Hlavní obsah
Věda

Včely i vosy bzučely už kolem hlav druhohorních dinosaurů

Médium.cz je otevřená blogovací platforma, kde mohou lidé svobodně publikovat své texty. Nejde o postoje Seznam.cz ani žádné z jeho redakcí.

Foto: Wikipedia; volné dílo.

Palaeovespa florissantia, pravěký druh vosy ze Severní Ameriky a Evropy, žijící v období pozdního eocénu (asi před 40 miliony let).

Jak ukázaly objevy z poslední doby, nejstarší včely, mravenci i motýli obývali svět již v průběhu druhohorní éry a byli tedy současníky dinosaurů. Co o nich ale víme?

Článek

Včely a mravence jakožto zástupce tzv. eusociálního hmyzu máme v mysli úzce spojené se světem „moderní“ přírody, charakterizované převahou krytosemenných, tedy kvetoucích rostlin. Ještě poměrně nedávno se vědci domnívali, že i když tito zástupci blanokřídlého hmyzu existovali již v období pozdních druhohor, období jejich globálního rozšíření a evolučního rozmachu nastalo až v raném kenozoiku, tedy po vyhynutí neptačích dinosaurů před 66 miliony let.[1] Jak ale ukazují přesnější rozbory molekulárních časových dat a fylogenetických analýz, skutečnost bude nejspíš trochu jiná. Mravenci i včely byli totiž značně rozšíření již v průběhu křídové periody druhohorní éry, desítky milionů let před koncem druhohor.[2]

Asi nejlepší doklady této skutečnosti pocházejí z kontroverzního barmského jantaru, který nepřestává fascinovat a zaměstnávat desítky odborníků především na bezobratlé živočichy. V těchto asi 99 milionů let starých pozůstatcích dávného tropického prostředí z přelomu rané a pozdní křídy jihovýchodní Asie jsme získali neuvěřitelné množství detailních informací o fauně i flóře tohoto pravěkého ekosystému.[3] V prostředí tropického pralesa nacházejícího se nedaleko mořského pobřeží kdysi dávno bujel život na všech úrovních velikosti i rozmanitosti a díky všudypřítomné lepkavé pryskyřici místních dřevin byly dochovány nanejvýš významné a cenné doklady o 42 třídách, 108 řádech, 569 čeledích a 1379 druzích organismů, popsaných jen ke konci roku 2019.[4]

Mnohé skupiny bezobratlých živočichů reprezentují zdaleka nejstarší známý výskyt dané skupiny na světě, několik z nich dokonce ve fosilním stavu odjinud vůbec neznáme. Zdaleka nejvíc je dle očekávání zástupců kmene členovců, kterých je známo již hodně přes 1000 druhů. Objeveny byly ale také četné v jantaru dochované části rostlin, a to od mechorostů a řas až po nahosemenné i krytosemenné rostliny.[5] V jantaru z Myanmaru (dříve Barmy, proto používáme pojem „barmský jantar“) nechybí dokonce ani nálezy fosilií z říše Amoebozoa, tedy měňavkovců.[6] Obratlovců, kteří jsou kompletně zalití pryskyřicí a mohou se tak v jantaru dochovat jen velmi vzácně, bylo objeveno také překvapivě velké množství.[7]

Ať už se podíváme na dokonale dochovaná tělíčka dospělců i mláďat „praptáků“ z kladu Enantiornithes[8], fosilizované obojživelníky a drobné plazy nebo dnes již velmi populární opeřený dinosauří ocásek[9], jedná se o velmi významné objevy. Samostatnou zmínku si zaslouží i rod Oculudentavis, malý plaz, který byl v době svého objevu považován za nejmenšího známého zástupce ptačí říše z období druhohor.[10] Bohužel s barmským jantarem se pojí i jedna velká nesnáz, kterou je problematická situace okolo etičnosti těžby.[11] Organismy v místním jantaru byly poprvé zkoumány už před více než stoletím, kdy jej ještě odborníci datovali do doby miocénu, tedy do období dlouho po vyhynutí neptačích dinosaurů.[12] Jantar samotný byl však dobře znám ještě mnohem dříve, a to již ve starověku.[13]

Foto: John T. Huber, Chungkun Shih, Ren Dong; Wikipedia (CC0)

Baeomorpha liorum, parazitická vosička ze skupiny chalcidek, žijící v době dinosaurů. Byla objevena v barmském jantaru starém asi 99 milionů let.

V současnosti však v Myanmaru stále probíhá vleklý válečný konflikt a panuje podezření, že cenný jantar je ve velkém těžen za nehumánních podmínek (vojáci například údajně nutí pracovníky v lomech, aby vyzdvihovali jantar z úzkých, až sto metrů hlubokých štol, širokých méně než jeden metr). V průběhu posledních desetiletí se majitelé lomu několikrát vystřídali, pro nás sotva představitelné podmínky těžby se ale výrazně nezměnily.[14] Jantar je ve velkém vyvážen zejména do Číny, a to přednostně za účelem výroby šperků. V paleontologické komunitě proto v poslední době sílí názory, že publikování výsledků výzkumu barmského jantaru by mělo být pozastaveno alespoň do doby, než se tato situace vyjasní.[15] Pro vědu by to byla nepochybně velká škoda, protože množství potenciálně velmi cenných exemplářů by mezitím mohlo být pro výzkum zcela ztraceno.[16]

Jak tedy vypadají nejstarší známí zástupci včel a mravenců, známí právě z téměř sto milionů let starého barmského jantaru? Vysoce eusociální typy včel se objevují sice až později, zhruba před 87 miliony let, už o 12 milionů let dříve však na území současného Myanmaru nepochybně žily zástupci kladu Aculeata, kam patří i pravé včely, vosy nebo mravenci (nedávno byl nicméně popsán objev pravděpodobného fosilního včelího hnízda o stáří lehce přes 100 milionů let). Dotyčným druhem z Myanmaru je Melittosphex burmensis, formálně popsaný Georgem O. Poinarem a jeho kolegou v roce 2006.[17] Jedná se o pouze asi 3 milimetry dlouhý hmyz, který vykazuje některé anatomické znaky shodné s dnešními vosami (stavba končetin), ale také se včelami (chloupky na těle).

V případě mravenců je situace ještě trochu složitější. Některé výzkumy naznačují, že tato skupina hmyzu se objevila dokonce už v období střední jury, asi před 168 miliony let.[18] Nejstaršími známými fosiliemi mravenců byly po dlouhou dobu ty, které popsal roku 1967 slavný přírodovědec Edgar O. Wilson s kolegy.[19] Rekordní stáří 92 milionů let pak vydrželo téměř půl století, než jej o zhruba 7 milionů let překonaly objevy z barmského jantaru. V něm přitom nebyl objeven zástupce jediného rodu, ale celého společenství mnoha různých taxonů z čeledi Formicidae.[20] Tato skutečnost svědčí o tom, že mravenci skutečně museli vzniknout již mnohem dříve, snad až ve zmíněném jurském období. Na samotném konci křídy, v době tyranosaurů a jejich současníků, tedy nebyli mravenci ani včely žádnými evolučními nováčky![21]

---------

Odkazy:

---------

[1] Moreau, C. S.; et al. (2006). Phylogeny of the ants: diversification in the age of angiosperms. Science. 312 (5770): 101–4.

[2] Danforth, B.; et al. (2012). The Impact of Molecular Data on Our Understanding of Bee Phylogeny and Evolution. Annual Review of Entomology. 58: 57–78.

[3] Poinar, G. (2018). Burmese amber: evidence of Gondwanan origin and Cretaceous dispersion. Historical Biology. 31 (10): 1304-1309.

[5] Crepet, W. L.; et al. (2016). A mosaic Lauralean flower from the Early Cretaceous of Myanmar. American Journal of Botany. 103 (2): 290–297.

[6] Rikkinen, J.; Grimaldi, D. A.; Schmidt, A. R. (2019). Morphological stasis in the first myxomycete from the Mesozoic, and the likely role of cryptobiosis. Scientific Reports. 9 (1): 19730.

[7] Daza, J. D.; et al. (2016). Mid-Cretaceous amber fossils illuminate the past diversity of tropical lizards. Science Advances. 2 (3): e1501080.

[9] Xing, L.; et al. (2016). A feathered dinosaur tail with primitive plumage trapped in mid-Cretaceous amber. Current Biology. 26 (24): 3352–3360.

[10] Li, Z.-H.; et al. (2020). Reanalysis of Oculudentavis shows it is a lizard. Vertebrata PalAsiatica. 59 (2): 95–105.

[12] Zherikhin, V. V.; Ross, A. J. (2000). A review of the history, geology and age of Burmese amber (Burmite). Bulletin of the Natural History Museum, London (Geology). 56 (1): 3–10.

[13] Chen, D.; et al. (2019). Baltic amber or Burmese amber: FTIR studies on amber artifacts of Eastern Han Dynasty unearthed from Nanyang. Spectrochimica Acta Part A: Molecular and Biomolecular Spectroscopy. 222: 117270.

[14] Rayfield, E. J.; Theodor, J. M.; Polly, P. D. (2020). Fossils from conflict zones and reproducibility of fossil-based scientific data. Society for Vertebrate Paleontology (21. 4. 2020, str. 1–2).

[15] Barrett, P. M.; Johanson, Z. (2020). Editorial: Myanmar (Burmese) Amber Statement. Journal of Systematic Palaeontology. 1 (1059).

[17] Poinar, G. O.; Danforth, B. N. (2006). A fossil bee from Early Cretaceous Burmese amber (PDF). Science. 314 (5799): 614.

[18] Moreau, C. S.; et al. (2006). Phylogeny of the ants: diversification in the age of angiosperms. Science. 312 (5770): 101–4.

[19] Wilson, E. O.; Carpenter, F. M.; Brown, W. L. (1967). The first mesozoic ants. Science. 157 (3792): 1038–40.

[20] Barden, P.; Grimaldi, D. (2014). A diverse ant fauna from the mid-cretaceous of Myanmar (Hymenoptera: Formicidae). PLOS ONE. 9 (4): e93627.

[21] Grimaldi, D.; Agosti, D. (2000). A formicine in New Jersey cretaceous amber (Hymenoptera: formicidae) and early evolution of the ants. Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America. 97 (25): 13678–83.

---------

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz