Jak jsou tvořeny ceny vody v ČR

Obvykle se porovnávají jednotlivé regiony naší země a zástupci vodárenských společností obvykle vysvětlují, proč jsou v jejich oblasti ceny vyšší než ve vedlejší. Každý rok vodárenské společnosti také oznamují ceny na následující období a vysvětlují, proč nezůstaly stejné, co vedlo k jejich snížení, případně zvýšení. Řada lidí a politiků firmy obviňuje, že cenu stanovují svévolně vysoko a přitom dostatečně neinvestují do infrastruktury, která obnovu potřebuje. Téma se stalo ještě aktuálnější v letošním a loňském roce, kdy řada vodárenských společností oznamovala v jeho průběhu navýšení vodného a stočného v důsledku vysoké inflace, která se promítá prakticky do všech oblastí jejich činnosti, a bezprecedentní situace na trhu s energiemi.

Jak jsou tedy určovány ceny vodného a stočného v naší zemi? Na čem závisí a kdo je určuje, případně reguluje?

Dodávky pitné vody a odvádění vody odpadní jsou v konkrétním místě v podstatě přirozeným monopolem. Měnit dodavatele vody z povahy věci není na rozdíl od jiného typu služeb možné. Aby vodárenské společnosti nemohly toto své tržní postavení zneužívat, jsou zavedena přísná pravidla regulace. Jednotlivé firmy není možné vzhledem k jejich množství v naší zemi regulovat separátně, proto byla zavedena plošná cenová regulace závazná pro všechny subjekty v branži.

Regulace funguje na principu definování oprávněných nákladů a přiměřeného zisku. V případě, že společnost provozuje cizí vodohospodářskou infrastrukturu, je důležitým regulátorem také vlastník infrastruktury. To vyplývá z koncesních smluv uzavřených mezi provozovatelem a majitelem infrastruktury.

Vodítkem je také doporučení Světové zdravotnické organizace a Světové banky, které říká, že ceny vody by neměly přesahovat 2 % průměrného příjmu domácnosti, aby nepřesáhly hranici sociální únosnosti.

Do fungování vodárenské branže zasahují ministerstvo financí, ministerstvo zemědělství, ale také ministerstvo zdravotnictví v oblasti hygienických předpisů nebo ministerstvo životního prostředí. Zapomenout není možné ani na obce nebo kraje.

V oblasti cenotvorby se angažují jak ministerstvo financí, tak ministerstvo zemědělství. V případě dotačních projektů je důležitým regulátorem ministerstvo životního prostředí. Klíčovými normami jsou v této souvislosti především zákon o působnosti orgánů v oblasti cen, zákon o cenách a jeho prováděcí vyhláška, zákon o vodovodech a kanalizacích včetně prováděcí vyhlášky a další navazující předpisy.

Důležité jsou dva základní pojmy. Prvním z nich jsou ekonomicky oprávněné náklady. V podstatě se jedná o náklady, které s daným zbožím nebo službou souvisí, které byly vynaloženy hospodárně, efektivně a účelně, s péčí řádného hospodáře, a bez jejichž vynaložení by nebyla zajištěna dodávka vody pitné z vodovodu nebo odvádění nebo čistění vod odpadních kanalizací v odpovídajícím množství a požadované kvalitě. Jedná se například o nákup surové vody od podniků Povodí, chemikálií, náklady na energie, opravy a podobně. Druhým je pojem přiměřeného zisku, který je následně zahrnován do kalkulace věcně usměrňované ceny. Správnost přiřazení nákladů a výpočtu zisku v jednotlivých kalkulacích je předmětem cenových kontrol.

Výše přiměřeného zisku je stanovena tak, aby zajistila zejména prostředky na obnovu infrastrukturního majetku, investice, plnění ve prospěch státního rozpočtu a také návratnost vloženého kapitálu

Cena vodného a stočného je stanovena na základě kalkulace. Tento výpočet se sestavuje na následující období a jeho výstupem je jednotková cena.

Do věcně usměrňované ceny lze promítnout pouze ekonomicky oprávněné náklady a přiměřený zisk. Co je, a co naopak není oprávněným nákladem a přiměřeným ziskem, vymezuje legislativa. Je na společnostech, aby jednoznačně určily a při kontrole prokázaly, které náklady jsou, a které naopak nejsou tak zvaně kalkulovatelné.

Do ceny nelze zahrnout náklady vynaložené na jinou než regulovanou činnost, které jsou zahrnuty v jiných tržbách než za vodné a stočné.

Do ceny nelze zahrnout odpisy infrastrukturního majetku nevyužívaného pro výrobu a dodávky pitné vody nebo na odvádění a čištění odpadních vod, kromě infrastrukturního majetku sloužícího prokazatelně k zajištění pohotovosti dodávek vody a odvádění a čištění vody.

Ekonomicky oprávněným nákladem jsou oproti tomu například nájemné za pronájem infrastrukturního vodohospodářského majetku (movitého a nemovitého majetku), který je používán pro výrobu a dodávky pitné vody nebo na odvádění a čištění odpadních vod, nebo prostředky na obnovu vodovodů a kanalizací.

Kromě ceny za dodané kubíky je v případě některých regionů a vodohospodářských společností zaveden také paušální poplatek za připojení k vodovodní síti. Tato pevná složka závisí na kapacitě vodoměru a nesmí činit více než 15 % úplných vlastních nákladů.