Článek
Již v některých dřívějších článcích jsme se dotknuli tematiky dinosauřích nemocí a jejich možných původců, nepříjemných vnějších i vnitřních parazitů. Podle některých teorií mohla populárního jedince druhu Tyrannosaurus rex, tedy slavnou „Sue“ z Fieldova muzea v Chicagu, zahubit právě infekce parazitickým prvokem, vývojově příbuzným dnešní bičence drůbeží (Trichomonas gallinae).[1] V Číně zase v období pozdní jury (zhruba před 160 miliony let) i rané křídy (asi před 130 až 125 miliony let) existovaly obří blechy, které snad mohly parazitovat na tehdy žijících opeřených dinosaurech.[2] Podle jiné teorie šlo ale spíše o vodní bezobratlé, kteří se neživili paraziticky. Každopádně však od roku 2017 přibylo množství nových dokladů o nepříjemných parazitech, trápících zřejmě především opeřené teropody. Nálezy přišly z úžasných ložisek barmského jantaru, které nám v posledních desetiletích poskytují neuvěřitelně detailní časové „okno“, umožňující nahlédnout v nebývalých detailech do 99 milionů let staré minulosti. Již dříve zde došlo k unikátním objevům v podobě tisíců druhů bezobratlých a dokonce i fragmentu opeřeného dinosauřího ocasu![3] V roce 2017 pak byl popsán objev pera jakéhosi teropodního dinosaura, kterého se přidržuje parazitické klíště, vzdáleně podobné i nám dobře známému recentnímu klíštěti obecnému.
Objev druhohorního klíštěte (které dostalo vědecké jméno Cornupalpatum burmanicum) i jeho hostitele je ve fosilním stavu velmi vzácný, a v tomto případě jde o zdaleka nejstarší příklad takové interakce. Zároveň jde o první důkaz již dříve předpokládané skutečnosti, že pravěká klíšťata využívala své tehdejší hostitele podobně jako dnes. Stavba pera zachovaného v jantaru zase ukazuje, že tehdejší opeření dinosauři měli pernatý pokryv velmi podobný tomu, který běžně nacházíme u současných ptáků. Některé vývojové linie tehdejších klíšťat se přitom mohly vyvinout právě specificky pro cizopasení v tomto tzv. integumentu.[4] Fosilní pero z barmského (resp. myanmarského) jantaru je jasným důkazem, že klíšťata kdysi běžně parazitovala na tělech dinosaurů. Při stáří 99 milionů let (geologický věk cenoman, začátek období svrchní křídy) ještě neexistovali zástupci současných vývojových linií ptáků a nejpočetnějšími opeřenými tvory byli neptačí teropodní dinosauři. Teoreticky mohlo pero patřit i některému z „praptáků“ (enantiornitů), přesto je jisté, že objevené klíště by mohlo bez problémů cizopasit i na opeření jejich dinosauřích bratranců. Jeden druh nově identifikovaného klíštěte dostal výmluvný název Deinocroton draculi a byl objeven i s nasátou krví, která jeho tělesný objem zvětšila asi osmkrát. Hostitel pravěkého roztoče ale v tomto případě zůstal neznámý.
Pravěké klíště druhu Cornupalpatum burmanicum parazitovalo na dinosaurech a jejich současnících již před stovkou milionů let.
Další exemplář jantaru se zachovanou dvojicí těchto klíšťat však poskytl vědcům jasné vodítko. Přímo na tělech těchto kdysi pryskyřicí zalitých klíšťat byly objeveny chloupky (setae) larev kožojedovitých brouků – tedy hmyzích druhů, které se dnes živí často jako mrchožrouti a pojídají zbytky peří, kožní deriváty a chlupy například i v hnízdech savců a ptáků.[5] Protože žádné pozůstatky savců nebyly v barmském jantaru zatím objeveny, zůstává nejpravděpodobnějším kandidátem hnízdo opeřených teropodů, ve kterém se jistě k nelibosti majitelů spolu s nimi ubytovali i zmínění brouci a parazitická klíšťata. Nemáme samozřejmě definitivní jistotu, zda jde skutečně právě o tuto ekologickou situaci, je ale nejpravděpodobnějším vysvětlením interakce mezi klíšťaty a fosilním perem neznámého raně křídového opeřence. Výsledkem celého bádání v této oblasti je zjištění, že vzájemné ekologické vazby mezi druhohorními organismy byly již před stovkou milionů let zhruba stejně komplexní a složité jako ty dnešní.[6] Druhohorní ekosystémy tedy nebyly ani zdaleka tvořeny jen vizuálně atraktivními dinosaury, ptakoještěry a dalšími většími obratlovci. Zároveň se také ukazuje, že klíšťata jsou evolučně velmi úspěšnou skupinou, která i po vymírání na konci křídy před 66 miliony let procházela další úspěšnou vývojovou radiací, která pokračuje i v současné době.[7]
———
Short English Summary: Fossilized ticks discovered trapped and preserved in Cretaceous Burmese amber show that these ecto-parasites likely sucked the blood of feathered theropod dinosaurs about 99 million years ago.
———
Odkazy:
———
[1] Wolff, E. D. S.; et al. (2009). Common Avian Infection Plagued the Tyrant Dinosaurs. PLoS ONE. 4 (9): e7288.
[2] Gao, T.-p.; et al. (2012). Mid-Mesozoic Flea-like Ectoparasites of Feathered or Haired Vertebrates. Current Biology. 22 (8): 732–735.
[3] Xing, L.; et al. (2016). A Feathered Dinosaur Tail with Primitive Plumage Trapped in Mid-Cretaceous Amber. Current Biology. 26 (24): 3352–3360.
[4] Peñalver, E.; et al. (2017). Parasitised feathered dinosaurs as revealed by Cretaceous amber assemblages. Nature Communications. 12 (8): 1924.
[5] Chitimia-Dobler, L.; et al. (2024). Nuttalliellidae in Burmese amber: implications for tick evolution. Parasitology. 151 (9): 891–907.
[6] Chitimia-Dobler, L.; et al. (2022). A remarkable assemblage of ticks from mid-Cretaceous Burmese amber. Parasitology. 149 (6): 1–36.
[7] Mans, B. J.; et al. (2011). Nuttalliella namaqua: A Living Fossil and Closest Relative to the Ancestral Tick Lineage: Implications for the Evolution of Blood-Feeding in Ticks. PLOS ONE. 6 (8): e23675.
———
