Článek
O silné vnitrodruhové nevraživosti tyranosauridů už byla (jako obvykle) na blogu nejednou řeč. Prokazatelně se navzájem napadali nejenom samotní zástupci druhu T. rex, ale také jejich menší příbuzní, například albertosauři a gorgosauři. Je prakticky jisté, že tito obří predátoři byli schopni bojovat tak urputně, až si způsobili vážná zranění, nebo dokonce zabili svého soupeře. K tomu mohlo zřejmě dojít jak přímo (fyzickým útokem), tak i nepřímo prostřednictvím přenosu infekčních chorob. Z infekce mikroskopickým parazitickým prvokem (snad vzdáleně příbuzným dnešní bičence drůbeží) je podezříván například i nejslavnější, nejkompletněji zachovaný a celkově největší známý exemplář tyranosaura „Sue“.[1] Jisté je, že tyranosauridi byli k ostatním jedincům svého druhu (snad s výjimkou reprodukčního partnera, rodiče nebo sourozence) značně agresivní a nesnášenliví. Již dříve se také objevil názor, že mohli tuto svoji temnou stránku posunout ještě dál a dopouštět se kanibalismu. Ten byl ostatně prokázán i u jiného tyranosaurida, geologicky staršího a o trochu menšího druhu Daspletosaurus torosus.[2]
U samotného druhu T. rex jej objevili paleontologové ve sbírkách instituce Museum of the Rockies ve městě Bozeman na území státu Montana. Vědecká studie o nápadných a tvarově specifických rýhách po zubech obřího teropoda byla formálně publikována v roce 2010.[3] Další podobný objev byl pak ohlášen roku 2015 a měl podobu fragmentu fosilní kosti, odkryté v sedimentech geologického souvrství Lance na území Wyomingu. Vedoucí výzkumu Matthew McLain spolu s kolegy zveřejnili detailní informace ve zmíněném roce na každoročním mítinku Americké geologické společnosti, který se tehdy konal v Baltimoru.[4] V roce 2018 pak byla o tomto zajímavém nálezu konečně publikována také samotná odborná práce.[5] Co nám tedy tato studie o „králi dravých dinosaurů“ prozrazuje?
Tyranosauři byli podle nedávných zjištění nejen predátoři a zároveň příležitostní mrchožrouti, ale také kanibalové.
Vše se točí kolem jediné fosilní kosti dolní končetiny (4. metatarzál) s katalogovým označením SWAU HRS13997. Tato kost vykazuje stopy po okusu v podobě několika dlouhých rýh, a to především u distálního konce kosti. Přítomno je přinejmenším deset rýh, a to včetně jedné, která byla autory studie přiřazena k nově stanovené ichnospécii Knethichnus parallelum. Tato struktura na povrchu kosti byla způsobena tahem zubu s okrajovým vroubkováním přejíždějícím po kosti a strhávajícím měkkou tkáň. Srovnáním šířky rýh (až 5 milimetrů) s velikostními parametry dentice teropodů z tohoto souvrství je prakticky jisté, že původcem byl v tomto případě velký jedinec druhu Tyrannosaurus rex. Tvar, umístění a orientace rýh ukazuje na to, že se jedná o pozůstatky v podobě okusování mrtvého těla. Osteohistologický rozbor dochované „okousané“ fosilie zase prokázal, že šlo o mladého jedince, který v době smrti teprve procházel fází rychlého růstu.
Jak staré mládě, či subadultní (plně nedospělý) jedinec to byl, však nelze s jistotou určit. Podstatné je, že šlo rovněž o tyranosaura (či zástupce druhu Nanotyrannus lancensis, pokud jste ochotni tento pochybný taxon uznat za platný druh). Z uctívaného „vládce dravých dinosaurů“ a popkulturní ikony pozdně křídového dinosauřího světa se nám tak začíná stávat tvor poněkud méně lichotivých vlastností. Ať už šlo o spíše výjimečnou událost (což není pravděpodobné), nebo o běžnou realitu tyranosauřího života, známe už minimálně dva případy, kdy se tento dominantní predátor odhodlal k praktikování kanibalismu. To samozřejmě neznamená, že nemohl být zároveň také aktivním a relativně rychle se pohybujícím lovcem jiné živé kořisti.[6] Musíme se nicméně smířit i se stinnou stránkou této největší hvězdy filmového Jurského parku…
---------
Odkazy:
---------
[1] Wolff, E. D. S.; et al. (2009). Common Avian Infection Plagued the Tyrant Dinosaurs. PLOS ONE. 4 (9): e7288.
[2] Hone, D. W. E.; Tanke, D. H. (2015). Pre- and postmortem tyrannosaurid bite marks on the remains of Daspletosaurus (Tyrannosaurinae: Theropoda) from Dinosaur Provincial Park, Alberta, Canada. PeerJ. 3: e885.
[3] Longrich, N. R.; et al. (2010). Cannibalism in Tyrannosaurus rex. Public Library of Science. 5 (10): e13419.
[5] Mclain, M. A.; et al. (2018). Tyrannosaur cannibalism: a case of a tooth-traced tyrannosaurid bone in the Lance Formation (Maastrichtian), Wyoming. PALAIOS. 33 (4): 164-173.
[6] DePalma II., R. A.; et al. (2013). Physical evidence of predatory behavior in Tyrannosaurus rex. Proceedings of the National Academy of Sciences. 110 (31): 12560-12564.
