Článek
Během pandemie celá řada z nás skončila na kratší či delší dobu izolovaná od svého okolí. A valná většina z nás to nenesla příliš dobře. Člověk je tvor společenský a lidský kontakt nám nedokáží nahradit ani technologie, umožňující nejrůznější způsoby komunikace. O to podivnější se může zdát, když se někdo dobrovolně uzavře ve svém pokoji na celé roky, někdy i desetiletí. V Japonsku je takových lidí kolem půldruhého milionu.
Soutěživost jako plodná půda pro vznik fenoménu hikikomori
Hikikomori je termín, který označuje osoby, které déle jak šest měsíců neopustily svůj byt, či jen pokoj (často v domově rodičů). Tento trend poprvé zaznamenal psychiatr Tamaki Saitó v roce 1998. Do jeho ordinace stále častěji přicházeli rodiče, jejichž potomek - častěji syn - se zcela izoloval od okolního světa a přestal opouštět svůj pokoj. Saitó jim začal říkat hikikomori - „odtržení“ - a definoval je mimo jiné i absencí psychické poruchy, která by sociální izolaci odůvodňovala.
Důvody pro odloučení od společnosti uvádějí hikikomori různé, tím nejčastějším je ale neschopnost žít v tak soutěživé společnosti. Jakýkoliv neúspěch je v Japonsku, ale i dalších asijských zemích, doslova cejchem neschopnosti. Kritika, která hraničí až s šikanou, pak lidi postupně nutí uzavírat se do sebe - obrazně i doslova. Hikikomori pak tráví dny uzavření v maličkých místnostech, které opouštějí jen v nejnutnějších případech.
Důvodem izolace tak často bývá pocit selhání po opakujících se neúspěších ve škole, v zaměstnání nebo v koníčcích. „Kolem pátého ročníku základní školy jsem přestal do školy chodit,“ říká bývalý hikikomori Ken Okita, který už teď dokáže pracovat v kuchyni restaurace, předtím ale strávil poustevnickým stylem života patnáct let. „Jako hikikomori jsem žil do 26 let. Skoro jsem nemluvil, ani s rodinou. Když jsem přišel sem, mluvit s druhými bylo těžké,“ uvedl Japonec.
Pandemie prohloubila krizi
Jejich hygiena je na ultra nízké úrovni, sociální schopnosti mají ještě horší. Jsou zalezlí před počítačem, který jim poskytuje vše, co potřebují - zábavu a často i práci (pokud jsou schopni si nějakou najít a udržet). A v dnešní době, v Asii obzvlášť, je neuvěřitelně snadné nechat si doručit absolutně cokoliv až domů. Ostatně poučila pandemie covidu-19 i v Česku.
Právě pandemie covidu-19, která způsobila v řadě zemí karantény národních rozměrů, se stala hikikomori další plodnou půdou. Ranou, která k dobrovolné izolaci na celá desetiletí může přivedla tisíce dalších lidí. V roce 2010 odhadovala japonská vláda počet hikikomori na 700 tisíc. Průzkum z listopadu 2023 ale ukázal, že jich bylo už kolem půldruhého milionu.
Mezi respondenty celostátního průzkumu se jako hikikomori identifikovali zhruba dvě procenta Japonců ve věku 15 až 64 let. U mladších do čtyřicítky je jich ještě víc.
Problém se začíná týkat i Česka
Podobné příčiny, jež vedly ke vzniku fenoménu hikikomori se začínají ve větší míře s odstupem objevovat i v dalších zemích. Česko nevyjímaje. Syndrom odtržení byl popsán i v České republice, i když oficiální data zatím neexistují. Důvodem je obtížná diagnostika.
„Tím, že jedinci komunikují se světem pouze prostřednictvím svého počítače, se syndrom hikikomori stává velice těžko odlišitelný od netolismu, tedy závislosti na internetu. Problémem je i malá zkušenost odborníků s touto poruchou. Často se zaměňuje za Aspergerův syndrom, autismus nebo poruchy osobnosti,“ uvedl pro Český rozhlas psychiatr Cyril Höschl.
Zdroje:
