z dílny BBC, který měl premiéru na začátku roku 2018 (pod názvem „The Real T. rex“, česky také „Znovuobjevení tyranosaura“ nebo „Tyrannosaurus rex: Nová odhalení“)[2] však zašli ještě dál a zkusili si vytipovat dvě současná zvířata, jejichž akustický projev se dle jejich mínění tomu tyranosauřímu mohl nejvíc podobat. Nikoho jistě nepřekvapí, že se jedná o jednoho zástupce ptačí říše a jednoho zástupce říše velkých krokodýlovitých plazů.
Prvním z nich je bukač velký (Botaurus stellaris), středně velký druh brodivého ptáka z čeledi volavkovitých. Tento asi jako bažant velký pták hnízdí v rákosových porostech a živí se především menšími rybami a obojživelníky, pojídá ale také malé savce a hmyz, výjimečně pak plení hnízda jiných ptáků. Vzácně se vyskytuje i na našem území (kde podle odhadů hnízdí asi 30 až 40 párů tohoto ptáka) a charakteristický je svým výrazným hlasovým projevem, zejména pak u tokajících samců.[3] Právě tento zvuk využili tvůrci filmového dokumentu jako jeden z podkladů pro rekonstrukci hlasového projevu tyranosaura. Druhým zvířetem, jehož zvuk byl využit, je aligátor čínský (Alligator sinensis), spolu s aligátorem severoamerickým jediný žijící zástupce čeledi Alligatoridae. Jedná se o malý druh o délce maximálně kolem 2 metrů a hmotnosti do 50 kilogramů, dožívající se v zajetí až 70 let.
Jaký zvuk obří dravec vydával, když útočil na svoji kořist? To stále s jistotou nevíme.
Nápadný je zejména svými vokalizačními schopnostmi, protože v různých situacích dokáže reagovat mnoha různými akustickými projevy.[4] Do dálky se šířící aligátoří zvuky o nízké frekvenci byly zkombinovány s hlasitým hlubokým voláním bukače a poté zesíleny tak, aby jejich intenzita odpovídala velikosti dospělého tyranosaura (o délce 12 metrů a hmotnosti šesti a více tun). Výsledkem je děsivý, nízký tón, jehož vibrace nám snadno způsobí mrazení v zádech. Podle paleontoložky Julie A. Clarkové z Texaské univerzity v Austinu, která se na přípravě dokumentu podílela, nemusel tyranosaurus ani otevírat tlamu, pokud chtěl podobný zvuk vytvořit – tato vokalizace podobný mechanismus nevyžaduje. Zvuk se pak mohl šířit do velkých vzdáleností a tvory v blízkém okolí mohl být spíše pocítěn než uslyšen.
Je dokonce pravděpodobné, že soudobí býložraví dinosauři si postupně vyvinuli zvýšenou citlivost na tyto akustické vibrace, aby se dokázali včas dát na útěk, pokud se obří dravec přiblížil. Tvůrci zmíněného dokumentu se dokonce domnívají, že podobné dunivé zvuky – které jsou často i podkresem hororových filmů – v nás vyvolávají strach a nepříjemné pocity právě proto, že jsou jakousi evoluční vzpomínkou na doby, kdy naše předky lovili dravci, projevující se právě tímto způsobem. Ačkoliv to může znít bláznivě, tyranosauří „řev“ v nás tak částečně i po desítkách milionů let stále rezonuje jako temné, kdesi v hloubce vědomí skryté varování z pradávných časů, kdy savci ještě zdaleka nebyli pomyslnými pány této planety!
Profesor anatomie Lawrence Wittmer z Univerzity v Ohiu přispěl svým výzkumem tyranosauří mozkovny (zejména oblasti středního ucha), při kterém mimo jiné potvrdil a doložil, že gigantičtí teropodi skutečně velmi dobře vnímali nízkofrekvenční zvuky.[5] Dokázali přitom zaznamenat i zvuky, které by člověk vůbec neslyšel, a jimi vydávané akustické projevy se mohly šířit zemí na mnohakilometrové vzdálenosti. Je tedy možné, že tyranosauři vůbec neřvali a dorozumívali se pouze tímto relativně tichým, ovšem účinným a poněkud strašidelným způsobem? Něco pravdy na tom nepochybně bude, ačkoliv je těžké tvrdit cokoliv s jistotou. Nepochybné je jen tolik, že Jurský park (a Jurský svět) má bohužel další věc špatně – tyranosauři ve skutečnosti určitě neřvali tak, jak jsme to mohli vidět v šesti dosud natočených populárních filmech s touto značkou.
---------
Odkazy:
---------
[1] Persons, W. S.; Currie, P. J.; Erickson, G. M. (2020). An Older and Exceptionally Large Adult Specimen of Tyrannosaurus rex. The Anatomical Record. 303 (4): 656-672.
[2] Viz odkaz https://www.imdb.com/title/tt7824984/
[3] Dungel, J.; Hudec, K. (2001). Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Praha: Academia, 2001.
[4] Thorbjarnarson, J.; Wang, X. (2010). The Chinese Alligator: Ecology, Behavior, Conservation, and Culture. Johns Hopkins University Press.
[5] Witmer, L. M.; Ridgely, R. C. (2009). New Insights Into the Brain, Braincase, and Ear Region of Tyrannosaurs (Dinosauria, Theropoda), with Implications for Sensory Organization and Behavior. The Anatomical Record. 292 (9): 1266–1296.
---------
