Článek
Nejspíš naprostá většina lidí, kteří se o dinosaury trochu více zajímají, už dobře ví, že dinosauři ve skutečnosti žádnými „ještěry“ nebyli. Podobně jako už delší dobu akceptujeme fakt, že ptáci jsou vlastně přežívající skupinou teropodních dinosaurů[1], víme také, že tato extrémně úspěšná skupina obratlovců nemá s tvory typu varana, chameleona, leguána nebo obyčejné ještěrky příliš mnoho společného. Matoucí název skupiny Dinosauria (doslova „strašlivě velkolepí plazi/ještěři“) je bohužel zavádějící a velmi nepřesný. Vychází samozřejmě z dobové tradice, kterou se před 170 lety na tehdy jen velmi chabě známou skupinu pravěkých organismů nahlíželo. Sir Richard Owen sice dinosaury nepovažoval za pouhé přerostlé ještěrky, jako někteří jeho současníci, to mu ale nebránilo dát jim sice chytlavé, bohužel ale velmi nepřesné vědecké jméno.[2]
Odpovídá to poněkud zmatenému systému klasifikace organismů v 19. století, kdy prakticky všichni obratlovci, kteří nebyli na první pohled rybou nebo savcem, byli automaticky označováni za jakousi formu „plaza“. Původně byli dokonce i zástupci tak odlišných a vývojově vzdálených skupin, jako jsou temnospondylní obojživelníci a dicynodonti označováni za zástupce kladu Reptilia. Dinosauři tak byli od začátku považováni za typické zástupce plazů a byli řazeni do příbuznosti dnešních ještěrů a hadů, přičemž koncovka „–saurus“ byla z tohoto pohledu zcela odpovídající. O dinosaurech se tak bezmála již dvě století mluví chybně jako o „pravěkých ještěrech“ a toto nesmyslné označení je i dnes stále obsaženo v mnoha knihách, filmových dokumentech a dokonce i učebních textech.
I proto je vhodné například tímto „předvánočním“ příspěvkem takříkajíc uvést věci na pravou míru. Proč tedy dinosauři jsou nepochybně pravěkými plazy, ale rozhodně nejsou ještěry? Proč dokonce nemají s ještěry téměř nic společného? V první řadě si musíme říci, o jakých zvířatech v případě „ještěrů“ vlastně mluvíme. Zástupci skupiny ještěři (Lacertilia) jsou dosti specifickou a početnou podskupinou šupinatých plazů (Squamata).[3] Jak už jejich název napovídá, typickým tělesným znakem je přítomnost překrývajících se šupin, což je mimochodem jeden z mnoha anatomických prvků, který dinosauři s těmito plazy nesdílejí. Klad Squamata zahrnuje ještěry, hady a dvouplazy a spadají do něj mimochodem i velmi úspěšní současníci pozdně křídových dinosaurů, draví mořští mosasauři.[4]
Mnozí dinosauři (zejména draví teropodi) byli mnohem podobnější opeřeným ptákům než šupinatým ještěrkám a leguánům. Kredit: Vladimír Rimbala (využito se svolením)
Dinosauři ale reprezentují naprosto odlišnou vývojovou větev plazů, a to archosauromorfy. Příbuznými dinosaurů jsou tak například aktivně létající ptakoještěři (pterosauři) a rauisuchové, z žijících zástupců pak krokodýli a především ptáci.[5] Naopak hadi a ještěři jsou jen velmi vzdálenými příbuznými dinosaurů, podobně jako jsou například ježury a ptakopyskové jsou vzdáleně příbuzní nám (všichni jsme savci). Ještěři postrádají všechny základní rozlišující znaky archosaurních plazů, jako jsou v jamkách usazené „tekodontní“) zuby, předočnicová (antorbitální) lebeční „okna“, otevřené kyčelní jamky, vzpřímený postoj končetin a až na potenciální vzácné výjimky se jedná o ektotermní, nepřesněji řečeno „studenokrevná“ zvířata.[6]
Je sice pravdou, že někteří hadi zahřívající vajíčka dokážou na krátkou dobu vygenerovat tělesné teplo svalovým třesem[7], a že mosasauři možná měli jistý stupeň endotermie[8], nic to ale nemění na faktu, že společným vývojovým znakem šupinatých je tachymetabolie a jí odpovídající anatomie.[9] Dinosauři a jejich příbuzní pak mají čtyřkomorové výkonné srdce (ačkoliv i u krajt a varanů můžeme mluvit o funkčně čtyřkomorovém srdci)[10], extrémně výkonný respirační systém, častý pokryv těla v podobě osteodermů nebo peří a výkonný metabolismus, odpovídající definici „teplokrevnosti“.[11] V neposlední řadě lze také uvést, že šupinatí jsou extrémně specifickou skupinou obratlovců, lišící se prakticky od všech ostatních čtvernožců v některých klíčových anatomických rysech.
Kromě již zmíněných překrývajících se šupin (u dinosaurů jsou spíše mozaikové a nepřekrývají se) je u nich také přítomen hemipenis[12], jejich čelistní kloub je velmi neobvyklý a umožňuje extrémní rozsah pohybu čelistí, jak je dobře patrné zejména u hadů, pojídajících svoji kořist. Ještěři (tedy vlastně zástupci šupinatých s kráčivými končetinami) mají ale také množství dalších unikátních znaků na lebce, s nimiž se nesetkáváme nejen u dinosaurů, ale ani u žádných jiných obratlovců. Zejména se jedná o srostlé párové kosti v mediální části lebky a naopak flexibilní spojení laterálních lebečních kůstek, umožňujících vysokou flexibilitu krania.[13] Ve světle těchto skutečností nám musí označování druhohorních dinosaurů za (vele)ještěry znít až absurdně. Přesto se stále objevuje, a to dokonce i v některých starších učebnicích přírodopisu a biologie pro základní a střední školy!
Každopádně je zřejmé, že více důkazů pro fakt, že dinosauři rozhodně nejsou a nikdy nebyli ještěry, není třeba. Jedná se o jedno z dávných klišé, které se s dinosaury pojí už od samotných počátků jejich vstupu do populární kultury před více než stoletím, kdy byli následně takto prezentováni prakticky po celé 20. století a mnohdy jsou takto chápáni a označováni dosud. Tak tedy ještě naposledy - označovat dinosaury za pravěké ještěry je stejný nesmysl, jako označovat například netopýry za podivnou odnož ptáků. Ostatně postačí zde i jednoduchá logika – druhohorní dinosauři jsou mnohem blíže příbuzní krokodýlům než ještěrům. A jak už dobře víme, ptáci jsou vlastně přežívající skupinou teropodních dinosaurů.[14] Ani ptáci, ani krokodýli přitom nejsou ještěři - jak by jimi tedy mohli být dinosauři?*
---------
* Pravda, trochu zamotanější to přece jenom je. Dinosauři i ještěři (zástupci kladů Archosauria a Lepidosauria) patří společně do ještě mnohem početnější skupiny obratlovců zvané Sauria, což lze rovněž přeložit jako „ještěři“. Podle definice ale do tohoto kladu spadají například také všichni hadi, želvy, krokodýli, ptáci, ptakoještěři a mnoho dalších skupin. Raději tedy nebudeme před vánočními svátky celou záležitost komplikovat…[15]
---------
Odkazy:
---------
[1] Oliver W. M. Rauhut & Christian Foth (2020). The Origin of Birds: Current Consensus, Controversy, and the Occurrence of Feathers. In: Foth C., Rauhut O. (eds). The Evolution of Feathers: 27-45. doi: https://doi.org/10.1007/978-3-030-27223-4_3
[2] Owen, R. (1842). Report on British Fossil Reptiles. Part II". Report of the Eleventh Meeting of the British Association for the Advancement of Science; Held at Plymouth in July 1841. London: John Murray. str. 60–204. ISBN 978-0-8201-1526-9.
[3] Hutchinson, M. N.; Skinner, A.; Lee, M. S. Y. (2012). Tikiguania and the antiquity of squamate reptiles (lizards and snakes). Biology Letters. 8 (4): 665–669. doi: 10.1098/rsbl.2011.1216
[4] Wiens, J. J.; et al. (2012). Resolving the phylogeny of lizards and snakes (Squamata) with extensive sampling of genes and species. Biology Letters. 8 (6): 1043–1046. doi: 10.1098/rsbl.2012.0703
[5] Foth, C.; Sookias, R. B.; Ezcurra, M. D. (2021). Rapid Initial Morphospace Expansion and Delayed Morphological Disparity Peak in the First 100 Million Years of the Archosauromorph Evolutionary Radiation. Frontiers in Earth Science. 9: 723973. doi: 10.3389/feart.2021.723973
[6] Ciery, R. L.; et al. (2014). New insight into the evolution of the vertebrate respiratory system and the discovery of unidirectional airflow in iguana lungs. PNAS. 111 (48): 17218–17223. doi: 10.1073/pnas.1405088111
[7] Hutchison, V. H.; Dowling, H. G.; Vinegar, A. (1966). Thermoregulation in a Brooding Female Indian Python, Python molurus bivittatus. Science. 151 (3711): 694–695. doi: 10.1126/science.151.3711.694
[8] Harrell, T. L.; et al. (2016). Endothermic mosasaurs? Possible thermoregulation of Late Cretaceous mosasaurs (Reptilia, Squamata) indicated by stable oxygen isotopes in fossil bioapatite in comparison with coeval marine fish and pelagic seabirds. Palaeontology. 59 (3): 351–363. doi: 10.1111/pala.12240
[9] Bennett, A.; Ruben, J. (1979). Endothermy and Activity in Vertebrates (PDF). Science. 206 (4419): 649–654. doi: 10.1126/science.493968
[10] Jensen, B.; et al. (2010). How the python heart separates pulmonary and systemic blood pressures and blood flows. Journal of Experimental Biology. 213 (10): 1611–1617. doi: 10.1242/jeb.030999
[11] Seymour, R. S.; et al. (2004). Evidence for endothermic ancestors of crocodiles at the stem of archosaur evolution (PDF). Physiological and Biochemical Zoology. 77 (6): 1051–1067. doi: 10.1086/422766
[12] Gredler, M. L.; et al. (2014). Evolution of External Genitalia: Insights from Reptilian Development. Sexual Development. 8 (5): 311–326. doi: 10.1159/000365771
[13] Iordansky, N. N. (1989). Evolution of Cranial Kinesis in Lower Tetrapods. Netherlands Journal of Zoology. 40 (1–2): 32–54. doi: 10.1163/156854289×00174
[14] Lee, M. S. Y.; et al. (2014). Sustained miniaturization and anatomical innovation in the dinosaurian ancestors of birds. Science. 345 (6196): 562–566. doi: 10.1126/science.1252243
[15] Ezcurra, M. D.; Scheyer, T. M.; Butler, R. J. (2014). The origin and early evolution of Sauria: reassessing the Permian saurian fossil record and the timing of the crocodile-lizard divergence. PLOS ONE. 9 (2): e89165. doi: 10.1371/journal.pone.0089165
