Článek
Nejprve rychlé vysvětlení na začátek – v lednu roku 2016 byla publikována práce popisující historicky první objevenou sérii stop nejslavnějšího dravého dinosaura, tedy pozdně křídového teropoda druhu Tyrannosaurus rex.1 Předtím bylo známo pouze několik izolovaných otisků stop, které zřejmě patřily stejnému tvoru2, nikoliv ale celá série stop.
Teprve díky objevu ze sedimentů souvrství Lance u městečka Glenrock ve Wyomingu mohli vědci využít speciální vzorec pro výpočet rychlosti pohybu dinosaura a vlastně poprvé přímo spočítat rychlost, kterou tento úžasný predátor kdysi kráčel (něco podobného se mimochodem v roce 2014 povedlo i u menších stop jiných tyranosauridů, objevených v kanadské Britské Kolumbii)3. Vzhledem k velikosti stop však bylo zřejmé, že nešlo o dospělce, spíše se jednalo o odrostlé mládě nebo subadultního jedince (tyranosauřího adolescenta) s výškou v kyčlích odhadnutou asi na 1,56 až 2,06 metru (u dospělého tyranosaura to bylo zhruba 3,1 až 3,7 metru)4. Druhou možností je, že se jednalo o zástupce pochybného druhu Nanotyrannus lancensis, my se však budeme držet pravděpodobnější verze.
Délka nejdelší změřené stopy činila 47 centimetrů a její šířka 37 centimetrů, délka kroku činila 3,3 metru. To je podstatně méně než u dospělého jedince, u něhož stopa měřila na délku až kolem 85 cm a délka kroku se blížila 5 metrům. Mimochodem, u některých stop od Glenrocku byl pozorovatelný dokonce i otisk zakrnělého čtvrtého prstu, což je poměrně neobvyklý jev.
Stejně jako u ostatních dochovaných ichnofosilií tohoto druhu bylo hned jasné, že výsledkem nebude v žádném případě maximální rychlost pohybu zvířete, vždyť v původním bahnitém terénu ani nebylo možné takovou rychlost vyvinout. Máme tedy k dispozici pouze údaj o jakési „klidové“ rychlosti chůze mladého tyranosaura.
A nyní už se dostáváme k jádru věci – Scott Persons a jeho kolegové zřejmě nedávali dobrý pozor nebo možná není matematika jejich silnou stránkou (v čemž bychom si rozuměli), jejich výsledek byl totiž zcela špatně! Rozmezí rychlostních hodnot, které na základě velikosti a vzájemné vzdálenosti stop spolu s odhadnutou výškou kyčlí obdrželi, bylo ve skutečnosti o 50 až 80 % nižší, než mělo ve skutečnosti být! Jejich údaje 1,24 až 2,23 m/s (4,5 až 8,0 km/h), což odpovídá rychlé lidské chůzi, jsou zkrátka nepravdivé.
O rok později, tedy v roce 2017, totiž publikoval jakousi krátkou a pádnou opravnou studii geolog Javier Ruiz Pérez, který po autorech původní studie vše pečlivě přepočítal.5 A jaký byl tedy výsledek? Jak už bylo uvedeno, Persons a jeho kolegové ubrali tyranosauřímu teenagerovi zhruba polovinu jeho rychlosti a v měřeném úseku (rozuměj – dochované části série stop) uvedli nesprávné rychlostní rozmezí. Ve skutečnosti mělo činit přesně 2,25 až 3,47 m/s, což odpovídá 8,1 až 12,5 km/h.
Ano, není to nijak závratně moc a na první pohled mohou tato čísla působit dokonce jaksi nedůstojně, to by však byl velký omyl a nepochopení. Uvedená rychlost se totiž týká nejspíš poklidně jdoucího jedince, který v bahnitém terénu nijak výrazně nespěchal. I tak se ale pohyboval rychlostí klidného lidského běhu, například takového, jaký vyvíjí joggující člověk.
Jestli byste utekli tyranosaurovi? Záleží na tom, jestli umíte běhat jako Usain Bolt.
Rychlou chůzí byste tedy neměli šanci uniknout, pomalým během pak jen podle toho, jak dlouho byste vydrželi. Pokud vyšší odhadovanou rychlost udržel teropod po dobu řekněme deseti minut, což je pravděpodobné, urazil za tuto dobu vzdálenost delší než 2 kilometry. Při hmotnosti v řádu stovek kilogramů navíc nebyl tento mladý jedinec zdaleka tolik omezován fyzikálními limity výkonnosti a dá se docela dobře představit, že pokud se naplno rozběhl, pak se mohl pohybovat například i třikrát nebo dokonce čtyřikrát rychleji – to už se ale pouštíme na tenký led nepodložených spekulací.
Jisté je, že díky sérii stop z Wyomingu máme k dispozici první přímý důkaz o relativně svižném pohybu alespoň u mladých jedinců tyranosaurů. Zatímco rychlost pohybu dospělého, několikatunového tyranosaura je už po desítky let předmětem velkých dohadů, u relativně štíhlých dlouhonohých mláďat je schopnost rychlého běhu značně pravděpodobná.
Některé série stop jiných teropodů ukazují, že i v nevýhodných podmínkách měkkého podloží dokázali běhat rychlostmi kolem 40 km/h, tedy stejně rychle jako profesionální sprinteři s tretrami na pevném povrchu.6 Je docela dobře možné, že i tyranosauří mláďata dokázala běhat podobně rychle, ačkoliv hodnoty jako 58,6 km/h (které pro tyranosauridy – konkrétně mladého jedince druhu Gorgosaurus libratus – postuluje například Larramendi et al.)7 jsou možná přece jen příliš optimistické. Analýza série stop nicméně ukázala, že i při relativně nižších rychlostech dokázali tyranosauři urazit jediným krokem větší vzdálenost než jejich předpokládaná kořist – tedy rohatí a kachnozobí dinosauři.
Tak co myslíte, zkusili byste utéct tyranosaurovi?
---------
Odkazy:
1 Smith, S. D.; Persons, W. S.; Xing, L. (2016). A „Tyrannosaur“ trackway at Glenrock, Lance Formation (Maastrichtian), Wyoming. Cretaceous Research. 61 (1): 1–4.
2 Manning, P. L.; Ott, C.; Falkingham, P. L. (2009). The first tyrannosaurid track from the Hell Creek Formation (Late Cretaceous), Montana, U.S.A. PALAIOS. 23 (10): 645–647.
3 McCrea, Richard T.; et al. (2014). A 'Terror of Tyrannosaurs': The First Trackways of Tyrannosaurids and Evidence of Gregariousness and Pathology in Tyrannosauridae. PLOS ONE. 9 (7): e103613.
4 Hutchinson, J. R.; et al. (2011). A Computational Analysis of Limb and Body Dimensions in Tyrannosaurus rex with Implications for Locomotion, Ontogeny, and Growth. PLoS ONE. 6 (10): e26037.
5 Ruiz, J. (2017). Comments on „A tyrannosaur trackway at Glenrock, Lance Formation (Maastrichtian), Wyoming“ (Smith et al., Cretaceous Research, v. 61, pp. 1–4, 2016). Cretaceous Research. 82: 81–82.
6 Farlow, J. O. (1981) Estimates of dinosaur speeds from a new trackway site in Texas. Nature. 294: 747-748.
7 Molina-Pérez, R.; Larramendi, A. (2016). Récords y curiosidades de los dinosaurios terópodos y otros dinosauromorfos. Larousse. ISBN 978-8416641-15-4 (str. 176)
