Článek
Od 80. let 20. století se objevují zprávy o domnělém kontroverzním objevu údajného paleocenního tyranosaura, žijícího několik desítek tisíciletí po dopadu asteroidu Chicxulub. Protože je však tento objev z východní Montany (v podobě fosilního zubu, uloženého asi 1,3 metru nad jílovou vrstvou)[1] neověřený a pravděpodobně vzniklý druhotným uložením fosilního materiálu, musíme se při pátrání po posledním známém jedinci druhu Tyrannosaurus rex poohlédnout jinde. Konkrétně trochu více severně, na území kanadské provincie Alberty. Ve zdejších sedimentech souvrství Scollard, které časově do značné míry odpovídá souvrství Hell Creek, byl objeven fosilní materiál zmíněného teropoda přesně 10,5 metru pod jílovou vrstvičkou, označující hranici mezi nejsvrchnější křídou (geologickým stupněm maastricht) a nejspodnějším paleocénem (geologický stupeň dan).[2] Z geologického hlediska žil tento jedinec tyranosaura velmi blízko slavné kataklyzmatické události z konce křídy.
Tuto hranici datujeme do doby před ~66,0 miliony let[3][4] a představuje jeden z nejvýznamnějších předělů v dějinách rozvinutého života na Zemi. Zmíněný jedinec tyranosaura s označením RTMP 81.12.1 („Huxley T. rex“, objeven roku 1946 a vykopán roku 1981, dnes vystaven v Royal Tyrrell Museum of Paleontology)[5] přitom rozhodně nebyl posledním dinosaurem známým ze zmíněných vrstev – fosilie ceratopsida triceratopse se v daném místě nacházely dokonce jen 2,3 metru pod zmíněnou vrstvou. Ostatně nejblíže hranici K-Pg se nacházel fragment nadočnicového rohu triceratopse z jihovýchodní Montany, objevený roku 2011, přičemž vzdálenost činila jen asi 13 centimetrů (což odpovídá několika tisíciletím - ne všichni ale věří, že jde o primární uložení bez redepozice).[6] Co se týká „Huxleyho rexe“, je velmi těžké odhadnout průměrnou akumulační rychlost sedimentu v daném souvrství, pokud se ale jedná o nepřerušený sled kontinuální sedimentace, pak by mohlo deset metrů představovat několik desítek tisíc až několik málo stovek tisíc let.[7] Na poměry druhohorní éry je to jen okamžik, na poměry našeho „kvartéru“ ale takřka celá věčnost. Definitivní důkaz, že se druh T. rex dožil až samotného rozhraní K-Pg, tedy zatím nemáme.
Sedimenty usazené v posledních stovkách tisíc let druhohorní éry. Právě v těch bývají objevovány fosilie tyranosaurů a jejich současníků.
Co však naopak máme, je fantastický důkaz o tom, že alespoň někteří dinosauři žili ještě v době dopadu planetky Chicxulub do oblasti současného Mexického zálivu před ~66,04 milionu let. Již v roce 2011 ukázal holandský geolog a paleontolog Jan Smit, že byly objeveny fosilie jakéhosi ornitomimosaura („pštrosího dinosaura“) přímo ve vrstvě tsunamitů s tektity, generovaných impaktem.[8] Dinosauři tedy nevyhynuli ještě před příchodem této katastrofy (jak se domnívali mnozí vědci zejména koncem 20. století), ale dožili se jí, a to možná v plné druhové síle. Ještě průkaznější je ale výzkum, který byl prezentován v podobě přednášky paleontologa Roberta DePalmy a jeho kolegů, prezentované na každoročním setkání Americké geologické společnosti, která se v roce 2016 konala v Denveru. Mladý a ambiciózní paleontolog DePalma (později proslavený výzkumem na lokalitě „Tanis“) zde prezentoval objevy tsunamitů ze souvrství Hell Creek. Ty dokazují, že tsunami vzedmuté po dopadu skutečně překonaly vzdálenost tisíců kilometrů a při výšce desítek metrů udeřily i na severovýchodní pobřeží tehdejšího Velkého vnitrozemského moře.[9]
Jedná se přitom o nejseverněji ležící lokalitu s dokladem o impaktních tsunami po dopadu asteroidu Chicxulub. Sedimenty z vrstvy K-Pg v již zmíněné lokalitě Tanis vykazují přítomnost iridiové anomálie i dalších průvodních jevů impaktu, mj. vrstvy o mocnosti 1,5 cm obsahující četné impaktity.[10] Ve zmíněné vrstvě související s impaktní tsunami byly objeveny fosilie ryb, obsahující početné exempláře tektitů. Tyto ryby tedy nepochybně žily v době dopadu a nejspíš se jim stala osudnou příchozí tsunami generovaná impaktem. Podstatnější však je, že hned pod vrstvou sedimentu související s tsunami paleontologové objevili fosilní otisky stop nejméně dvou různých druhů dinosaurů. Později byla dokonce objevena fosilizovaná kostra dinosauří nohy i s otisky kůže. To dokazuje, že přinejmenším v ekosystémech souvrství Hell Creek neptačí dinosauři žili až do samotného dopadu smrtící planetky. Byli mezi nimi i poslední žijící obří teropodi tyranosauři? To zatím s jistotou nevíme…
---------
Externí odkazy:
---------
[1] Sloan, R. E., Rigby, K,. Van Valen, L. M., Gabriel, D. (1986). Gradual dinosaur extinction and simultaneous ungulate radiation in the Hell Creek formation. Science. 232 (4750): 629–633.
[2] Braman, D. R.; et al. (1995). Upper Cretaceous paleontology, stratigraphy and depositional environments at Dinosaur Provincial Park and Drumheller, Alberta. Canadian Paleontology Conference Field Trip Guidebook No. 4. Fifth Canadian Paleontology Conference, str. 119. Geological Association of Canada.
[3] Renne, P. R.; et al. (2013). Time Scales of Critical Events Around the Creatceous-Paleogene Boundary (PDF). Science. 339 (6120): 684–687.
[4] Husson, D. E.; et al. (2011). Astronomical calibration of the Maastrichtian (Late Cretaceous). Earth and Planetary Science Letters. 305 (3–4): 328–340.
[5] Currie, P. J. (1993). Black Beauty. Dino Frontline. 4: 22-36.
[6] Lyson, T. R.; et al. (2011). Dinosaur extinction: closing the ‚3 m gap‘. Biology Letters. 7 (6): 925-928.
[7] Johnson, K. R.; Nichols, D. J.; Hartman, J. H. (2002). Hell Creek Formation: A 2001 Synthesis. In Hartman, J. H.; Johnson, K. R.; Nichols, D. J., eds. The Hell Creek Formation and the Cretaceous-Tertiary boundary in the northern Great Plains: An integrated continental record of the end of the Cretaceous: Boulder, Colorado. Geological Society of America Special Paper. 361: 503–510.
[8] Viz video: https://www.youtube.com/watch?v=bdOledzfaXk (čas 31:35 min.)
[9] DePalma, R. A. (2016). Tsunamigenic record of the Chicxulub impact in the Hell Creek formation, North America. GSA Annual Meeting in Denver, Colorado (2016). 48 (1): 55-2. (ústní prezentace).
[10] Impaktit je hornina vzniklá šokovou přeměnou (metamorfózou) při impaktu. Obvykle rozlišujeme impaktity drcené (impaktní brekcie) a impaktity tavené (impaktní taveniny, impaktní skla).
---------
