Článek
V průběhu končícího roku 2024 jsme získali nový pohled na oblíbenou problematiku dinosauří paleontologie - totiž na tělesné rozměry zástupců obřího teropoda druhu Tyrannosaurus rex. Dnes už je obecně známo, že patrně největšími známými exempláři tohoto obřího pozdně křídového severoamerického teropoda je „Scotty“ (RSM P2523.8), objevený v roce 1991 v kanadské provincii Saskatchewan, a dále „Sue“ (FMNH PR2081), objevená o rok dříve v Jižní Dakotě.[1] V případě Scottyho bývá udávána délka přibližně rovných 13 metrů a hmotnost kolem 8870 kg, u Sue pak délka 12,3 metru a hmotnost kolem 8462 kg. Tyto rozměry jsou ale zejména v případě kanadského exempláře velmi nejisté, protože se dochovalo přibližně jen 65 % z jeho původní kostry.[2] Každopádně je jisté, že z celkového počtu více než miliardy jedinců druhu Tyrannosaurus rex, kteří kdy na území Laramidie (přibližně západní část Severní Ameriky) na konci křídové periody žili, rozhodně neznáme toho úplně největšího zástupce. Taková šance je totiž už z hlediska statistiky přímo astronomicky malá.[3] Ostatně platí předpoklad, že v průměru se až do současnosti dochovala alespoň fragmentární kostra jen jednoho z řádově desítek milionů kdysi existujících jedinců tohoto fascinujícího teropoda. Jak velký ale mohl takový pomyslný velikostní rekordman, kterého bohužel nejspíš nikdy neobjevíme, mezi všemi tyranosaury být? Byl snad jen o zanedbatelnou trošku větší než bezmála devítitunový Scotty? Nebo by ho při bližším porovnání svými rozměry zastínil, a to doslova?
S odpovědí na tuto otázku se v červenci roku 2024 přihlásili paleontologové Jordan Mallon z Kanadského muzea přírody a David Hone z Queen Mary University v Londýně. Ve vědeckém periodiku Ecology and Evolution publikovali odbornou práci, podle níž mohli být ti největší skutečně žijící tyranosauři až o neuvěřitelných 70 % těžší, než dosud největší objevené exempláře![4] Badatelé se přitom zaměřili také na otázku, jak mohla evoluce směřovat k tak ohromným rozměrům u po dvou se pohybujících (bipedních) teropodů. Brali přitom také v úvahu, jak malá je šance objevit ty úplně největší exempláře u vyhynulých obratlovců, u kterých známe často jen jednu nekompletní kostru, v lepším případě pak několik až několik desítek částečně dochovaných exemplářů. Je důležité si uvědomit, že největší objevený kosterní exemplář, a dále největší jedinec daného druhu (který kdy existoval), jsou dvě zcela rozdílné věci. Pokud tedy návštěvníci muzeí a dalších institucí obdivují kostry obřích sauropodů, teropodů a dalších dinosaurů a žasnou nad tím, jak velcí mohli být, mnohdy si ani neuvědomují, že se rozhodně nedívají na největšího zástupce daného druhu. V některých případech totiž mohli být skuteční giganti těchto druhů i o polovinu nebo dokonce dvojnásobně větší![5] Mallon a Hone šli na celý problém jinak. Vytvořili vyspělý počítačový model, který bere v úvahu spoustu proměnných najednou, a to i faktory jako je odhadovaná velikost populace, rychlost individuálního růstu, průměrnou délku života nebo také nekompletnost fosilního záznamu nebo statistickou míru dochování jedinců ve fosilním záznamu.
Autor článku s replikou maxily (částí horní čelisti) obřího exempláře druhu T. rex, objeveného v roce 1977 ve východní Montaně.
Díky tomu, že Tyrannosaurus rex patří k nejlépe prozkoumaným dinosaurům vůbec, známe na tyto u drtivé většiny jiných dinosaurů prakticky zcela neznámé informace vědecky podložené odpovědi. Nedávno bylo například odhadnuto, že celkově existovalo asi 1,7 miliardy jedinců druhu T. rex[6] (původní odhad činil dokonce 2,5 miliardy jedinců)[7] a v průměru se ve fosilním záznamu dochová jen jeden ze zhruba 52,5 milionu[8], podložené jsou i informace o rychlosti růstu a maximální době dožití, která například u slavné „Sue“ činí asi 28 až 33 let[9]. Všechny tyto a mnohé další informace Hone s Mallonem využili a jako referenci přidali informace o aligátorech a jejich variabilitě v rámci dospělé velikosti (a to jednak v závislosti na pohlaví, a dále také čistě bez ohledu na pohlavní dimorfismus). Díky tomu zjistili, že největší známí jedinci tyranosaura patrně spadají do 99. percentilu a reprezentují tedy horní 1 procento populace z hlediska tělesné velikosti. To zní sice dosti slibně, ale dalším výsledkem úvah je, že pokud bychom chtěli najít ty úplně největší jedince z posledních 99,99 % populace, pak bychom museli při současné frekvenci objevování jejich fosilií čekat ještě dalších 1000 let![10] Na základě výsledků počítačového modelu se také ukázalo, že největší zástupce druhu Tyrannosaurus rex mohl měřit na délku zhruba rovných 15 metrů (přibližně 25 % nárůst oproti největším známým jedincům) a jeho hmotnost mohla činit neuvěřitelných 15 000 kilogramů (70 % nárůst oproti současným „rekordmanům“ s hodnotou 8,8 tuny)![11]
V tom případě by se z hlediska hmotnosti jednalo nepochybně o největšího známého dravého dinosaura i suchozemského predátora všech dob, který by navíc svojí délkou překonával i zatím rekordního teropoda druhu Spinosaurus aegyptiacus (jehož délka činila podle novějších odhadů asi 14 až 15 metrů).[12] Ačkoliv jsou taková čísla poněkud nejistá a spíše přibližná, nasvědčují jim některé izolované kostní fragmenty, jejichž původci mohli být skutečně větší než aktuální rekordmani.[13] Autoři studie konstatují, že T. rex nebyl středobodem jejich zájmu a zjištěné informace je potřeba aplikovat na dinosaury jako celek. Jejich výsledek totiž dokazuje, že skutečně nemáme žádnou představu o maximálních velikostech prakticky všech známých dinosaurů, zejména pak těch, které známe podle jediné kostry. Je tedy jasné, že jakékoliv tabulky velikostí a různá poměřování – jakkoliv jsou zajímavá a zábavná – vlastně nemají žádný smysl. Abychom skutečně věděli, který dinosaurus byl největší nebo jak velcí byli zástupci daných vývojových skupin v rámci jakýchsi „top ten“ přehledů, museli bychom objevit mnohem víc kvalitně dochovaných koster dospělých a plně dorostlých exemplářů, což se ale bohužel v drtivé většině případů nejspíš nikdy nestane. Velký význam má tato práce také pro ekologii a biomechaniku dinosaurů, protože tělesné rozměry úzce souvisejí s množstvím fyziologických, anatomických a ekologických adaptací pro život v tak velkém těle.[14] I tyto oblasti výzkumu, jakkoliv jsou pro veřejnost méně zajímavé než představa patnáctitunového tyranosauřího giganta, jsou přitom nesmírně důležité pro naše pochopení fascinujícího druhohorního světa.
---------
Odkazy:
---------
[1] Gignac, P. M.; Erickson, G. M. (2017). The biomechanics behind extreme osteophagy in Tyrannosaurus rex. Scientific Reports. 7 (1): 2012.
[2] Persons, W. S.; Currie, P. J.; Erickson, G. M. (2020). An Older and Exceptionally Large Adult Specimen of Tyrannosaurus rex. The Anatomical Record. 303 (4): 656–672.
[3] Larson, N. L. (2008). One hundred years of Tyrannosaurus rex: the skeletons. In Larson, P.; Carpenter, K. (eds.). Tyrannosaurus rex, The Tyrant King. Bloomington, IN: Indiana University Press. pp. 1–55.
[4] Mallon, J. C.; Hone, D. W. E. (2024). Estimation of maximum body size in fossil species: A case study using Tyrannosaurus rex. Ecology and Evolution. 14 (7): e11658.
[5] Woodruff, D. C.; Curtice, B. D.; Foster, J. R. (2024). Seis-ing up the Super-Morrison formation sauropods. Journal of Anatomy.
[6] Marshall, C. R.; et al. (2022). With what precision can the population size of Tyrannosaurus rex be estimated? A reply to Meiri. Frontiers of Biogeography. 14 (2).
[7] Marshall, C. R.; et al. (2021). Absolute abundance and preservation rate of Tyrannosaurus rex. Science. 372 (6539): 284–287.
[8] Griebeler, E. M. (2023). Vital statistics, absolute abundance and preservation rate of Tyrannosaurus rex. Palaeontology. 66 (2): e12648.
[9] Cullen, T. M.; et al. (2020). Osteohistological analyses reveal diverse strategies of theropod dinosaur body-size evolution. Proceedings of the Royal Society B: Biological Sciences. 287 (1939): 20202258.
[10] Breithaupt, B. H.; Southwell, E. H.; Matthews, N. A. (2005). In Celebration of 100 years of Tyrannosaurus rex: Manospondylus gigas, Ornithomimus grandis, and Dynamosaurus imperiosus, the Earliest Discoveries of Tyrannosaurus rex in the West. Abstracts with Programs; 2005 Salt Lake City Annual Meeting. Geological Society of America. 37 (7): 406.
[11] Hutchinson, J. R.; et al. (2011). A Computational Analysis of Limb and Body Dimensions in Tyrannosaurus rex with Implications for Locomotion, Ontogeny, and Growth. PLOS ONE. 6 (10): e26037.
[12] Sereno, P. C.; et al. (2022). Spinosaurus is not an aquatic dinosaur. eLife. 11. e80092.
[13] Reolid, M.; Cardenal, F. J.; Reolid, J. (2021). Digital 3D models of theropods for approaching body-mass distribution and volume. Journal of Iberian Geology. 47: 599–624.
[14] Woodward, H. N.; et al. (2020). Growing up Tyrannosaurus rex: Osteohistology refutes the pygmy „Nanotyrannus“ and supports ontogenetic niche partitioning in juvenile Tyrannosaurus. Science Advances. 6 (1): eaax6250.
---------
