Článek
Kdybyste si otevřeli některou zahraniční knihu o dinosaurech z 80. až 90. let, nejspíš byste se setkali s informací, že největším známým dinosaurem je „Ultrasaurus“ (nebo Ultrasauros) macintoshi. Toto tvrzení si nepochybně zaslouží podrobnější zmínku už i proto, že se mimo jiné ještě nedávno objevoval v některých českých knihách o pravěku (spolu s rovněž již dávno neplatným rodovým jménem Seismosaurus - dnes Diplodocus hallorum). Domnělého velikostního rekordmana objevil výtvarník a paleontolog James Alvin Jensen (1918 – 1998). Tomuto talentovanému badateli se začalo přezdívat „lovec největších dinosaurů“, protože obřích sauropodů objevil v průběhu své kariéry hned několik.
Fosilní dorzální obratel „ultrasaura“ objevil spolu s fosiliemi holotypu druhu Supersaurus vivianae v 70. letech v lokalitě Dry Mesa Quarry na území jihozápadního Colorada. Jednalo se o velký bederní obratel o výšce 133 centimetrů, který dostal označení BYU 9044 a byl později uložen ve sbírkách Jensenovy domovské instituce Univerzity Brighama Younga (Brigham Young University) ve městě Provo na území Utahu. Druhá fosilní kost, kterou Jensen považoval za pozůstatek svého gigantického „ultrasaura“, byl skapulokorakoid (vlastně lopatka) o délce 2,4 až 2,7 metru. Ta byla objevena na stejné lokalitě a dostala označení BYU 9462. Obě fosilie dohromady vykreslily v Jensenových představách kolosálního sauropoda, kterého v roce 1985 pojmenoval „Ultrasauros“ macintoshi.[1]
Rodové jméno Ultrasaurus přitom musel opustit, protože již o dva roky dříve bylo přiděleno jinému sauropodovi z Jižní Koreje (jak se brzy ukázalo, ve skutečnosti ne příliš velkému).[2] V roce 1991 proto badatel George Olshevsky změnil ve jméně jedno písmeno a vznikl „Ultrasauros“.[3] Ani to ale majiteli kontroverzního jména nepomohlo – o pět let později již bylo jasné, že takový sauropod ve skutečnosti nikdy neexistoval.[4] Dorzální obratel totiž nepatřil obřímu brachiosauridovi, jak se Jensen domníval, nýbrž diplodokidovi – nejspíše se jednalo o obratel samotného holotypu supersaura, objeveného na stejné lokalitě. Skapulokorakoid sice brachiosauridovi patřil, ale jeho původcem byl nejspíš velký jedinec druhu Brachiosaurus altithorax, formálně popsaný již v roce 1903. Jednalo se sice o obřího sauropoda (mírně většího, než je berlínský exemplář druhu Giraffatitan brancai), nikoliv ale tak obřího, jak se domníval James A. Jensen.
I když ultrasauros neexistoval, v průběhu druhohor skutečně žily obří druhy dinosaurů. Ti největší byli dlouzí kolem 40 metrů a vážili téměř 100 tun.
Velikostí měl totiž ultrasauros drtivě překonávat nejen všechny tehdy známé sauropody, ale minimálně v nejvyšším odhadu hmotnosti dokonce i všechny dnes známé jihoamerické titanosaury. Oproti druhu Argentinosaurus huinculensis totiž měla být jeho hmotnost až dvojnásobná! Původně se přitom rozměry této dinosauří chiméry držely mírnějších a zcela uvěřitelných hodnot 25 až 30 metrů délky, 8 metrů výšky v nejvyšším bodě hřbetu a celkové výšky 15 metrů, to vše při hmotnosti kolem 70 tun. Až potud by byly odhady zcela reálné, ostatně argentinosaura s odhadovanou délkou až 40 metrů a hmotností přes 80 tun by v tom případě ultrasauros nepřekonával.[5]
Objevily se však také podstatně větší odhady velikosti, které z pozdně jurského sauropoda činily největšího suchozemského živočich všech dob. Při délce kolem 36 metrů a výšce 18 nebo dokonce 21 metrů (ani to ještě není nepředstavitelné, jak ukazuje například druh Sauroposeidon proteles) měla hmotnost ultrasaura činit až 180 metrických tun![6] V tom případě by největší známé titanosaury překonával dvojnásobně až trojnásobně a značně by se blížil i rekordním údajům pro nejtěžšího známého živočicha všech dob, kytovce plejtváka obrovského (Balaenoptera musculus). Tato tzv. modrá velryba dosahuje při maximální délce 30 až 33,6 metru hmotnosti zhruba 170 až 200 tun, je ale na rozdíl od suchozemských dinosaurů nadnášena vodou.[7]
U suchozemských tvorů existuje hmotnostní limit, za který již nejspíš nemohou zajít, aniž by se stali neživotaschopnými. U sauropodních dinosaurů je odhadován asi na 120 až 140 metrických tun, což by Jensenův „Ultrasaurus“ macintoshi v případě nejvyššího odhadu hravě překonával. Tento nadhodnocený odhad hmotnosti byl způsoben nepřesnou představou o tělesné stavbě sauropodů, jejichž modely byly často nadměrně obaleny tukem a svalovinou, i nepřesnou extrapolací rozměrů od menších a kompletnějších koster. I kdyby takový dinosaurus skutečně existoval, jeho hmotnost by podle současných odhadů zřejmě nepřesahovala nějakých 80 až 100 tun. Patřil by tedy k největším známým dinosaurům, ale nebyl by z hlediska hmotnosti úplně největším druhem, natož aby ostatní drtivým způsobem překonával…
---------
Odkazy:
---------
[1] Jensen, J. A. (1985). Three new sauropod dinosaurs from the Upper Jurassic of Colorado. Great Basin Naturalist. 45: 697-709.
[2] Kim, H. M. (1983). Cretaceous dinosaurs from South Korea. Journal of the Geological Society of Korea. 19 (3): 115-126.
[3] Viz například http://dml.cmnh.org/1995Jul/msg00180.html
[4] Curtice, B., Stadtman, K.; Curtice, L. (1996). A re-assessment of Ultrasauros macintoshi (Jensen, 1985) (PDF). Str. 87-95 in M. Morales (ed.). The Continental Jurassic: Transactions of the Continental Jurassic Symposium, Museum of Northern Arizona Bulletin number 60.
[5] Benson, R. B. J.; et al. (2014). Rates of Dinosaur Body Mass Evolution Indicate 170 Million Years of Sustained Ecological Innovation on the Avian Stem Lineage. PLoS Biology. 12 (5): e1001853.
[6] McGowan, C. (1992). Dinosaurs, Spitfires and Sea Dragons. Str. 365. Harvard University Press, Cambridge, MA.
[7] McClain, C. R.; et al. (2015). Sizing ocean giants: patterns of intraspecific size variation in marine megafauna. PeerJ. 3: e715.
---------
