Článek
Velikost je fyzický znak, který budí značnou pozornost. Zejména obří objekty, které doslova vyčnívají nad ostatní, jsou tak často logickým středem zájmu. Ve značné míře to platí nejen pro stroje či budovy, ale také pro živočichy z různých vývojových skupin – od obřího hmyzu přes žáby a ještěrky až po velryby, dinosaury a mamuty. Pojďme si proto nyní představit velikostní rekordmany některých hlavních skupin živočichů na základě znalostí, které věda shromáždila již dříve, ale v některých případech také až v posledních několika letech.
Mikroorganismy
Mikroorganismy už z definice příliš velcí tvorové nejsou, obvykle je není možné pozorovat pouhým okem. Přesto i mezi nimi najdeme učiněné giganty, překonávající obvyklou velikost svých příbuzných přímo neuvěřitelným způsobem. Za všechny uveďme alespoň rekordmany ve dvou dobře známých kategoriích – mezi viry a bakteriemi, což jsou nejčastější původci našich nemocí. Viry jsou velmi primitivní organismy, které jsou dokonce mnohem menší než bakterie a jsou viditelné jen pod výkonnými elektronovými mikroskopy. Největší dnes známý virus druhu Pithovirus sibericum byl objeven teprve v roce 2014, a to ve vzorku věčně zmrzlé půdy (permafrostu) ze Sibiře. Při průměru kolem 1,5 mikrometru se velikostně vyrovná i mnoha bakteriím a je vidět dokonce i pod světelným mikroskopem. Dokonce ještě větší je pak druh Megaklothovirus horridgei, objevený v roce 2018 a měřící až 3,9 mikrometru.
Největší dnes známou bakterií a zároveň i prokaryotickým organismem je druh Thiomargarita namibiensis, kulovitá gramnegativní proteobakterie, známá také jako „Sírová perla Namibie“. Byla objevena v roce 1999 na pobřeží africké Namibie a při průměru až 0,75 mm je dokonce viditelná pouhým okem. Tuto svoji příbuznou však v roce 2022 překonal druh Thiomargarita magnifica z Malých Antil, dosahující délky až 2 cm!
Členovci
Největšími členovci známými vědě byli pravděpodobně prvohorní kyjonožci (eurypterydi). Tito dávní obyvatelé moří dosahovali rozměrů, kterých už by v současnosti zřejmě žádný členovec dorůst nemohl. Například druh Jaekelopterus rhenaniae, žijící asi před 410 miliony let na území dnešního Německa, dosahoval délky až 2,6 metru. Několik dalších druhů kyjonožců (známých podle zkamenělin i z našeho území) se svojí délkou rovněž blížilo k hranici 2 metrů. Na suché zemi byla zřejmě nejdelším členovcem stonožka Arthropleura, žijící zhruba před 315 až 300 miliony let na území dnešní Severní Ameriky a Skotska. Její délka mohla činit asi 2 až 2,5 metru a šířka jejího těla dosahovala kolem 50 centimetrů. Z létajících členovců nelze nezmínit ještě obří pravážky rodů Meganeura a Meganeuropsis, dosahující v rozpětí křídel asi 65 až 75 cm a hmotnosti zhruba 450 gramů. Tyto druhy staré kolem 300 milionů let tak zároveň představovaly nejtěžší známý hmyz v historii planety.
Největším členovcem současného světa je naproti tomu mořský korýš velekrab japonský (Macrocheira kaempferi) s rozpětím nohou až 3,8 metru a hmotností 13 až 20 kilogramů. Dřívější údaje o rozpětí kolem 5,5 metru nebyly dosud potvrzeny.
Měkkýši
Je možné, že největšími hlavonožci byli někteří druhohorní amoniti, jejichž částečně dochované zatočené ulity nasvědčují původnímu průměru až kolem 3 metrů. Obří prvohorní hlavonožci z čeledi Endoceratidae (například rod Cameroceras) zase mohli mít své kónické podlouhlé schránky dlouhé až 6 nebo dokonce 9 metrů.
V současné přírodě je největším známým měkkýšem kalmar Hamiltonův (Mesonychoteuthis hamiltoni), obří hlavonožec z oceánských vod jižní polokoule, dosahující při délce 12 až 14 metrů hmotnosti 450 až 750 kilogramů. Ještě delší je pak krakatice obrovská (Architeuthis dux), jejíž rekordně dlouhý exemplář měřil i s chapadly 17,4 metru a vážil 907 kg, tento často citovaný údaj z roku 1879 však není vědecky ověřený. V průměru nepřesahují tito hlavonožci délku 12 metrů a hmotnost 200 kg.
Paryby
Zřejmě největší známou parybou všech dob je obří pražralok Otodus megalodon, žijící asi před 23 až 3,5 miliony let v teplejších mořích a oceánech celého světa. Jeho přesné rozměry nejsou známé, vědci ale odhadují jeho průměrnou délku asi na 10,5 metru, což je podstatně víc, než u rekordních jedinců současného žraloka lidožravého. Maximální délka je pak odhadována asi na 16 až 18 metrů a hmotnost zhruba na 60 tun. Dosahoval tak například velikosti kytovce vorvaně.
Největší v současnosti žijící parybou je žralok obrovský (Rhincodon typus) s prokazatelnou maximální délkou 12,65 metru (podle jiného údaje dokonce 18,8 metru) a hmotností 21,5 tuny. Největším dravým žralokem dnešních moří je nechvalně proslulý žralok bílý (Carcharodon carcharias), dosahující potvrzené délky 6 až 7 metrů a hmotnosti asi 3,3 tuny.
Ryby
Pravděpodobně největší rybou všech dob byl jurský zástupce čeledi Pachycormidae Leedsichthys problematicus. Tato obří pravěká ryba, žijící v době před asi 165 až 148 miliony let, dosahovala délky až kolem 16 metrů a výjimečně snad i přes 20 metrů. Hmotnost se pak pohybovala v řádu desítek tun, přesnější odhady však nejsou k dispozici. Dříve byly udávány i mnohem větší rozměry (délka 27 až 35 metrů a hmotnost 150 tun), ty jsou však již vyvráceny.
Mezi současnými rybami je velikostním rekordmanem měsíčník svítivý (Mola mola), mořská ryba žijící v Atlantském, Tichém i Indickém oceánu. Největší oficiálně změřený jedinec měl na výšku 3,2 metru, na délku 3,3 metru a vážil zhruba 2300 kilogramů. Obvyklá hmotnost této ryby přitom běžně nepřesahuje jednu tunu. Nejdelší rybou současnosti je vyza velká (Huso huso) z čeledi jeseterovitých. Největší jedinci mohou při délce kolem 7,2 metru vážit asi 1,5 až 2,1 tuny.
Obojživelníci
V současnosti se největší obojživelníci ani neblíží velikostem, kterých běžně dosahovali jejich vzdálení příbuzní v prvohorách a druhohorách. Mezi největší pravěké obojživelníky patřil temnospondyl Prionosuchus plummeri, který obýval území dnešní Brazílie v době před 300 až 270 miliony let (prvohorní perm). Lebka dlouhá až 1,6 metru nasvědčuje celkové délce těla nejméně 5,5 metru a průměrné hmotnosti přes 2000 kilogramů, což je více než u největších zástupců krokodýla mořského. Podobně velcí byli i někteří další obří obojživelníci z konce prvohor a začátku druhohor.
V současnosti je největším druhem obojživelníka velemlok čínský (Andrias davidianus), dosahující délky 1,8 metru a hmotnosti kolem 60 kilogramů. Podobně velký je i jeho příbuzný velemlok japonský (Andrias japonicus) s udávanou maximální délkou 1,5 metru a hmotností 36 kilogramů. Největší žijící žábou je africký druh veleskokan goliáší (Conraua goliath) s délkou těla kolem 32 cm a hmotností asi 3,3 kg. Na Madagaskaru však žil koncem křídového období (asi před 70 miliony let) ještě větší druh Beelzebufo ampinga. Jeho tělo mohlo dorůstat délky kolem 40 cm a navíc měl tento dravý druh ze skupiny rohatkovitých podstatně větší hlavu i tlamu.
---------
Purussaurus byl obří miocénní kajman, žijící zhruba před 16 až 5 miliony lety v Jižní Americe. S délkou až 10 metrů a hmotností kolem 6 tun patřil k největším známým krokodýlům v dějinách života na Zemi.
---------
Plazi
V této kategorii nemůže být o rekordmanech pochyb, jsou jimi samozřejmě gigantičtí sauropodní dinosauři. Tito dlouhokrcí druhohorní obři, žijící v období pozdního triasu až nejpozdnější křídy (před 210 až 66 miliony let) představují zároveň i největší suchozemské živočichy všech dob. Z hlediska tělesné délky jsou pak dokonce největšími živočichy vůbec, protože překonávají o několik metrů i největší známé kytovce. V současnosti je za pravděpodobně největšího známého dinosaura považován titanosaur Argentinosaurus huinculensis, popsaný v roce 1993 na základě několika obřích fragmentů kostry, objevených v argentinské Patagonii. Na jejich základě byla délka argentinosaura odhadnuta asi na 35 až 40 metrů a jeho hmotnost asi na 72 až 96 tun. Několik dalších sauropodních dinosaurů se těmto velikostním mírám pravděpodobně výrazně blížilo.
Mezi dinosaury nalezneme také největšího suchozemského masožravého živočicha, kterým byl zřejmě proslulý teropod Tyrannosaurus rex. Ačkoliv byl dlouho považován za druh menší, než africký Spinosaurus aegyptiacus a jihoamerický Giganotosaurus carolinii, nové výzkumy založené na odhadech hmotnosti ukazují, že mohl být skutečně nejrobustnější a nejhmotnější. Pro největší jedince dlouhé až kolem 13 metrů je odhadována hmotnost i přes 10 tun.
Také největší létající tvorové všech dob spadají do skupiny plazů. Jsou jimi někteří zástupci druhohorních ptakoještěrů neboli pterosaurů. Obří rody Quetzalcoatlus z USA, Hatzegopteryx z Rumunska nebo Arambourgiania z Jordánska zřejmě dosahovaly v rozpětí křídel míry 10 až 12 metrů a jejich hmotnost se mohla pohybovat až v řádu stovek kilogramů.
Ze současných plazů je největším potvrzeným druhem krokodýl mořský (Crocodylus porosus) s ověřenou délkou 6,3 metru a hmotností 1360 kilogramů. Tento plaz obývá oblasti Austrálie a jihovýchodní Asie a existují i neověřené údaje o jedincích dlouhých přes 7 metrů a vážících více než 2 tuny. Některé pravěké druhy krokodýlotvarých plazů však byly ještě podstatně větší.
Ptáci
Také v ptačí říši bychom skutečné velikostní rekordmany potkali v minulých dobách. Ještě poměrně nedávno (před stoletími až tisíciletími) obýval ostrov Madagaskar obří „sloní pták“ druhu Vorombe titan, vědecky popsaný teprve v roce 2018. Na základě velikosti jednotlivých kostí tohoto zástupce čeledi Aepyornithidae vědci odhadují jeho výšku na rovné 3 metry a průměrnou hmotnost asi na 650 kilogramů. Největší jedinci pak mohli být ještě podstatně těžší, dosahovali hmotnosti až kolem 860 kg. O trochu menší byl příbuzný druh Aepyornis maximus, žijící zhruba do roku 1000 n. l. rovněž na Madagaskaru a dosahující hmotnosti až 540 kilogramů.
Největším letu schopným ptákem, o kterém se nám dochovalo zkamenělé svědectví, byl argentinský dravý pták Argentavis magnificens s rozpětím křídel kolem 6 metrů a hmotností asi 70 až 80 kg. Ten žil v době před 9 až 7 miliony let a patřil do vyhynulé čeledi Teratornithidae. Ještě větší rozpětí (až 7,5 metru) mohl mít oligocenní „zubatý“ mořský pták druhu Pelagornis sandersi, ten ale vážil podle odhadů maximálně 40 kilogramů.
V současném světě je největším ptákem africký běžec pštros dvouprstý (Struthio camelus). Tento velmi rychle běhající nelétavý pták může dosáhnout výšky až 2,7 metru a hmotnosti kolem 150 kilogramů. Největším rozpětím křídel se zase může pyšnit mořský pták z řádu trubkonosých albatros stěhovavý (Diomedea exulans). Největší doložené rozpětí činilo u tohoto druhu 3,6 metru, ačkoliv existují nepodložené údaje s hodnotou až 4,2 metru.
Savci
Ačkoliv mohli v minulosti planety existovat obří mořští savci, o nichž zatím nevíme, absolutním velikostním rekordmanem je nejspíš recentní (v současnosti žijící) druh. Je jím kytovec plejtvák obrovský (Balaenoptera musculus), obří velryba, která je z hlediska své odhadované hmotnosti největším známým živočichem všech dob. Ačkoliv existují údaje o délce 33,6 metru, ve skutečnosti měřil nejdelší vědecky zdokumentovaný jedinec „pouze“ 29,9 metru. Přesná hmotnost u největších jedinců zjištěna nebyla, je však odhadována v rozmezí 170 až 200 tun, čímž tato „modrá velryba“ překonává největší sauropodní dinosaury zhruba dvojnásobně. Nejedná se tak sice o nejdelšího, ale nepochybně o nejtěžšího dosud známého živočicha.
Ze suchozemských savců je jasným „přeborníkem“ ve velikosti chobotnatec slon africký (Loxodonta africana) s průměrnou hmotností samců kolem 6 tun. Největší jedinec, zastřelený v Angole roku 1974, měřil v kohoutku na výšku 3,96 metru a jeho hmotnost zřejmě přesahovala 10,4 tuny (původní odhady činící téměř 12,3 tuny již byly revidovány). Slon indický (Elephas maximus) je celkově o trochu menším druhem. Největší dosud známý jedinec tohoto asijského druhu, zastřelený roku 1924 v Ásámu, měřil v kohoutku 3,43 metru a vážil kolem 7 tun.
V pravěku bychom však našli ještě podstatně větší suchozemské savce. Asi nejmohutnějším ze všech byl chobotnatec Palaeoloxodon namadicus, žijící ještě před asi 24 tisíci lety v Asii. Fragmenty obřích stehenních kostí o délce 1,6 až 1,9 metru poukazují na možnost, že tento obří savec dorůstal do výšky v kohoutku 5,2 metru a dosahoval hmotnosti kolem 22 tun. Jen o trochu menší pak byl oligocénní bezrohý nosorožec druhu Paraceratherium transouralicum, žijící na území velké části Eurasie asi před 30 miliony let. Tento obr dosahoval v kohoutku výšky kolem 4,8 metru a jeho hmotnost se pohybovala v rozmezí 15 až 20 tun. Po katastrofickém vyhynutí dinosaurů před 66 miliony let se tedy jednalo o největší tvory, kteří se pohybovali po souších naší planety.
---------
Literatura:
Carwardine, M. (1995). Guinnessova kniha zvířat. Mustang, Plzeň (264 str.)
Carwardine, M. (2008). Animal Records: Amazing Feats and Fascinating Facts. Natural History Museum UK, Londýn (256 str.)
Molina-Pérez, R.; Larramendi, A. (2020). Dinosaur Facts and Figures: The Sauropods and Other Sauropodomorphs. Princeton University Press, Princeton (272 str.)
Socha, V. (2021). Dinosauři: Rekordy a zajímavosti. Kazda, Praha (184 str.)
---------
---------
