Článek
Zatímco ptákem s největším rozpětím křídel v dnešním světě je albatros stěhovavý (Diomedea exulans) s rekordní ověřenou mírou 363 cm[1], víme již o několika druzích kenozoických ptáků, kteří měli rozpětí ještě podstatně větší (minimálně ve dvou případech přes 5 metrů). Byli tak největšími létajícími tvory hned po obřích druhohorních azdarchoidních ptakoještěrech, u nichž se rozpětí křídel mohlo pohybovat až nad hodnotou 10 nebo dokonce 12 metrů.[2] Za největšího létajícího ptáka všech dob byl dlouhou dobu označován argentinský teratorn (dravý nebo mrchožravý pták z řádu Cathartiformes) druhu Argentavis magnificens. Původně bylo rozpětí křídel tohoto obra odhadováno až na fantastickou hodnotu 8,3 metru, novější výzkumy se ale svými závěry přiklánějí k poněkud konzervativnějším odhadům. I proto byl argentinský obr překonán (pouze však z hlediska rozpětí křídel, nikoliv hmotnosti) oligocénním pelagornitidem druhu Pelagornis sandersi. U tohoto druhu bylo rozpětí křídel odhadnuto asi na 6,1 až 7,4 metru, čímž dvojnásobně překonává největší známé jedince albatrosa.[3] Hmotnost tohoto ozubeného ptáka však podle dosavadních odhadů činila jen 22 až 40 kilogramů, čímž nepochybně za mohutněji stavěným argentavisem zaostával.
Jihoamerický teratorn je tak skutečně oficiálně největším létajícím ptákem v dějinách života na Zemi. Argentavis magnificens byl vědecky popsán roku 1980 na základě fragmentů kostry, z nichž například kost pažní (humerus) byla dlouhá téměř jako celá paže dospělého člověka.[4] Jak velký tedy tento létající přízrak argentinských pamp z doby před 9 až 6,8 milionu let vlastně byl? V současnosti vědci odhadují, že rozpětí křídel argentavise činilo asi 5,5 až 6,5 metru, a to v závislosti na použitém modelu nebo srovnávacím objektu (obvykle je jako modelový druh využíván poněkud podobný kondor andský). Předpokládá se, že měl silné nohy a dokázal aktivně kráčet po zemi, výška tohoto teratorna při stání na zemi je pak odhadována na 1,5 až 2 metry, tedy zhruba jako výška dospělého člověka. Samotné tělo obřího opeřence bylo dlouhé asi 126 centimetrů. Vzhledem k anatomickým adaptacím pro snížení hmotnosti (duté kosti, vzdušné vaky apod.) byl i při této velikosti argentavis relativně lehký a nepřesahoval tak zřejmě hmotnost 72 kilogramů.[5] I tak byl nicméně několikanásobně těžší než největší dnes letuschopné ptačí druhy[6], takže otázka vzletu a udržení se ve vzduchu v případě tohoto mohutného druhu představuje pro biomechaniky stále pomyslný nerozlousknutý oříšek.[7]
———
Rekonstrukce přibližného vzezření argentavise při lovu.
———
Plocha křídel argentavise zabírala podle aktuálních odhadů asi 8,11 m2 a minimální rychlost jeho letu musela přesahovat hodnotu 40 km/h (11,1 m/s).[8] Podle výzkumů z roku 2007 pravděpodobně spíše jen plachtil, a to rychlostí až kolem 67 km/h (18,6 m/s). Pokud argentavis obhlížel z výšky terén a vyhlížel čerstvé mršiny jako primární zdroj své potravy, pak jeho teritorium mohlo činit asi 500 km2. V období pozdního miocénu si mohl vybírat z množství druhů tehdejších savců a odháněl nejspíš od kořisti menší vačnaté predátory z čeledi Thylacosmilidae, vzdáleně podobné šavlozubým kočkám. Je možné, že menší druhy teratornů byly aktivními lovci, kteří dokázali zabíjet a párat kořist svými zahnutými „orlími“ zobáky, argentavis však mohl být na tento způsob obstarávání potravy příliš velký a těžkopádný. Porovnáním se současnými ptáky vědci odhadují, že samice argentavisů kladly obvykle jen jedno až dvě vejce velkých rozměrů (a to o hmotnosti lehce přes 1 kilogram) přibližně jednou za každé dva roky. O inkubaci a péči o mláďata se mohli starat střídavě oba rodiče, po 16 měsících již byl mladý jedinec argentavise samostatný. Plně však dospěl až zhruba po 12 letech vývoje.[9] Další zajímavosti ze života těchto největších dosud známých létajících ptáků historie nám snad prozradí až případné budoucí objevy.
———
Short Summary in English: Argentavis magnificens was among the largest flying birds ever to exist and probably the largest of all species capable of active flight. It lived in what is now northwestern Argentina about 9 to 7 million years ago and its wingspan possibly exceeded 6 meters.
———
Odkazy:
———
[1] Wood, G. L. (1982). The Guinness Book of Animal Facts and Feats. Enfield, Middlesex : Guinness Superlatives.
[2] Witton, M. P.; Martill, D. M.; Loveridge, R. F. (2010). Clipping the Wings of Giant Pterosaurs: Comments on Wingspan Estimations and Diversity. Acta Geoscientica Sinica. 31 (Supp 1): 79–81.
[3] Ksepka, D. T. (2014). Flight performance of the largest volant bird. Proceedings of the National Academy of Sciences. 111: 10624–10629.
[4] Campbell, K. E., Jr.; Tonni, E. P. (1980). A New Genus of Teratorn from the Huayquerian of Argentina (Aves: Teratornithidae). Natural History Museum of Los Angeles County, Contributions in Science. 330: 59-68.
[5] Chatterjee, S.; Templin, R. J.; Campbell, K. E. (2007). The aerodynamics of Argentavis, the world’s largest flying bird from the Miocene of Argentina. Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America. 104 (30): 12398–12403.
[6] Dial, K. P. (2003). Wing-Assisted Incline Running and the Evolution of Flight. Science. 299 (5605): 402–404.
[7] Campbell, K. E. Jr.; Tonni, E. P. (1983). Size and locomotion in teratorns. Auk. 100 (2): 390–403.
[8] Vizcaíno, S. F.; Palmqvist, P.; Fariña, R. A. (2000). ¿Hay un límite para el tamaño corporal en las aves voladoras? [Existuje limit pro velikost těla u ptáků?]. Encuentros en la Biología. 64: 1134-8496.
[9] Palmqvist, P.; Vizcaíno, S. F. (2003). Ecological and reproductive constraints of body size in the gigantic Argentavis magnificens (Aves, Theratornithidae) from the Miocene of Argentina. Ameghiniana. 40 (3): 379–385.
———
———
