Článek
Demografický vývoj není neúprosný, jak nás straší sociologové, ale příznivý. Průměrná doba dožití se zvyšuje a zároveň lidé žijí delší dobu aktivním způsobem života. Stát musí na tento pozitivní vývoj reagovat a konečně provést důchodovou reformu.
Nemá cenu přitom řešit parametrické úpravy stávajícího průběžného systému, jak je provedla Fialova vláda, aby i tyto kosmetické úpravy následně ta Babišova zrušila. Je třeba provést důslednou reformu, která na základě dat nastaví jasnou hranici, pro kterou bude stávající průběžný systém platný a nebát se říct mladším ročníkům, že jich se tento průběžný systém již týkat nebude.
Paradoxně musí být stát totiž tvrdší k mladým lidem, kteří po reformě důchodů volají a obviňují stávající důchodce, že projídají jejich budoucnost. Musí jim vysvětlit, že stávající důchodci a lidé, kteří se do důchodů v brzké době chystají si své důchody odpracovali na základě jasně nastaveného průběžného důchodového systému a mají na ně nárok.
To znamená pro mladé jediné. Stát jim o něco málo sníží platby v rámci průběžného důchodového systému s tím, že na své stáří se musí z velké části zajistit sami a od státu dostanou jen naprosto minimální základ. Zároveň však svými daněmi musí splatit dluh těm, kteří své peníze do průběžného systému posílali. Stát jim totiž tyto peníze dluží a dluhy státu platí občané svými daněmi.
Je to férová cesta a jediné co musí stát objektivně říct je to, zda se bude opuštění průběžného důchodového systému bude plně týkat dnešních dvacátníků či třicátníků (vodítkem pro nastavení jasné hranice může být například počet povinně odpracovaných let do stávajícího průběžného systému) a do jaké míry se změní například pravidla valorizace pro dnešní pětačtyřicátníky.
Bylo by zajímavé sledovat, jak by se po tomto logickém kroku změnilo vnímání skutečné důchodové reformy.
