Článek
O tom, že současný důchodový systém je dlouhodobě neufinancovatelný se mluví už dlouho a i zde my jsme o tom již psali dříve. Zajímavý pohled na věc nyní přinesl v rozhovoru pro E15 ekonom Vít Hradil.
Podle nějž zbývají v zásadě pouze dvě nepříjemné alternativy – nekontrolovaný růst státního dluhu vedoucí k bankrotu, nebo tak masivní zdanění, že by paralyzovalo celou ekonomiku.
Situaci dále komplikuje propad porodnosti pod hranici 80 tisíc dětí ročně, který překonává i nejpesimističtější demografické scénáře.
Skutečná krize vypukne v roce 2050
Důchodový účet sice aktuálně vykazuje přebytek zhruba 20 miliard korun, jenže podle Hradila jde o číslo pro dlouhodobou udržitelnost systému zcela irelevantní. Naopak – vytváří nebezpečný prostor pro politický alibismus.
Politici hrozbu znají, ale příznivá aktuální čísla jim umožňují odkládat nepopulární reformní kroky. Premiér Andrej Babiš přitom zvyšování věku odchodu do důchodu zásadně odmítá.
První vážný náraz systém pocítí kolem roku 2035, kdy budou do penze odcházet silné ročníky tzv. Husákových dětí – tedy generace, která dnes důchodový systém de facto živí. Skutečně kritická situace pak nastane kolem roku 2050 s odchodem dnešních čtyřicátníků.
Bez vlastních úspor to nepůjde
Na strukturální reformu systému už podle Hradila není ani čas, ani finanční rezervy. „Potřebovali bychom stroj času a vrátit se do roku 2000,“ říká ekonom. Dnes jsou reálné pouze parametrické změny – tedy úpravy výše odvodů, výše vyplácených penzí a věku odchodu do důchodu.
Hradil proto doporučuje nespoléhat na stát a začít si aktivně spořit. Podle jeho analýz by dnešní sedmatřicátník potřeboval naspořit minimálně 2,8 milionu korun (v dnešních hodnotách), aby si v důchodu udržel stejnou životní úroveň jako dnešní penzisté.
