Článek
Po roce 2000 byly paleontology objeveny enormně velké šlépěje obřích sauropodů z Austrálie a švýcarsko-francouzského pomezí (průměr stop 1,5 až 2 metry), patřící gigantickým dlouhokrkým dinosaurům, dosahujícím pravděpodobně délky přes 30 metrů a hmotnosti až přes 50 tun.[1] Již v 90. letech minulého století byla veřejnosti představena také největší známá fosilní stopa fascinujícího dravého dinosaura druhu Tyrannosaurus rex, objevená v Novém Mexiku a popsaná pod názvem Tyrannosauripus pillmorei.[2] Oproti této kolem 86 cm dlouhé šlépěji jsou stopy dosud neznámých trpasličích teropodů z Jižní Koreje o délce kolem 1,2 cm skutečně miniaturní.[3] Zmíněný ichnotaxon Tyrannosauripus pillmorei však není největší známou stopou teropoda, konkuruje mu totiž až 90 cm dlouhá stopa neznámého jurského teropoda z Maroka[4] a zejména pak asi 115 cm dlouhá ichnofosilie, objevená nedávno v Bolívii. A právě s tou se nyní seznámíme blíže. K jejímu objevu došlo v létě roku 2016 v odlehlé části zmíněného jihoamerického státu, která je relativně špatně dostupná (na lokalitu nevedou žádné silnice a dokonce ani pěší stezky). Místo nálezu, zvané Maragua Marca Quila Quila, se nachází asi 64 kilometrů severovýchodně od hlavního města Sucre v jižní části Bolívie. Místem objevu je navíc dopadový kráter Maragua a objevitelem jistý Grover Marquina, který zde působí jako průvodce turistů. Marquina objevil fosilní stopu 19. července roku 2016 a neprodleně o objevu informoval paleontology.
Předběžný výzkum stopy a sedimentů, ve kterých je uložena, provedl argentinský paleontolog Sebastian Apesteguia, který na místo dorazil až ze vzdáleného Buenos Aires. Apesteguia změřil délku stopy a určil stáří sedimentů přibližně na 80 milionů let (geologický věk kampán, svrchní křída). Na základě stáří a zeměpisné polohy ichnofosilie konstatoval, že se nejspíš jedná o stopu jakéhosi obřího abelisaurida, tedy zástupce skupiny ceratosaurních teropodních dinosaurů, obývajících v období pozdní křídy zejména pevniny kontinentů jižní polokoule. V případě původce stopy by se mohlo dokonce jednat o zástupce samotného rodu Abelisaurus, ovšem vpravdě obřích rozměrů.[5] Běžně objevované stopy větších teropodů totiž dosahují délky v rozmezí zhruba 50 až 80 centimetrů, jen výjimečně pak o trochu více.[6] Stopa dlouhá jako výška šestiletého dítěte je proto skutečně nanejvýš unikátním objevem. Zatímco abelisauridi, známí dnes podle kosterního materiálu, dosahovali dospělé délky asi 5 až 9 metrů[7], stopu vytvořil jakýsi kolosální jedinec, dlouhý možná v rozmezí 12 až 15 metrů. Mohlo se tak jednat o jednoho z největších známých teropodů vůbec, který by svými rozměry hravě konkuroval i tak mohutným dravým dinosaurům, jako byl severoafrický Spinosaurus aegyptiacus[8], jihoamerický Giganotosaurus carolinii[9] nebo severoamerický Tyrannosaurus rex[10]. Hmotnost tohoto obřího bolivijského abelisaurida není známa, mohla ale činit 8 i více tun. Ostatně u zmíněné tyranosauří stopy z Nového Mexika byla délka jejího původce odhadnuta asi na 11 až 12 metrů a hmotnost na 6 až 7 tun.[11]
Replika dolní části zadní končetiny druhu Tyrannosaurus rex (s autorem článku pro velikostní měřítko). Takové kosti musely unést hmotnost až 9 tun.
Stopa z Bolívie je zhruba o čtvrtinu delší, což by mohlo znamenat výrazně vyšší mohutnost těla a s ní související hmotnost. Na druhou stranu, abelisauridi byli relativně lehčeji stavění než masivní Tyrannosaurus, hmotnost by tedy nemusela být u jihoamerického teropoda v přesném poměru vyšší. Jisté je, že původce aktuálně rekordní šlépěje byl obřím teropodem, který nejspíš představoval dominantního predátora a rozséval hrůzu v celém svém ekosystému. Stačí si představit dinosaura podobného karnotaurovi, jehož kostra je vystavena v pražském Chlupáčově muzeu historie Země, a znásobit jeho délku téměř dvakrát![12] Takové rozměry by byly běžnější u obřích karcharodontosauridů, kteří ovládali jihoamerické ekosystémy zhruba o 30 až 10 milionů let dříve, v době existence původce stopy už ale byli až na vzácné výjimky vyhynulí.[13] Tyranosauridi se pravděpodobně do oblasti současné Bolívie nedostali, alespoň o tom nemáme žádné paleontologické doklady (ačkoliv tyranosauři pravděpodobně žili i na území dnešního Mexika, tedy poněkud jižněji, než se dříve předpokládalo).[14] Jedinou pravděpodobnou variantou je nicméně zařazení původce do čeledi Abelisauridae, což představuje značné překvapení. Dosud se totiž předpokládalo, že abelisauridi byli spíše středně velkými predátory, u nichž se gigantismus nejspíš vůbec nevyskytoval (největším dnes známým zástupcem je druh Pycnonemosaurus nevesi s odhadovanou délkou 8,9 metru)[15]. Nezbývá než doufat, že paleontologové časem odkryjí také kosterní fosilie těchto dosud neznámých dravých obrů.
---------
Odkazy:
---------
[1] Salisbury, S. W.; et al. (2016). The Dinosaurian Ichnofauna of the Lower Cretaceous (Valanginian–Barremian) Broome Sandstone of the Walmadany Area (James Price Point), Dampier Peninsula, Western Australia. Journal of Vertebrate Paleontology. 36 (1): 1-152.
[2] Lockley, M. G.; Hunt, A. P. (1994). A track of the giant theropod dinosaur Tyrannosaurus from close to the Cretaceous/Tertiary Boundary, northern New Mexico. Ichnos. 3 (3): 213-218.
[3] Kim, K. S.; et al. (2018). Smallest known raptor tracks suggest microraptorine activity in lakeshore setting. Scientific Reports. 8 (1): 16908.
[4] Boutakiout, M.; et al. (2009). Rastrilladas de icnitas terópodas gigantes del Jurásico Superior (sinclinal de Iouaridène, Marruecos). Revista Española de Paleontología. 24: 31–46.
[5] Tortosa, T.; et al. (2014). A new abelisaurid dinosaur from the Late Cretaceous of southern France: Palaeobiogeographical implications. Annales de Paléontologie. 100 (1): 63–86.
[6] Romilio, A.; et al. (2021). Footprints of large theropod dinosaurs in the Middle–Upper Jurassic (lower Callovian–lower Tithonian) Walloon Coal Measures of southern Queensland, Australia. Historical Biology. 33 (10): 2135–2146.
[7] Tykoski, R. S.; Rowe, T. (2004). Ceratosauria. In: Weishampel, D.B., Dodson, P., & Osmolska, H. (Eds.) The Dinosauria (2nd edition). Berkeley: University of California Press. str. 47–70.
[8] Henderson, D. M. (2018). A buoyancy, balance and stability challenge to the hypothesis of a semi-aquatic Spinosaurus Stromer, 1915 (Dinosauria: Theropoda). PeerJ. 6: e5409.
[9] Campione, N. E.; Evans, D. C. (2020). The accuracy and precision of body mass estimation in non-avian dinosaurs. Biological Reviews. 95 (6): 1759–1797.
[10] Persons, S. W.; Currie, P. J.; Erickson, G. M. (2020). An Older and Exceptionally Large Adult Specimen of Tyrannosaurus rex. The Anatomical Record. 303 (4): 656-672.
[11] Molina-Pérez, R.; Larramendi, A. (2016). Récords y curiosidades de los dinosaurios Terópodos y otros dinosauromorfos. Barcelona, Spain: Larousse. str. 120.
[12] Bonaparte, J. F.; Novas, F. E.; Coria, R. A. (1990). Carnotaurus sastrei Bonaparte, the horned, lightly built carnosaur from the Middle Cretaceous of Patagonia. Contributions in Science. 416: 1–42.
[13] de Azevedo; R. P. F.; et al. (2013). First Brazilian carcharodontosaurid and other new theropod dinosaur fossils from the Campanian–Maastrichtian Presidente Prudente Formation, São Paulo State, southeastern Brazil. Cretaceous Research. 40: 131–142.
[14] Serrano-Brañas, C. I.; et al. (2014). Tyrannosaurid teeth from the Lomas Coloradas Formation, Cabullona Group (Upper Cretaceous) Sonora, México. Cretaceous Research. 49: 163–171.
[15] Grillo, O. N.; Delcourt, R. (2017). Allometry and body length of abelisauroid theropods: Pycnonemosaurus nevesi is the new king. Cretaceous Research. 69: 71–89.
---------
