Článek
V kryptozoologii, tedy kontroverzní přírodovědné disciplíně, jejímž cílem je pátrat po dosud vědě neznámých druzích živočichů, existuje mnoho legend. Mezi těmito legendárními kryptidy, tedy záhadnými tvory, kteří dosud unikli pozornosti vědců (anebo vůbec neexistují) se řadí i několik stvoření plazího vzhledu, považovaných některými fantasty za přežívající dinosaury. Zatímco lochneská nestvůra má být plesiosaurem, tedy dravým mořským plazem dinosaurům nepříbuzným, v rovníkové Africe existují zprávy o podivných tvorech, kteří bývají někdy označovány za přežívající sauropodní, teropodní nebo rohaté dinosaury.
Asi nejznámějším příkladem je Mokele Mbembe (či Mokele-mbembe) z pralesů Demokratické republiky Kongo. Po tomto středoafrickém kryptidovi pátralo již mnoho týmů nadšenců, lovců senzací, ale i seriózních vědců, zatím ovšem bez úspěchu. Jako by tento domnělý sauropodní dinosaurus vůbec neexistoval nebo přinejmenším před nedávnou dobou zcela vyhynul. A to by byla velká škoda, pokud dokázala jeho populace přežít celých 66 milionů let až do dneška! Jaká je tedy šance, že podobný tvor skutečně donedávna žil nebo dokonce ještě žije v pralesích rovníkové Afriky? Bohužel prakticky nulová, a to z více důvodů.
Nejprve se ale musíme seznámit se samotnými sauropodními dinosaury a říci si o nich více. Sauropodi představují velmi početnou skupinu mohutných plazopánvých dinosaurů. Přestože někteří vykazovali jen menší velikost, drtivá většina příslušníků této skupiny dosahovala velkých až gigantických rozměrů. Mezi sauropody se řadí dobře známé a populární rody, jako jsou svrchnojurští obři Diplodocus a Brachiosaurus. Název Sauropoda lze z řečtiny volně přeložit jako „ještěří nohy“, což však neposkytuje příliš odpovídající představu o těchto tvorech. Skupinu pojmenoval americký paleontolog Othniel Charles Marsh v roce 1878. Jejich pětiprsté končetiny mu totiž vzdáleně připomínaly nohy současných ještěrů.
Sauropodi se objevují již koncem triasu a během následující jury se stávají dominantními býložravci pevninských ekosystémů. Na konci svrchní jury, asi před 150 miliony let, jsou již rozšířeni téměř po celém světě. V křídovém období postupně mizí většina skupin s výjimkou titanosaurů. Sauropodi byli ve fosilním záznamu objeveni již na všech kontinentech, a to včetně Antarktidy. Byli téměř výhradně býložravými čtvernožci, s listovitými nebo kolíkovitými zuby pro ukusování velkého množství rostlinného materiálu. Typickým tělesným schématem sauropodů byla malá hlava, velmi dlouhý krk i ocas, mohutný soudkovitý trup a čtyři sloupovité končetiny, zakončené tupými chodidly s pěti prsty.
Model obřího sauropodního dinosaura v JuraParku Krasiejów (jižní Polsko, nedaleko Opolí). Tak velcí tvorové už by dnes naší pozornosti určitě neunikli. Kredit: Vlastní snímek autora (2015).
Téměř všechny zastaralé ilustrace zobrazují sauropody ponořené po krk nebo dokonce až po hlavu ve vodě. Takové pojetí odpovídalo obecně přijímané představě, že tito dinosauři byli vodní živočichové, brodící se jezery a močály. Důvodem měla být jejich vysoká hmotnost, která podle představy tehdejších vědců vyžadovala nadlehčování vodou. Sauropodi se zkrátka zdáli být příliš těžcí pro aktivní pohyb po suché a pevné zemi. I tento popis by záhadnému kryptidovi z Afriky dobře odpovídal. Dnes však zcela převládá přesvědčení, že sauropodi byli plně suchozemští tvorové, kteří se snad pouze občas brodili mělčími močály a řekami. Objevené stopy navíc jasně dokazují, že se tito dinosauři pohybovali ve stádech po suché zemi.
Dokonce i ti nejmenší známí sauropodi, jejichž délka dosahovala asi 5 metrů, patřili k největším živočichům svých ekosystémů. Ti největší pak svými rozměry nemají konkurenci a jediným soupeřem je jim největší kytovec plejtvák obrovský, který sice hmotností až kolem 180 tun překonává všechny dosud známé sauropody, maximální délkou 33,5 m však za nimi zaostává. Je pochopitelné, že mořský živočich může dorůst větších váhových parametrů vzhledem k faktu, že je neustále nadnášen vodou. Naproti tomu u suchozemských zvířat se hmotnostní limit předpokládá zhruba v rozmezí 120 až 140 tun.
Kdyby jakýkoliv živočich dosáhl na pevné zemi vyšší váhy, jeho končetiny by musely být tak silné, že by jimi prakticky dřel o sebe a nemohl se tak efektivně pohybovat. To ale nebyl případ Mokele-mbembe, což má být tvor dosahující délky asi 10 metrů a hmotnosti slona. Velikostně by problém nebyl, známe i druhy sauropodů s menšími rozměry, než které jsou připisovány africkému kryptidovi. Nesnáz je spíše v tom, že aby se tento druh až do současnosti „udržel“ a nevyhynul, musel by po desítky milionů let udržovat stabilní, poměrně početnou populaci (či spíše více populací), což by znamenalo relativně vysoký počet jedinců.
Toto číslo by muselo jít přinejmenším do tisíců, spíše pak do desítek nebo stovek tisíc. A je prakticky jisté, že v takovém případě už bychom Mokele-mbembe objevili a popsali. Další problém spočívá v tom, že nebyly objeveny žádné fosilie „neptačích“ dinosaurů mladších než oněch 66 milionů let, které nás dělí od přelomu nejpozdnější křídy a nejranějšíko kenozoika. Je sotva představitelné, že by jediný druh dinosaura ze všech dokázal přežít desítky milionů let v početně malé populaci. Ačkoliv je tedy myšlenka přežívajícího dinosaura v pralesích rovníkové Afriky lákavá, můžeme ji s klidným svědomím zavrhnout. O přežívajícího neptačího dinosaura se prakticky s jistotou nejedná.
---------
Odkazy:
---------
