Článek
Světoznámý režisér Miloš Forman v rozhovoru z roku 1997 promluvil o tom, jak moc jej ovlivnilo dětství, v němž byl svědkem okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy. Pasáže věnující se jeho vztahu k Rusku, jsou dodnes k dohledání na Youtube.
Na celém rozhovoru je pozoruhodný i fakt, jak je moderátor překvapen, že i 50 let po událostech roku 1968, vnímá Miloš Forman Rusko pořád stejně. Následné události v Gruzii a na Ukrajině ukázaly, že Forman měl pravdu.
Forman: Bez členství NATO nás Rusko ovládne s pomocí místních komunistů
„Myslím, že nechat tyto středoevropské země, jako jsou Polsko, Česká republika, Maďarsko jen tak viset ve vzduchu a k mání, že to může způsobit mnohem více tragédií v budoucnosti, protože ony nemohou zůstat v zemi nikoho. Buď patří k západní kultuře, nebo k východní,“ prohlásí Forman v úvodu pasáže věnující se jeho postoji k Rusku.
Dále vysvětluje, že ve chvíli, kdy ruští jestřábi požadují, aby středoevropské země nevstoupily do NATO, jde jim pouze o získání času, kdy bude Rusko dostatečně silné, aby je dostaly znovu pod svou kontrolu. „A pak to udělají, s pomocí bývalých komunistů v této zemi,“ popisuje Forman metody, které zůstávají v ruském impériu pořád stejné a pokusili se je uplatnit o pár let později v Gruzii i na Ukrajině.
Rusko je expanzivní po staletí
Nato se jej překvapený moderátor opakovaně ptá, jestli se opravdu pořád bojí Ruska, pokud by středoevropské země nebránilo NATO. Neméně překvapený Forman mu okamžitě odpovídá, že ano. „Ano, samozřejmě. Velmi bych se toho bál, protože pokud je to území nikoho, pak je to velmi bohaté území a velmi dobré území k získání a vlastnictví. A Rusko vždy bylo expanzivní po celá staletí,“ uzavírá Forman.
Od rozhovoru uplynulo již téměř třicet let a jestli se v něčem Forman mýlil, tak v tom, že by politice Ruska vůči středoevropským zemím, pomáhali výhradně místní komunisté. Ukazuje, že v případě potřeby, by našly v mnoha středoevropských zemí dostatek spolupracovníků i u takzvaných vlastenců.
Naštěstí je Česká republika spolu s dalšími středoevropskými zeměmi od 12. března 1999 členem NATO. A na rozdíl od Gruzie a Ukrajiny tak může čelit imperiální touze Ruska po územní velikosti bez skutečných výstřelů.
