Článek
Celosvětová obava, vzedmutá na přelomu let 2019 a 2020 kolem šíření koronaviru SARS-CoV-2 opět vyvolala debatu ohledně možného vyhynutí dinosaurů na jakousi pandemii. Ačkoliv dnes je již prakticky prokázaná teorie o mimozemské příčině (dopadu planetky) dinosauřího vyhynutí[1], někteří paleontologové s touto verzí událostí stále nesouhlasí. Jedním z nejvíce rozhodných odpůrců je přitom již celých čtyřicet let americký paleontolog Robert T. Bakker. Bakker je pověstný svými neortodoxními názory a dlouho byl také jedním z hlavních odpůrců teorie o dopadu kosmického tělesa jako hlavní příčiny vymírání na konci křídy.[2]
Mimozemská příčina pozemských událostí byla Bakkerovi od počátku proti srsti a autory impaktní teorie s jejich laboratorními a fyzikálními metodami výzkumu příliš neuznával. Bakker měl o příčinách masového vymírání z konce křídy zcela jinou, a to rovněž velmi zajímavou, představu. Své vysvětlení vědec publikoval například i ve své knize Dinosaur Heresies (Dinosauří kacířství) z roku 1986. Hlavní příčinou měly být podle jeho názoru zejména ekologické katastrofy, tedy ryze pozemské události, zapříčiněné vnitřními i vnějšími geologickými pochody naší planety. Ty měly dát vzniknout živelným pohromám, změnám výšky hladin oceánů nebo novým pevninským mostům mezi jednotlivými kontinenty a s nimi související výměnou zvířeny.
A právě tato poslední příčina měla být tou potenciálně největší katastrofou, která rozpoutala na konci druhohorní éry hotové peklo. Podle Bakkera se totiž právě na konci křídy dinosauří i savčí fauny tehdejší východní Asie a Severní Ameriky promíchaly a přinesly sebou viry, bakterie a další patogeny, schopné zahájit celosvětovou epidemii – tedy pandemii – strašlivých chorob. Zcela bezbranní dinosauři tedy měli vyhynout na jakousi celosvětovou morovou ránu nebo alespoň být jí natolik početně i zdravotně oslabeni, že už potom nedokázali snášet další rány osudu v podobě běsnících indických vulkánů, dopadu planetky do Mexického zálivu nebo ústupu hladin moří.
Výchozy souvrství Hell Creek, v němž jsou objevovány fosilie posledních dinosaurů (Montana). Kredit: Vladimír Socha (2009); Wikipedia (CC BY-SA 4.0)
Ty byly podle Bakkera už spíše jen doplňkovými faktory, jakýmisi posledními ranami z milosti pro nebohé, nemocemi vyčerpané dinosauří populace. Opravdu ale mohla pandemie jakéhosi hypotetického super-viru vyhladit druhohorní pány pevnin naší planety? Bakker sám ve zmíněné knize uvádí, že k oboustranné výměně fauny dochází koncem období křídy přes jakousi „proto-Beringovu úžinu“, kdy se cíp Aljašky a severovýchodní Asie setkaly a umožnily přechod zejména východoasijské fauny na severoamerický kontinent. Dále cituje případy, kdy tato velká „výměna druhů“ vedla k drastickým vymíráním a lokálním i regionálním katastrofám.
K podobným událostem došlo například před necelými 3 miliony let v souvislosti s propojením Panamské šíje[3] nebo v menším měřítku i v historické době, když člověk zavlekl nové druhy do dosud pro ně nedostupných oblastí (autor konkrétně uvádí například mor skotu[4]). Podle Bakkera s sebou nové druhy nesou také nové patogeny, které mohou v původních „obyvatelích“ najít bezbranné či alespoň snáze dostupné hostitele. Koevoluce s parazity původní druhy na boj s nimi dobře vybavila, zatímco druhy nové se nedokážou zdaleka tak rychle adaptovat a vytvořit účinný systém biologické obrany proti novým a nečekaným patogenním organismům.
Ostatně zdecimování populace původních obyvatel Střední Ameriky nemocemi evropských dobyvatelů je pro to dostatečně přesvědčivým dokladem.[5] Podle Bakkera jsou ale pohromou i velcí živočichové, například dominantní predátoři, kteří v nových ekosystémech dokážou ulovit jakoukoliv kořist a zdecimovat tak původní populace (jedním z takových „poslů zkázy“ měl být i samotný Tyrannosaurus rex, který se možná do Severní Ameriky rozšířil z Východní Asie).[6] Výměna parazitů, patogenních mikroorganismů i samotných dinosauřích druhů měla být podle Roberta Bakkera jednou z hlavních příčin oslabení a nakonec i vyhynutí celé dinosauří dynastie v době před 66 miliony let.
A jaká je tedy skutečnost? Samozřejmě už nikdy nezjistíme, nakolik se případné epidemie podepsaly na kondici dinosauřích populací na konci křídy. Je pravděpodobné, že občasné devastační účinky přinejmenším na regionální populace některých dinosaurů nejspíš měly. Pro celosvětovou pandemii, která by v relativně krátkém časovém úseku dokázala vyhladit všechny dinosaury na světě, však chybí jakékoliv důkazy (a je také nepředstavitelné, jak by se podobná epidemie mohla ve světě bez dopravních prostředků tak rychle rozšířit). Dinosauři (s výjimkou svých evolučních potomků ptáků) nejspíš vyhynuli kvůli dopadu planetky a snad i přispěním extrémně silné sopečné činnosti na tehdejší ostrovní Indii.[7] V té době umíralo množství dinosaurů také na otravu a různé nemoci, myšlenka globální pandemie (coby hlavní příčiny vymírání na konci křídy) však zůstává vysoce nepravděpodobnou.
---------
Odkazy:
---------
(1) Schulte, P.; et al. (2010). The Chicxulub Asteroid Impact and Mass Extinction at the Cretaceous-Pal.eogene Boundary (PDF). Science. 327 (5970): 1214–1218.
(2) Alvarez, L. W.; Alvarez, W.; Asaro, F.; Michel, H. V. (1980). Extraterrestrial cause for the Cretaceous–Tertiary extinction (PDF). Science. 208 (4448): 1095–1108.
(3) O’Dea, A.; et al. (2016). Formation of the Isthmus of Panama. Science Advances. 2 (8): e1600883.
(4) Normile, D. (2008). Driven to Extinction. Science. 319 (5870): 1606–1609.
(5) Li, Y.; et al. (2007). On the origin of smallpox: correlating variola phylogenics with historical smallpox records. Proc Natl Acad Sci USA. 104 (40): 15787–92.
(6) Brusatte, S. L.; Carr, T. D. (2016). The phylogeny and evolutionary history of tyrannosauroid dinosaurs. Scientific Reports. 6: 20252.
(7) Sprain, C. J.; et al. (2019). The eruptive tempo of Deccan volcanism in relation to the Cretaceous-Paleogene boundary. Science. 363 (6429): 866–870.
---------
