Hlavní obsah
Umění a zábava

Slavný film Jurský park měl možná ještě mnohem hlubší smysl

Foto: Vladimír Socha, 2009.

Obří teropodní dinosaurus druhu Tyrannosaurus rex je v podstatě hercem v hlavní roli, a to ve většině snímků s titulem Jurský park nebo Jurský svět. Zde bronzová replika kostry exempláře „Big Mike“, Museum of the Rockies v Bozemanu (Montana, USA).

Steven Spielberg převedl román Michaela Crichtona do nádherné filmové podoby, která měla premiéru už před více než třemi desetiletími. Neuniká nám ale ohledně tohoto snímku něco podstatného?

Článek

Dodnes si živě pamatuji den, kdy jsem jako jedenáctiletý školák seděl v hradeckém kině Centrál a s naprostou fascinací poprvé shlédl Spielbergův geniální snímek Jurský park. Psal se právě 14. říjen roku 1993 a byla to česká premiéra tohoto filmu. Vzhledem k tomu, že vloni uplynulo od zmíněného okamžiku již neuvěřitelných třicet let, je určitě vhodné věnovat tomuto tématu ještě jeden příspěvek. Protože jsem ale o filmu v povšechné rovině referoval již dříve, vybral jsem si tentokrát zvláštní úhel pohledu, na který mne přivedla jedna zajímavá přednáška, prezentovaná v dubnu roku 2016 v Berlíně. Tu lze v originále shlédnout zde a dozvíte se v ní skutečně mnoho pozoruhodných věcí. I kdyby byla pravdivá jen čtvrtina toho, co je v ní o filmu uvedeno, zcela to změní váš pohled na Spielbergův snímek. Kreativec, designér a IP konzultant Mike Hill, který o „Spielbergově podtextu“ přednáší, možná zachází poněkud daleko (je alespoň obtížné si představit, že by režisér a další tvůrci filmu vytvářeli skrytá poselství ve filmu takto detailně), rozhodně jde ale o užitečné a velmi zábavné vyprávění. Všechny metafory, alegorie a Jungovy archetypy jsou totiž vykládány s takovým citem pro věc a poutavým rozborem, až by se vám chtělo přednášejícímu (který dává vlastní obdiv k filmu často najevo) všechno do posledního detailu uvěřit.

Co všechno tedy o filmu Hill vykládá? Pokud rozumíte anglicky, můžete si video poslechnout sami. Osobně se omezím jen na krátký rozbor či spíše vyzdvihnutí některých zajímavých bodů přednášky. Hill začíná porovnáním původního Jurského parku a snímku Jurský svět z roku 2015 (který se zatím dočkal již dvou pokračování). Správně si všímá neobvykle velkého množství paralel a vizuálně podobných scén, které spíše než pouhou poctou původnímu snímku jsou možná i jistým vykrádáním původní myšlenky a snahou o kopírování nedostižné atmosféry prvního filmu. Rovněž zde nechybí vrtulníky, běžící stádo galimimů, řvoucí tyranosaurus a mnoho dalšího. Chybět samozřejmě nemohl ani ikonický červenobílý džíp. Samozřejmě je zde rozdíl v tom, že v prvním parku se neobjevil tehdy sotva čtrnáctiletý Chris Pratt. Ale vážně – Hill zcela rezonuje s většinovým názorem, že zatímco Jurský park byl nádherným kouskem kinematografie, o 22 let mladší Jurský svět (a jeho dvě pokračování ještě větší měrou) už je – kulantně řečeno – nejspíš trochu méně povedené. Ano, je zde víc speciálních efektů, víc krve a překvapivých akčních scén, ale ani to naprosto nepostačuje při porovnání s geniálním konceptem, který přinesl Spielberg a jeho tým. Originál může být zkrátka jen jeden, nicméně pojďme dál.

Foto: Jiří Hajný, 2010.

Mezi nejznámější filmové obyvatele Jurského parku patří „srpodrápí“ velociraptoři. Ve skutečnosti však byli menší a opeření.

Podle Hilla jsou dinosauři v Jurském parku pouze jakýmisi symbolickými nástroji, které slouží k představení skutečného důležitého podtextu filmu – a tím je alegorická příprava k rodičovství! Jako otec dvou dětí mám pro takovou představu jisté pochopení, nicméně nezachází Hill ve svých vývodech skutečně příliš daleko? Je pravda, že narážkami na rodičovství se příběh paleontologa Alana Granta a jeho kolegyně Ellie Sattlerové vyznačuje od začátku do konce. Následuje například i výčet scén poukazujících na rodičovskou zodpovědnost, ve filmu údajně zobrazenou na příkladu Hammondových vnoučat Tima a Alex. Hill dále shledává styčná místa se svým konceptem třeba také ve slavných scénách s nemocným triceratopsem (kde se projeví mateřský instinkt Ellie), nočním útokem tyranosaura (otcovská ochrana dětí v případě Granta) a ještě v mnoha jiných. Následuje další velmi podrobný rozbor, příliš komplexní na to, aby mohl být zpracován v jediném příspěvku. Raději tedy na tomto místě znovu odkážu na samotné video s prezentací. Ačkoliv osobně považuji Hillovu přednášku za mírně přemrštěnou (metafory a alegorie spatřuje i tam, kde nejspíš ve skutečnosti žádné nebyly zamýšleny), jeho pojetí je velmi poutavé a zajímavé, s ohledem na nedávné třicáté výročí české premiéry filmu až téměř dojemné. Pokud patříte stejně jako já ke skalním příznivcům původního filmu, rozhodně se na video podívejte. Možná vás přiměje znovu si celý tento nadčasový snímek přehrát a vychutnat si ho tak, jak to u novějších „světů“ již bohužel není možné.

---------

Odkazy:

---------

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz