Hlavní obsah
Věda

Nejdelší známý dinosaurus byl dlouhý jako deset osobních automobilů

Foto: Vladimír Rimbala

Supersaurus byl sauropodní dinosaurus „stavěný na délku“. Samotný krk tohoto obra mohl být dlouhý kolem 15 metrů a ocas měřil dokonce 18 metrů.

Výzkumy kolosálních kostí ze severoamerické pozdní jury odhalily, že obří sauropod Supersaurus mohl být dlouhý až kolem 42 metrů, měřil tedy téměř o třetinu víc než nejdelší velryby.

Článek

Vloni jsme si připomínali již 50. výročí objevu obřích sauropodních dinosaurů Jimem Jensenem v lokalitě Dry Mesa Quarry na území amerického Colorada. Jak už bylo v jednom z předchozích článků uvedeno, pomíchané fosilní kosti obřích rozměrů tehdy poněkud zmátly i zkušené paleontology. Výsledkem byl značný chaos a dokonce i stanovení ve skutečnosti nikdy neexistujícího domnělého gigantického brachiosaurida druhu „Ultrasauros“ macintoshi.[1] Dnes už víme, že se jednalo pouze o chiméru složenou z fosilií dvou obřích sauropodů rodu Brachiosaurus altithoraxSupersaurus vivianae, přesto ale zůstávalo v případě coloradských gigantů množství otazníků. Ty však pravděpodobně definitivně vyřešil nový výzkum paleontologa Briana Curtice z Arizonského muzea přírodní historie a jeho kolegů, prezentovaný zatím ve formě příspěvku na konferenci Společnosti vertebrátní paleontologie začátkem listopadu roku 2021.[2]

Curtice a jeho kolegové si dali práci a znovu pečlivě a detailně prozkoumali jednotlivé fosilní kosti, objevené na lokalitě Dry Mesa Quarry v 70. a 80. letech minulého století. Curtice se pustil do revize materiálu, uloženého v depozitářích Univerzity Brighama Younga v Utahu a rozhodl se po půl století definitivně rozluštit záhadu coloradského „hřbitova gigantů“. V roce 1972 byly již zmíněným Jimem Jensenem objeveny fosilie obřího dinosaura, kterého vědec o třináct let později popsal pod jménem Supersaurus vivianae. Zpočátku si ale vůbec nebyl jistý zařazením objeveného fosilního materiálu do tohoto taxonu, protože jednotlivé kosti byly zpřeházeny a promíchány natolik, že nebylo jasné, která jakému sauropodovi patřila.

Velmi známou fosilií se stal především skapulokorakoid o délce 2,4 metru, naznačující skutečně obří rozměry svého původce. Zkamenělých kostí ale bylo víc a Jensen nakonec popsal tři různé rody sauropodů, kromě samotného supersaura také již neexistujícího ultrasaura a konečně ještě rod Dystylosaurus, jehož vědecká platnost je dnes také zpochybňována. Jensen toto sauropodí trio formálně představil v periodiku Great Basin Naturalist, brzy ale bylo zjevné, že se s jejich stanovením spletl.[3] Ve své analýze anatomických odlišností domnělých nových druhů totiž udělal několik chyb, což je možné připsat i faktu, že Jensen nebyl profesionálním paleontologem a neměl ani formální vzdělání v tomto oboru. Rekordně velký „Ultrasauros“ se začátkem 90. let ukázal být chimérou (neexistujícím taxonem, založeném na materiálu různých druhů)[4] a Dystylosaurus je podle současného mínění mnoha paleontologů ve skutečnosti rovněž supersaurem.

Jak uvádí nově sám Curtice, původní materiál z lokality Dry Mesa Quarry, přisouzený původně typovému exempláři dystylosaura, patřil ve skutečnosti supersaurovi a výrazně nám tak rozšiřuje naše povědomí o vzezření jeho kostry. Tvrdí také, že záhada dvou různě dlouhých skapulokorakoidů, objevených na stejné lokalitě (přičemž jeden je o 25 centimetrů delší) vlastně neexistuje. Delší z obou kostí byla totiž nepřirozeně prodloužena mrtvým prostorem v jejích trhlinách, a když jsou takto oddělené fragmenty sesazeny dohromady, oba skapulokorakoidy jsou stejně dlouhé. Je tedy zřejmé, že patřily jedinému exempláři supersaura, nikoliv jinému, dosud neznámému obřímu sauropodovi. Curtice má pro svoji domněnku, že supersaurus byl jediným obřím dinosaurem, objeveným na lokalitě Dry Mesa Quarry, také další podpůrné indicie.

Foto: Wikipedia (volné dílo)

Americký paleontolog James Alvin Jensen (1918-1998), objevitel fosilií supersaura.

Tak například žádná z velkých kostí není ve fosilním záznamu z lokality duplikována, což by znamenalo přítomnost jiného dinosaura. Všechny kosti také velikostně odpovídají jediné kostře a některé deformity u kostí „dystylosaura“ zřejmě zmátly Jensena v jeho úsudku, že se jedná o nový taxon, odlišný od supersaura. Vzhledem k tomu, že všechny fosilie byly vykopány z jednoho společného „lůžka“, je jejich přiřazení k jediné kostře velmi pravděpodobné. Curtice se také domnívá, že k rodu Supersaurus nepatří jen druhý objevený exemplář „Jimbo“, představený v roce 2008[5], ale také příznačně pojmenovaný „Goliáš“ (Goliath), jehož formální popis by měl být brzy publikován. Celkem už tedy známe možná tři různé exempláře obřího diplodokidního sauropoda ze souvrství Morrison, jedná se o samotný typový exemplář z Colorada a dva další exempláře, objevené později ve Wyomingu. Ale nyní už k tomu nejzajímavějšímu – jak dlouhý tento pozdně jurský gigant vlastně byl?

Spolu s popisem exempláře „Jimbo“ byl publikován také hrubý odhad jeho délky na 33 až 34 metrů, což byl rovněž pomyslný rekord. Prokazatelně delší totiž byly jen některé kontroverzní nálezy nebo enigmatičtí sauropodní dinosauři, pro něž dodnes nemáme dostatek fosilního materiálu.[6] Curtice si je však nyní jistý, že supersauři dorůstali ještě podstatně větších rozměrů. Autoři práce z roku 2008 totiž vycházeli z mnohem menšího množství dat o kostře supersaura a neměli k dispozici údaje, které se nově objevily. Curtice měl totiž během posledních několika let možnost poprvé nahlédnout do dosud neotevřených sádrou obalených bloků horniny, dovezených z původní lokality v Dry Mesa Quarry. Identifikoval například několik dosud neznámých krčních a ocasních obratlů, hrudní obratel i levou kost stydkou. Ocasní obratle byly velmi podobné těm, které známe u rodu Apatosaurus, což dokazuje blízkou vývojovou příbuznost obou těchto sauropodů.[7]

A nyní už to podstatné – Curtice si je na základě těchto nových výzkumů jistý, že supersaurus měl krk dlouhý kolem 15 metrů, ocas kolem 18 metrů a celkově dosahoval délky mezi 39 a 42 metry! Na základě umístění obřího krčního obratle s označením BYU 9024, nedávno paleontology Wedelem a Taylorem přisouzeném rodu Barosaurus[8], byl tedy supersaurus dlouhý buď jako deset nebo jedenáct menších automobilů v řadě. Pokud tedy přijmeme nové údaje a vyloučíme barosaura (není původcem obřího 1,3 metru dlouhého krčního obratle), argentinosaura (neznáme dostatečně velkou část kostry)[9], maraapunisaura a bruhathkayosaura (enigmatické taxony s nejistým zařazením a validitou)[10], pak máme před sebou zřejmě nejdelšího dosud známého dinosaura.

A samozřejmě, jednalo by se také o nejdelšího známého obratlovce (rekordní plejtvák obrovský byl asi o 9 metrů kratší)[11] a jednoho z nejdelších živočichů všech dob (s jedinou výjimkou, kterou je ovšem titěrný polypovec ze skupiny trubýšů, koloniální rod Apolemia)[12]. Nižší údaj 39 metrů je přitom naprostým minimem, ostatně sám Curtice se domnívá, že v pozdní juře museli existovat nám zatím neznámí sauropodní giganti, jejichž délka výrazně přesahovala čtyřicetimetrovou hranici. A tak si tentokrát již zcela oficiálně můžeme začít zvykat na představu sauropodních dinosaurů delších než tři linkové autobusy stojící za sebou. Prvním z nich je nejspíš právě severoamerický diplodokidní sauropod druhu Supersaurus vivianae.

---------

Externí odkazy:

---------

[1] Jensen, J. A. (1985). Three new sauropod dinosaurs from the Upper Jurassic of Colorado. Great Basin Naturalist. 45: 697-709.

[3] Jensen, J. A. (1985). Three new sauropod dinosaurs from the Upper Jurassic of Colorado. Great Basin Naturalist. 45: 697-709.

[4] Curtice, B.; Stadtman, K.; Curtice, L. (1996). A re-assessment of Ultrasauros macintoshi (Jensen, 1985). Pp. 87-95 in M. Morales (ed.). The Continental Jurassic: Transactions of the Continental Jurassic Symposium. Museum of Northern Arizona Bulletin number. 60.

[7] Tschopp, E.; Mateus O.; Benson R. B. J. (2015). A specimen-level phylogenetic analysis and taxonomic revision of Diplodocidae (Dinosauria, Sauropoda). PeerJ. 3 (e857): 4.

[8] Supersaurus, Ultrasaurus and Dystylosaurus in 2019, part 2b: the size of the BYU 9024 animal. Web Sauropod Vertebra Picture of the Week (publikováno dne 16. 6. 2019).

[9] Sellers, W. I.; et al. (2013). Carrier, D. (ed.). March of the titans: The locomotor capabilities of sauropod dinosaurs. PLOS ONE. 8 (10): e78733.

[11] McClain, C. R.; et al. (2015). Sizing ocean giants: patterns of intraspecific size variation in marine megafauna. PeerJ. e715: e715.

[12] Konkrétně až 47 metrů, viz například tento odkaz: https://www.eurekalert.org/news-releases/784165

---------

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz