Článek
Petr byl úspěšný manažer, který pracoval v mezinárodní korporaci. Měl dobrou práci, vysoký plat a spoustu benefitů. Byl spokojený se svým životem a těšil se na to, až odejde do důchodu a bude si užívat volného času.
Jednoho dne mu ale přišel dopis od státu. Bylo v něm napsáno, že kvůli nedostatku peněz v důchodovém systému se zvyšuje věk odchodu do důchodu o pět let. To znamenalo, že Petr musel pracovat déle, než plánoval. Byl z toho zděšený a rozzlobený.
Petr se rozhodl nesmířit se s tím a podat stížnost. Napsal dopis prezidentovi, premiérovi a ministru práce. V dopise vyjádřil svůj nesouhlas s rozhodnutím a požadoval jeho zrušení. Tvrdil, že je to nespravedlivé a diskriminační.
Petr čekal na odpověď, ale nikdo mu neodpověděl. Místo toho se dozvěděl z médií, že stát plánuje zvýšit věk odchodu do důchodu ještě o další tři roky. To by znamenalo, že Petr by musel pracovat až do devadesáti let. Byl z toho šokovaný a zoufalý.
Petr se cítil bezmocný a bez naděje. Uvědomil si, že nemá žádnou šanci změnit situaci. Přestal chodit do práce a uzavřel se doma. Ztratil chuť k životu a začal pít alkohol. Jeho rodina a přátelé se o něj báli a snažili se mu pomoct, ale on je odmítal.
Petr nakonec skončil na ulici jako bezdomovec. Neměl nic, co by ho drželo při životě. Jednoho dne ho našli mrtvého pod mostem. Zemřel na podchlazení a cirhózu jater.
Konec.
