Článek
Při vyklízení pozůstalosti jsem našla knihu od Ed Vulliamy - Údobí pekla (porozumění válce v Bosně).
V letech 1991-1993, o kterých britský žurnalista píše, jsem měla jako matka po mateřské jiné starosti než sledovat co se děje za hranicemi. Proto jsem se nyní pustila do čtení, této již historie.
Nejsem ještě u konce, ale už jsem plná dojmů, a musím nad knihou přemýšlet.
Jsou tam popisovány souvislosti vzniku této války, rozhovory s místními lidmi na obou stranách, ale též takové hrůzy, že si říkám, kde se to v lidech vzalo?
Vyjádření některých politiků a organizací, zachycených v knize, jsou zcela mimo mé chápání. Jak se mohlo téměř padesát roků po válce dopustit, že se lidé vyháněli z vlastních domů, zavírali se do lágrů a zabíjeli se na potkání?
Cituji z knihy: Bezprostřední reakce OSN na existenci táborů byla zřetelně chladná. Vedoucí dozorčí mírové mise OSN dostal memorandum s podrobnostmi o vypalování domů, deportacích a hromadných popravách. Nepodniklo se nic.
I když to nelze srovnávat, přesto vidím nějaké paralely se současným stavem na Ukrajině. Nejvíc v komentářích lidí, kteří se z tepla svých domovů vyjadřují k věcem, o kterých vůbec nic neví. Jen někde něco slyšeli. „Jedna paní povídala.“ Přesně jako v knížce, kde politici od svého stolu v bezpečí Evropy komentují něco, o čem nemají ani představu. Na místě nikdy nebyli, s uprchlíky nikdy nemluvili.
Když se zamyslím, kde se dnes všude ve světě bojuje. A proč vlastně?
V knize se píše o rozdělení zemí. A kdo to chtěl? Pár politických fanatiků, kterým šlo o moc. jak je to dnes?
Je lehké v lidech vyvolat nenávist, ale je moc těžké ji zastavit.
Když čtu některé komentáře pod různými články, tak si říkám: co se těm lidem přihodilo, že jsou plní zloby? A chci věřit, že jim to zůstane pouze virtuálně!
