Článek
Pojďme si představit pět obřích rohatých dinosaurů (ceratopsidů) s nejvyšší potvrzenou délkou lebky. Tito ptakopánví marginocefalní dinosauři totiž disponovali vůbec nejdelšími a nejmohutnějšími lebkami ze všech suchozemských živočichů. I u průměrně velkých zástupců rohatých dinosaurů byla lebka dlouhá zhruba 1,5 až 2 metry a vážila mnoho stovek kilogramů. U rekordních exemplářů největších druhů však byla hlava dlouhá jako malý osobní automobil a jeho hmotnost pravděpodobně výrazně přesahovala metrickou tunu. Kterých pět rodů ceratopsidů se tedy dle současných znalostí chlubilo vůbec největšími lebkami? V přehledu budeme postupovat od pátého k prvnímu místu pomyslného žebříčku, nebudeme ale brát zřetel na neověřené údaje, kterých je - jako obvykle - plný internet. Některé druhy ceratopsidů také nebudeme brát v úvahu, protože jsou pravděpodobně vědecky neplatné (například rod Nedoceratops, což je patrně jen mladší synonymum rodu Triceratops).
---------
5. Pentaceratops sternbergii (2,3 metru)
Zařazení: Ceratopsidae, Chasmosaurinae
Popsán: Henrym Fairfieldem Osbornem, 1923
Výskyt: Nové Mexiko a Colorado v USA, před 76 až 73 miliony let
Rozměry: Délka 5,5 až 6 metrů, hmotnost asi 2500 kg (nebo také 8 metrů a 4700 kg)[1]
Pentaceratops ("pětirohá tvář") byl velký ceratopsid, jehož fosilie byly poprvé objeveny roku 1921 v sedimentech souvrství Kirtland na území kraje San Juan v Novém Mexiku. Další fosilie jsou známé ze souvrství Fruitland v Coloradu, potenciální fosilie jiného druhu byly objeveny také v kanadské Albertě. Největší známou lebkou je coloradský exemplář AMNH 1623 s délkou 2,3 metru, nejdelší lebka z Nového Mexika je o trochu kratší (216 cm).[2] Oproti dalším ceratopsidům, kteří teprve budou zmíněni, byl pentaceratops poměrně lehce stavěným a štíhlým dinosaurem. Jeho hmotnost (přibližně 2,5 tuny) je totiž výrazně nižší než u těchto mohutnějších druhů (podle jiných odhadů byl ale mnohem větší - při délce až osm metrů vážil možná kolem 4700 kg nebo dokonce 11 000 kg!).[3] Pentaceratopsové jsou také s výjimkou rodu Titanoceratops výrazně geologicky starší než ostatní zmiňovaní obři, žili totiž v období středního kampánu, asi před 75 miliony let.
---------
4. Triceratops horridus/prorsus (2,5 metru)
Zařazení: Ceratopsidae, Chasmosaurinae, Triceratopsini
Popsán: Othnielem Charlesem Marshem, 1889 (resp. 1890)
Výskyt: Státy Montana, Jižní Dakota, Colorado a Wyoming (USA); provincie Alberta a Saskatchewan (Kanada), před 68 až 66 miliony let
Rozměry: Délka 8 až 9 metrů, hmotnost kolem 8000 kg[4]
Oba dnes rozlišované a vědecky platné druhy rodu Triceratops ("třírohá tvář") zde pojednáme společně, protože byly velikostně velmi podobné a žily téměř ve stejné době. Triceratops je nepochybně jedním z největších ceratopsidů a zároveň i ptakopánvých dinosaurů vůbec, protože jeho hmotnost bývá odhadována až na 13 nebo 14 tun.[5] Rekordní ověřená délka lebky (exemplář MWC 7584) činí 2,5 metru[6], ačkoliv existují i neověřené informace o komerčně vykopané lebce dlouhé 2,8 metru. Průměrně vzrostlé exempláře byly nicméně podstatně menší a jejich délka dosahuje zhruba 1,8 až 2,2 metru. Triceratopsové byli jedni z posledních neptačích dinosaurů, žijící na samotném konci křídy a byli zřejmě velmi rozšíření a početní (jak nasvědčují i objevy stovek jejich exemplářů, objevovaných každoročně zejména v sedimentech souvrství Hell Creek). Vzhledem k tomu, že lebka triceratopsů byla stavěna spíše na celkovou mohutnost než na délku, je 2,5 metru skutečně úctyhodný údaj.
---------
3. Titanoceratops ouranos (2,65 metru)
Zařazení: Ceratopsidae, Chasmosaurinae, Triceratopsini
Popsán: Nicholasem Longrichem, 2011
Výskyt: Stát Nové Mexiko (USA), před 74 až 73 miliony let
Rozměry: Délka asi 6,5 až 6,8 metru, hmotnost 4500 až 6550 kg[7]
Titanoceratops ("titánská rohatá tvář") byl zdaleka nejstarším zástupcem tribu Triceratopsini, kam náleží čtyři z pěti ceratopsidů z tohoto žebříčku. Byl současníkem pentaceratopse a typový exemplář tohoto druhu byl původně dokonce považován za zástupce druhu P. sternbergii. Rozpětí hmotnosti i délky se u tohoto druhu značně liší, nejvyšší odhad délky činí dokonce 9 metrů (pravděpodobněji však 6,5 až 7 metrů, zejména vzhledem k relativně krátkému ocasu). Hmotností se tento ceratopsid vyrovnal vzrostlému slonovi africkému, věrohodné odhady se pohybují mezi 4,5 až téměř 7 tunami.[8] Část lebky bez „límce“ má u rekordního exempláře délku 1,2 metru, celkově pak 2,65 metru.[9] Touto mírou se titanoceratops řadí mezi dinosaury s nejdelší lebkou vůbec, ačkoliv existují námitky, že lebeční límec byl rekonstruován chybně (jeho délka byla nadměrně a uměle zvýšena). Tento exemplář se dnes nachází v Sam Noble Oklahoma Museum of Natural History.
Typový exemplář druhu Pentaceratops sternbergi. Nejdelší dosud objevená lebka tohoto rohatého dinosaura měří na délku 2,3 metru.
---------
2. Torosaurus latus (2,77 metru)
Zařazení: Ceratopsidae, Chasmosaurinae, Triceratopsini
Popsán: Othnielem Charlesem Marshem, 1891
Výskyt: Státy Montana, Wyoming, Jižní Dakota, Colorado, možná Severní Dakota, Utah a Texas v USA; nejistý materiál z kanadské provincie Saskatchewan, před 68 až 66 miliony let
Rozměry: Délka asi 8 až 9 metrů, hmotnost 6000 až 9700 kg[10]
Torosauři byli méně početnými současníky triceratopsů z nejpozdnější křídy, podle některých paleontologů se pak dokonce možná jednalo o staré a odrostlé exempláře triceratopsů s plně vyvinutými lebečními límci. Ať už je to pravda nebo ne (což je dnes převažující názor), lebky torosaurů byly skutečně enormně dlouhé. Nepotvrzené údaje mluví o délce až 3,2 metru, potvrzený rekordní údaj (exemplář MOR 981) však činí „jen“ 277 centimetrů. Druhou největší známou lebkou torosaura je pak MOR 1122, tedy rovněž fosilie z instituce Museum of the Rockies, o délce 252 cm.[11] Od roku 1998 do roku 2011 byl za větší lebku považován exemplář „pentaceratopse“ z Nového Mexika, jemuž byla kladena délka 2,9 až 3,2 metru.[12] Ve zmíněném roce se však ukázalo, že ve skutečnosti byla kratší a dosahovala délky zmíněných 265 cm. V současnosti tak pomyslně „poráží“ rekordní exemplář torosaura titanoceratopse o 12 centimetrů.
---------
1. Eotriceratops xerinsularis (3,0 metru?)
Zařazení: Ceratopsidae, Chasmosaurinae, Triceratopsini
Popsán: Mezinárodním týmem paleontologů, 2007
Výskyt: Provincie Alberta (Kanada), před 68,8 milionu let
Rozměry: Délka asi 8,5 až 9 nebo dokonce 12 metrů, hmotnost kolem 10 000 kg[13]
Nejen majitelem největší lebky, ale zároveň i největším známým ceratopsidem vůbec, mohl být kanadský druh Eotriceratops xerinsularis, jehož fosilie byly objeveny v sedimentech souvrství Horseshoe Canyon. Fragmenty zkamenělé lebky nalezl již roku 1910 paleontolog Barnum Brown, nechal je ale na místě. Teprve v roce 2001 byly vyzvednuty a po dlouhé a složité práci byla fosilie lebky a částí postkraniální kostry zrekonstruována. V roce 2007 byl ceratopsid z provinčního parku Dry Island Buffalo Jump formálně popsán. Lebka byla rekonstruována v délce rovných tří metrů, není přitom pravděpodobné, že by mohla být ve skutečnosti výrazně menší.[14] Je téměř jisté, že její délka musela činit asi 2,7 až 3,3 metru, což z ní činí v současnosti nejdelší známou lebku suchozemského živočicha v dějinách života na Zemi. Zajímavé je, že nadočnicové rohy jsou dlouhé „pouze“ 80 cm, zatímco například u triceratopse je to až 115 cm.[15]
---------
Odkazy:
---------
[1] Paul, G. S. (2016). The Princeton Field Guide to Dinosaurs (2nd Edition). Princeton University Press, str. 298.
[2] Wiman, C. (1930). Über Ceratopsia aus der Oberen Kreide in New Mexico. Nova Acta Regiae Societatis Scientiarum Upsaliensis, Series 4. 7 (2): 1-19.
[3] Benson, R. B. J.; et al. (2017). Cope's rule and the adaptive landscape of dinosaur body size evolution. Palaeontology. 61 (1): 13-48.
[4] Paul, G. S. (2016). The Princeton Field Guide to Dinosaurs (2nd Edition). Princeton University Press, str. 301-303.
[5] Benson, R. B. J.; et al. (2014). Rates of Dinosaur Body Mass Evolution Indicate 170 Million Years of Sustained Ecological Innovation on the Avian Stem Lineage. PLoS Biology. 12 (6): e1001896.
[6] Scannella, J.; Horner, J. R. (2010). Torosaurus Marsh, 1891, is Triceratops Marsh, 1889 (Ceratopsidae: Chasmosaurinae): synonymy through ontogeny. Journal of Vertebrate Paleontology. 30 (4): 1157–1168.
[7] Lehman, T. M. (1998). A Gigantic Skull and Skeleton of the Horned Dinosaur Pentaceratops sternbergi from New Mexico. Journal of Paleontology. 72 (5): 894-906.
[8] Paul, G. S. (2016). The Princeton Field Guide to Dinosaurs (2nd Edition). Princeton University Press, str. 301
[9] Longrich, N. R. (2011). Titanoceratops ouranos, a giant horned dinosaur from the Late Campanian of New Mexico. Cretaceous Research. 32 (3): 264–276.
[10] Benson, R. B. J.; et al. (2017). Cope's rule and the adaptive landscape of dinosaur body size evolution. Palaeontology. 61 (1): 13-48.
[11] Farke, A. A. (2006). Cranial osteology and phylogenetic relationships of the chasmosaurine ceratopsid Torosaurus latus. str. 235-257. In K. Carpenter (ed.). Horns and Beaks: Ceratopsian and Ornithopod Dinosaurs. Indiana Univ. Press (Bloomington), 2006.
[12] Lehman, T. M. (1998). A Gigantic Skull and Skeleton of the Horned Dinosaur Pentaceratops sternbergi from New Mexico. Journal of Paleontology. 72 (5): 894-906.
[13] Paul, G. S. (2016). The Princeton Field Guide to Dinosaurs (2nd Edition). Princeton University Press, str. 301.
[14] Wu, X-C.; et al. (2007). A new ceratopsid dinosaur (Ornithischia) from the uppermost Horseshoe Canyon Formation (upper Maastrichtian), Alberta, Canada. Canadian Journal of Earth Sciences. 44 (9): 1243–1265.
[15] Scannella, J. B.; et al. (2014). Evolutionary trends in Triceratops from the Hell Creek Formation, Montana. Proceedings of the National Academy of Sciences. 111 (28): 10245–10250.
---------
