Článek
Samotný druh Tyrannosaurus rex i někteří další tyranosauridi často vykazují na svých lebkách stopy zranění v podobě rýh po kousancích a různých otvorech, které byly dlouho považovány za znak přítomnosti mechanického poranění. V roce 2009 byla nicméně publikována vědecká studie, která interpretuje tyto léze s hladkými okraji poněkud jiným, velmi inovativním způsobem – jako příznak bakteriální nebo parazitické infekce. Nejvýznamnějším příkladem je přitom obří exemplář tyranosaura z Jižní Dakoty, známý jako „Sue“, který je od roku 2000 vystaven v Chicago Field Museum. Výrazné léze na spodní čelisti dinosaura byly dříve považovány buď za stopy kousnutí jiným tyranosaurem, nebo za bakteriální chronické onemocnění aktinomykózu. Rozsáhlá analýza fosilií několika různých druhů tyranosauridů zjistila přítomnost výrazných lézí u deseti exemplářů a umožnila učinit si lepší představu o jejich rozšíření a pravděpodobném původu. Výsledkem je zajímavé zjištění, že celé populace tyranosauridů mohly být promořeny parazitickými prvoky podobnými (a snad i vzdáleně příbuznými) současnému druhu bičenka drůbeží (Trichomonas gallinae), které mezi sebou přenášeli zejména vzájemným kousáním při častých vnitrodruhových zápasech, dále konzumací nakažené kořisti a snad i občasným kanibalizmem (který je u tyranosaurů rovněž prokázaný). Jak nám ukazují především exempláře tyranosaurů FMNH PR 2081 („Sue“) a MOR 980 („Peck's rex“), tito draví dinosauři možná zahynuli právě v důsledku tohoto onemocnění, nejspíše pak z důvodu vyhladovění.
Mikroskopický prvok tedy nejspíš dokázal „složit“ jednoho z největších suchozemských predátorů všech dob, vážícího až kolem 9 metrických tun.[1] Úvahy o možné pandemii, která měla být podle některých paleontologů hlavní příčinou vyhynutí neptačích dinosaurů, tak vycházejí například i z těchto zajímavých hypotéz.[2] Fosilie velkých teropodních dinosaurů obsahují velmi často známky poranění, běžné jsou například stopy kousanců na lebkách a poškozené kosti zadní končetiny, obratle nebo žebra.[3] Již dlouhou dobu je známo, že zejména tyranosauridi (například rody Daspletosaurus nebo i samotný Tyrannosaurus) často útočili na jiné zástupce svého druhu, jak o tom svědčí stopy zhojených zranění od zubů na lebce. Předpokládá se, že útok na lebku byl u této skupiny relativně bezpečný, protože tyranosauridi měli velmi mohutné a pevné lebky, které odolávaly útokům mnohem lépe než jiné tělesné partie. Důvodem těchto mezidruhových soubojů mohlo být zápolení o kořist, samice, teritorium nebo dokonce kanibalismus.[4] Jak se ale nyní ukazuje, u tyranosauridů je častá i druhá kategorie „zranění“ na lebkách, a to jsou plně erozivní otvory, které svým celkovým charakterem údajně neodpovídají stopám po zubech jiných teropodů. Ty se objevují jako jednotlivé dírky nebo ve skupinkách zejména na dolních čelistech tyranosauridů a mají různý tvar i velikost – od několika milimetrů až po několik centimetrů v průměru. Ve všech případech je doprovází remodelace povrchové textury kosti, jak názorně ukazuje zejména případ obří „Sue“, jejíž masivní lebka měří na délku zhruba 1,5 metru.
Právě v případě tohoto slavného jedince byla za původce patologického otvoru na kosti dolní čelisti zvané surangulare považována infekce bakterií druhu Actinomyces bovis.[5] Vzhledem k tomu, že toto parazitické onemocnění známe spíše u savců a v případě současných archosaurů ještě nebylo její působení v podobě lézí na kostech pozorováno, je tato diagnóza spíše nepravděpodobná.[6] Bylo tedy nezbytné obrátit pozornost jiným směrem. A zde již přišel na řadu zmíněný důkladný výzkum fosilií i současných živočichů, zejména nejbližších žijících příbuzných tyranosauridů v podobě ptáků.[7] Výsledkem je jasný závěr, že nejvíce se úkazy na lebkách tyranosauridů podobají projevům tzv. trichomonózy u dnešního ptactva. Toto onemocnění je způsobeno již zmíněným parazitickým prvokem bičenkou drůbeží, který je přenášen zejména měkkozobými (holuby a hrdličkami)[8], přičemž častým koncovým hostitelem jsou hrabaví (zejména kur domácí a krocan) a následně také dravci, kteří holuby i drůbež aktivně loví.[9] Bičenka drůbeží může způsobit život ohrožující nekrotické změny v horní části ptačího trávicího ústrojí, zejména pak v zadní části jejich zobáku, v jejich jícnu a také ve voleti.[10] Způsobuje ale také výrazné změny na kostech zobáku, které poměrně dobře odpovídají lézím na zadní části dolní čelisti tyranosauridů. Výsledkem infekce je pak série otvorů s hladkými okraji, které mohou být značně velké a mají několik stadií formování. Konečným důsledkem může být smrt z důvodu vyhladovění, protože zduření měkké tkáně a těžké deformace v přední části trávicího ústrojí znemožňují napadenému jedinci aktivní příjem potravy.
Lebka daspletosaura, menšího příbuzného rodu Tyrannosaurus. Zabíjela pravěká infekce i tyto dravé dinosaury?
Zaznamenán byl dokonce i přenos infekce na mláďata, kdy dospělí dravci přinesli do hnízda infikované maso nebo přenesli infekci přímo svým zobákem. Mladí dravci, kteří jsou takto nakaženi, potom výrazně ubývají na váze a často následkem onemocnění uhynou. U tyranosaurů mohlo docházet k přenosu nemoci prakticky stejnými způsoby jako u dnešního ptactva, tedy pitím kontaminované vody, pojídáním parazitem zasažené kořisti (včetně již zmíněných případů kanibalismu), dále přenosem z dospělce na mládě při krmení nebo při vzájemných soubojích prostřednictvím hlubokých kousanců. Pouze poslední zmíněný případ je ale u tyranosauridů dostatečně prokázán přímými fosilními doklady. Podstatné je, že pokud jsou otvory na spodní čelisti některých exemplářů skutečně pozůstatkem této „tyranosauří“ trichomonózy, pak si můžeme být téměř jistí, že známe i přesnou příčinu jejich úmrtí. V takové fázi onemocnění již totiž bylo silně zasaženo trávicí ústrojí dinosaura (zejména zadní část ústní dutiny a jícen), přičemž bolestivé zduření tkáně prakticky znemožňovalo zvířeti přijímat potravu. Takový stav musel nutně skončit smrtí, ať již přímo vyhladověním nebo celkovým fatálním zeslabením organismu. Podobný osud mimochodem v dnešní přírodě často potkává tyranosauridům zcela nepříbuzného vačnatého savce ďábla medvědovitého (Sarcophilus harrisii). Zástupci tohoto druhu si při vzájemných soubojích kousáním do obličejové části soupeře přenášejí rakovinné bujení v ústní dutině a výsledkem je pak obvykle opět smrt vyhladověním.[11]
Autoři studie dokonce uvažovali, že epidemie této parazitární infekce mohly na konci křídové periody oslabit populace tyranosaurů natolik, že je následně učinily náchylnější k celkovému vyhynutí. K šíření nemoci výrazně přispívalo zejména antagonistické (agresivní) chování tyranosaurů vůči jiným jedincům stejného druhu (potažmo i jiných druhů tyranosauridů). Je ovšem otázkou, zda by v případě nepřítomnosti podobné epidemie měli tito dinosauři větší šanci přežít hromadné vymírání před 66 miliony let. Pravděpodobně nikoliv, ostatně údajné paleocénní fosilie druhu T. rex jsou ve skutečnosti zřejmě jen druhotně uložené zkameněliny. Závěrem je třeba konstatovat, že ohledně tyranosauřích „lézí“ žádnou jistotu nemáme. Jejich původ v infekci parazitickým prvokem příbuzným druhu Trichomonas gallinae se ale rozhodně nedá vyloučit – o tom svědčí podobnosti v morfologii těchto útvarů, dokladech o možném přenosu v podobě rýh po zubech na lebkách tyranosauridů i doklady zahrnující pravděpodobnou reakci imunitního systému tyranosauridů (který vede právě k lokálně ohraničenému výskytu lézí). V roce 2022 však byla publikována jiná studie, podle níž zmíněné otvory v čelistech tyranosaurů nezpůsobila infekce, ale spíše mechanické poranění, způsobené patrně zuby jiného tyranosaura například při vnitrodruhových soubojích.[12] Tato zajímavá otázka tak ještě stále není definitivně vyřešena. Každopádně je jasné, že výzkum pravěkých obratlovců není možné vést jaksi izolovaně, bez uvážení vlivu jejich životního prostředí. A k němu patří také výskyt nebezpečných parazitárních onemocnění, která se zjevně nevyhýbala ani těm největším a nejsilnějším dravým dinosaurům.
---------
Short Summary in English: Study published in 2009 revealed that a Late Cretaceous relative of Trichomonas gallinae, a protozoan commonly found today in pigeons and their relatives, may have killed „Sue“, the famous Tyrannosaurus rex individual at the Chicago Field Museum, and perhaps also many other specimens of tyrannosaurids and even other theropod dinosaurs.
---------
Odkazy:
---------
[1] Persons, W. S.; Currie, P. J.; Erickson, G. M. (2020). An Older and Exceptionally Large Adult Specimen of Tyrannosaurus rex. The Anatomical Record. 303 (4): 656-672.
[2] Bakker, R. T. (1986). The Dinosaur Heresies. Citadel Press. (pp. 425-444)
[3] Tanke, D.; Currie, P. (2000). Head-biting behavior in theropod dinosaurs: paleopathological evidence. Gaia. 15: 167–184.
[4] Wolff, E. D. S.; Varricchio, D. (2005). Zoological paleopathology and the case of the tyrannosaur jaw: integrating phylogeny and the study of ancient disease. Wildlife Disease Association International Conference Proceedings, Cairns, Australia. Abstracts with Programs - Geological Society of America. 37 (7): 88.
[5] Rega, E. A.; Brochu, C. (2001). Paleopathology of a mature Tyrannosaurus rex. Journal of Vertebrate Paleontology. 21: (Suppl. to No. 3) 92A.
[6] Jacobsen E. R. (2007). Infectious diseases and pathology of reptiles. Boca Raton, CRC Press.
[7] Wolff, E. D. S.; et al. (2009). Common Avian Infection Plagued the Tyrant Dinosaurs. PLoS ONE. 4 (9): e7288.
[8] Saif, Y. M. (2003). Diseases of poultry, 11th edition. Iowa State Press, Ames.
[9] Cooper, J. E.; Petty, S. J. (1988). Trichomoniasis in free-living goshawks (Accipiter gentilis gentilis) from Great Britain. Journal of Wildlife Diseases. 24 (1): 80-87.
[10] Krone, O.; Altenkamp, R.; Kenntner, N. (2005). Prevalence of Trichomonas gallinae in northern goshawks from the Berlin area of northeastern Germany. Journal of Wildlife Diseases. 41 (2): 304-309.
[11] Loh, R.; et al. (2006). The Pathology of Devil Facial Tumor Disease (DFTD) in Tasmanian devils (Sarcophilus harrisii). Veterinary Pathology. 43 (6): 890–895.
[12] Rothschild, B.; O’Connor, J.; Lozado, M. C. (2022). Closer examination does not support infection as cause for enigmatic Tyrannosaurus rex mandibular pathologies. Cretaceous Research. 140 (105353).
---------
