Článek
Na začátku letošního roku byl senzačně oznámen vědecký popis nového druhu rodu Tyrannosaurus.[1] Stále ikonický, nesmírně populární a zdánlivě neměnitelný binomen Tyrannosaurus rex tak ztratil do jisté míry svoji dosavadní exkluzivitu. Samozřejmě se stále jedná o zcela platný a i nadále „neohrožený“ taxon, v tomto směru se nepochybně nic nezmění ani v budoucnu – druh rex však už možná nebude jediným, který je rodu Tyrannosaurus připisován. Zatímco badateli Gregorymu Paulovi se předloni dva nové druhy (T. imperiosus a T. regina) do obecného uznání a používání „protlačit“ nepodařilo[2], v případě nově stanoveného druhu T. mcraeensis už by situace mohla být jiná. Námitky a pochybnosti se samozřejmě objevují i v tomto případě, šance na uznání nového taxonu jako plně platného druhu je ale nepochybně větší. A jaká je tedy jeho historie?
Typový exemplář druhu Tyrannosaurus mcraeensis (dnes se sbírkovým označením NMMNH P-3698) byl objeven v roce 1983 v sedimentech geologického souvrství Hall Lake (skupina McRae) a jedná se zejména o fragmenty lebky (včetně části dolní čelisti, izolovaných zubů a několika dalších fragmentů).[3] Anatomické znaky odlišné od těch u druhu T. rex byly identifikovány například na lebečních kostech postorbitale, frontale a jugale, dále squamosum, quadratojugale, palatinum (kost patrová) a dalších. Dolní čelist typového exempláře měří od předního okraje až po úroveň koronoidního výběžku na délku 64,5 cm, což je mimochodem podstatně víc než v případě holotypu druhu Tyrannosaurus rex (CM 9380), kde stejná část kosti měří na délku 58,9 cm (délka celé kosti po jejím vnějším obvodu pak u T. mcraeensis činí 89,4 cm a v kompletním stavu by nejspíš přesahovala délku 90 cm; u typového exempláře druhu T. rex pak tato míra činí „jen“ 85,5 cm).
Zajímavé je, že i jeden z největších exemplářů tyranosaura vůbec, jedinec „Scotty“ z kanadského Saskatchewanu, má první udávaný rozměr roven délce 65 cm.[4] T. mcraeensis tedy nejen že není menší než průměrně velké exempláře druhu T. rex, ale řadí se naopak k těm největším! Vzhledem k fragmentárnímu a nekompletnímu fosilnímu materiálu jeho celkové rozměry neznáme a můžeme je jen hrubě odhadovat, je ale pravděpodobné, že délka tohoto dravého obra činila kolem 12 metrů a hmotnost přesahovala 7 tun.[5] Počet zubních jamek ve spodní čelisti činí 13, podobně jako u druhu T. rex.[6] Exemplář NMMNH P-3698 byl již v roce 1984 přiřazen k druhu T. rex na základě velikosti a celkové podobnosti krania s lebkami tyranosaurů známých ze severnějších částí Severní Ameriky.[7] V roce 1990 se ale o tomto zařazení objevily první výraznější pochybnosti, které nicméně byly dále ignorovány.[8] S objevy dalších fosilií bylo letos konečně možné prozatím rozhodnout o odlišnosti materiálu z Nového Mexika v té míře, že pro něj bylo možné stanovit nové druhové jméno v rámci rodu Tyrannosaurus.
Dlouhou dobu byl znám jediný druh rodu Tyrannosaurus - Tyrannosaurus rex. To už dnes nejspíš neplatí. Na snímku model v Přírodopisném muzeu v Londýně.
Míra variability ve tvarech a poměrných velikostech různých kosterních prvků u druhu Tyrannosaurus rex je velmi vysoká, což činí snahu stanovit nové taxony blízké druhu T. rex velmi obtížnou a nejistou, v tomto případě si je však tým devíti autorů nové práce velmi jistý svým závěrem.[9] T. mcraeensis je podle jimi provedené fylogenetické analýzy skutečně sesterským taxonem k ikonickému druhu T. rex. Co je ale nejspíš nejzajímavější, to je geologické stáří nového druhu tyranosaura. Radiometrické datování vrstev, ve kterých byly jeho fosilie objeveny, naznačuje stáří přibližně 72,7 až 70,9 milionu let, což odpovídá přelomu geologických věků kampán (stáří zhruba 84 až 72 m. l.) a maastricht (72 až 66 m. l.).[10] Vzhledem k tomu, že druh T. rex se ve fosilním záznamu prokazatelně objevuje až asi před 68 miliony let, je u tak velkého tyranosaurina jeho geologické stáří překvapivé.[11] Jinými slovy, obří tyranosaurid blízce příbuzný druhu T. rex žil na území někdejší jižní části Laramidie (úzkého a dlouhého subkontinentu na západě Severní Ameriky) asi o 5 až 7 milionů let dříve než samotný T. rex!
O datování souvrství Hall Lake ovšem panují i pochybnosti, někteří vědci se domnívají, že ve skutečnosti spadá do nejpozdnějšího maastrichtu, stejně jako samotný druh T. rex.[12] Vyššímu stáří druhu T. mcraeensis ale odpovídá i složení fauny (ceratopsid Sierraceratops dříve považovaný za zástupce rodu Torosaurus a neidentifikovaný titanosaurní sauropod – snad příslušník rodu Alamosaurus, konečně pak i velký hadrosaurid – možná zástupce rodu Edmontosaurus)[13], anatomické znaky na lebce druhu T. mcraeensis jsou přitom také poněkud primitivnější než u druhu T. rex. Pokud tedy přijmeme existenci nového druhu rodu Tyrannosaurus jako fakt (což ale mnozí paleontologové nemíní prozatím udělat), vyvstává před námi zajímavá nová představa o evoluci tyranosauridů. Podle ní by obří tyranosaurini vznikli na jihu Laramidie (dnes přibližně jihozápad USA) a dosáhli obřích rozměrů již miliony let před vznikem samotného druhu T. rex.[14] Jedna vývojová linie se pak mohla dostat do východní Asie, kde dala koncem kampánu vzniknout druhům Zhuchengtyrannus magnus a Tarbosaurus bataar.[15] Další linie pak osídlila severní části Laramidie, kde postupně vytlačila albertosauriny a v pozdním maastrichtu dala vzniknout samotnému druhu Tyrannosaurus rex.[16]
Otázkou ale zůstává, proč se obří rozměry u tyranosaurinů vyvinuly tak brzy a navíc v geograficky omezeném areálu jižní Laramidie (v té době nejspíš oddělené od severu biogeografickými bariérami).[17] Podle autorů odborné práce je pak dokonce možné, že gigantické rozměry druhu T. mcraeensis i jeho vývojových potomků vznikly jako evoluční adaptace na lov obřích býložravých dinosaurů – možná dokonce desítky tun vážících dlouhokrkých alamosaurů![18] Stále ale mnoho věcí nevíme – záhadou zůstávají evoluční předkové druhu T. mcraeensis, ekologické podmínky a trofické vazby jeho životního prostředí, vliv klimatických podmínek a mnoho dalšího. Prozatím se tedy spokojme s tím, že nyní se všemi královskými poctami přivítáme první nový druh rodu Tyrannosaurus po celých 119 letech od jeho vědeckého popisu.
---------
Odkazy:
---------
[1] Dalman, S. G.; et al. (2024). A giant tyrannosaur from the Campanian–Maastrichtian of southern North America and the evolution of tyrannosaurid gigantism. Scientific Reports. 13: 22124.
[2] Paul, G. S.; Persons, W. S. IV.; Van Raalte, J. (2022). The Tyrant Lizard King, Queen and Emperor: Multiple Lines of Morphological and Stratigraphic Evidence Support Subtle Evolution and Probable Speciation Within the North American Genus Tyrannosaurus. Evolutionary Biology. 49: 156-179.
[3] Carr, T. D.; Williamson, T. E. (2000). A review of Tyrannosauridae (Dinosauria, Coelurosauria) from New Mexico. New Mexico Museum of Natural History and Science Bulletin. 17: 113–145.
[4] Persons, W. S. IV.; Currie, P. J.; Erickson, G. M. (2020). An older and exceptionally large adult specimen of Tyrannosaurus rex. The Anatomical Record. 303 (4): 656–672.
[5] Hutchinson, J. R.; et al. (2011). A computational analysis of limb and body dimensions in Tyrannosaurus rexwith implications for locomotion, ontogeny, and growth. PLoS ONE. 6 (10): e26037.
[6] Brochu, C. A. (2003). Osteology of Tyrannosaurus rex: Insights from a nearly complete skeleton and high-resolution computed tomographic analysis of the skull. Journal of Vertebrate Paleontology (Memoir Society of the vertebrate Paleontology). 22 (4): 1–138.
[7] Lozinsky, R. P.; et al. (1984). Late Cretaceous (Lancian) dinosaurs from the McRae Formation, Sierra County, New Mexico. New Mexico Geology. 6 (4): 7.
[8] Lehman, T. M.; Carpenter, K. (1990). A partial skeleton of the tyrannosaurid dinosaur Aublysodon from the Upper Cretaceous of New Mexico. Journal of Paleontology. 64 (6): 1026–1032.
[9] Larson, P. (2008). Variation and sexual dimorphism in Tyrannosaurus rex. Tyrannosaurus rex, the tyrant king. Pp. 102–128.
[10] Amato, J. M.; et al. (2017). Onset of the Laramide orogeny and associated magmatism in southern New Mexico based on U-Pb geochronology. GSA Bulletin. 129 (9–10): 1209–1226.
[11] Griebeler, E. M. (2023). Vital statistics, absolute abundance and preservation rate of Tyrannosaurus rex. Palaeontology. 66 (2): e12648.
[12] Wolberg, D. L.; Lozinsky, R. P.; Hunt, A. P. (1986). Late Cretaceous (Maastrichtian-Lancian) vertebrate paleontology of the McRae Formation, Elephant Butte area, Sierra County, New Mexico (PDF). New Mexico Geological Society Guidebook. 37: 227–234.
[13] Fowler, D. W. (2017). Revised geochronology, correlation, and dinosaur stratigraphic ranges of the Santonian-Maastrichtian (Late Cretaceous) formations of the Western Interior of North America. PLoS ONE. 12 (11): e0188426.
[14] Marshall, C. R.; et al. (2021). Absolute abundance and preservation rate of Tyrannosaurus rex. Science. 372 (6539): 284–287.
[15] Voris, J. T.; et al. (2020). A new tyrannosaurine (Theropoda: Tyrannosauridae) from the Campanian Foremost Formation of Alberta, Canada, provides insight into the evolution and biogeography of tyrannosaurids. Cretaceous Research. 110: 104388.
[16] Sampson, S. D.; Loewen, M. A. (2005). Tyrannosaurus rex from the Upper Cretaceous (Maastrichtian) North Horn formation of Utah: Biogeographic and paleoecologic implications. Journal of Vertebrate Paleontology. 25 (2): 469–472.
[17] Sampson, S. D.; et al. (2010). New horned dinosaurs from Utah provide evidence for intracontinental dinosaur endemism. PLoS ONE. 5 (9): e12292.
[18] Fowler, D. W.; Sullivan, R. M. (2011). The First Giant Titanosaurian Sauropod from the Upper Cretaceous of North America. Acta Palaeontologica Polonica. 56 (4): 685–690.
---------
