Článek
Dnešní procházku začneme v osadě Jizerka, kterou určitě není třeba představovat. Dostanete se na ni pěšky buď z Kořenova od vlaku, z Polubného nebo ze Souše od autobusu anebo z druhé strany, kam autobus zajíždí na Smědavu.
Jizerka
Střední Jizerský hřeben se táhne od soutoku Jizerky a Jizery u Karlovského mostu a lze jej celý projít starým lesním průsekem, který stoupá přes jednotlivé vrcholy. První z nich nemá jméno a jde o nevýrazné návrší o kótě 982 m n. m. Přes toto návrší přechází tzv. Celní cesta z Jizerky na Velkou Jizeru, ke které se také pojí některé smutné příběhy Jizerských hor a která dnes končí na hranici Národní přírodní rezervace Rašeliniště Jizery. Toto návrší však pravděpodobně minete, protože vás červená turistická značka z osady Jizerka bude směřovat po jižním úbočí a následně po Lasičí cestě (asfaltová silnička) na hřeben, kde odbočíte na pěšinku směřující k dalšímu vrcholu. Tím jsou Věžní skály (1018 m n. m.). Německé jméno Törmelfelsen odkazuje patrně na sloveso turmeln / türmeln, tj. potácet se, motat se. Může jít o referenci na nějakého popletu nebo se tu někomu prostě zamotala hlava při pohledu ze skály dolů. Na staršcích českých mapách najdeme další jméno tohoto vrcholku: Jelení stráň. Toto jméno najdete i na mapy.cz. V podrobných mapách v současnosti používaných jako podkladové pro Zeměměřičský úřad ale zjistíte, že jméno Jelení stráň patří k vrcholku o 300 metrů dál na Západ, který leží mimo turistickou stezku, ale také na něm leží vrcholová skaliska.
Věžní skály
Skály na vrcholcích Středního Jizerského hřebene jsou mimochodem krásnou ukázkou mrazového zvětrávání. Útvarům se v geomorfologické terminologii říká mrazový srub a jde o skalní stupeň, ve kterém se sráží nebo stéká voda, která pak v puklinách zmrzne. Zmzrlá voda má ale objem větší až o 9 % a tak pukliky postupně rozšiřuje. Dochází k rozbíjení skal (odbhorně kongelifrikci a gelivaci), následně omílání a řícení bloků. V Jizerských horách z tvrdé žuly tímto procesem vznikají vizuálně krásné a fotograficky vděčné „bochníčky“ navršené v menších či větších blocích.
Lišejníkem obrůstající skála na Věžních skalách
Na Věžní skály se dostanete poměrně pohodlně po několika menších stupních a můžete si užít menší, ale zajímavý výhled směrem do údolí Jizerky. Ve svahu lesa pod vámi existovalo v druhé polovině 20. st. něco, co byste asi nečekali: poměrně dlouhá železniční dráha. Vedla z Jizerky od tzv. Hnojového domu až téměř k Pytláckým kamenům a sloužila pro těžbu dřeva. Dodnes ji v terénu najdete. Ne sice tedy kolejnice, ale zůstal název a trasa: Jelení dráha se dodnes vine svahy Jelení stráně.
Jedna z menších skalek u cesty
Pokud budete po červené značce pokračovat dál, minete dvě další skaliska nacházející se na opačné straně břemene. Jde k nim odbočit po pěšinkách. Nachází se zde jednak jeden z viklanů, kterých je v Jizerkách vícero a který rovněž vznikl jako mrazový srub, a o kousek dál skalisko s poetickým názvem Vlčí doupě. Vlky ani verwolfy tady však dávno nenajdete. Po levé straně cesty minete také další bezejmenné skalisko s bezejmenným vrcholem o kótě 966 m n. m.
Průlez (také vzniklý mrazem a řícením) k Pytláckým kamenům
Většina návštěvníků Středního Jizerského hřebene ale zamíří rovnou k nejvýraznějšímu vrcholu: Pytláckým kamenům (975 m n. m.). Už to jméno evokuje tajemné příběhy, jakoby za každým smrčkem měl vykouknout nějaký lyžník s nekalým pašem (ne náhodou se část slavného filmu Krakonoš a lyžníci točila na Jizerce, ve Riedlově sklárně). Procházíme téměř po zemské hranici mezi Pruskem a Rakouskem, která vždycky byla místem nočních přechodů s krosnami plnými všemožného zboží, které neměli vidět celníci. A taky místy, kde lidé kladli pasti zvěři. Často dost kruté. Krutý byl ale také život místních lidí, často opravdu živořili a lov zvěře byl způsob, jak si aspoň trošku přilepšit. Problematickým na tom však bylo, že zvěř patřila majitelů lesů, tj. vrchnosti. Lovit zajíce a srny tak byl (a mimochodem stále je) trestný čin.
Výhled z Pytláckých kamenů
Za Napoleonských válek, kdy se místním krajem několikrát převalila různá vojska, se v těchto lesích usídlil taky jeden zběh. Nelze dohledat, jaké byl národnosti a s jakou přišel armádou, každopádně místní mu začali říkat Hennrich. Ve francouzské armádě sloužili lidé různých národností, konkrétně v jednotkách polského vojevůdce Umińského naprosto běžně Poláci či Němci (což je v kontextu 20. století těžko představitelné). O Hennrichově původu nevíme tedy nic. Každopádně se zde usadil a začal se živit tím, co lesy dávaly. To se samozřejmě nelíbilo hajným. Začal hon na Hennricha, ale ten vždy až zázračně unikal jejich ranám. A tak se o Hennrichovi začalo říkat, že je nezranitelný, protože se spřáhl se samotným ďáblem a skrze čáry a černou magii získal kouzelný lektvar.
Podle staré pověsti (která je v některých variantách přisuzována i jiným jizerským pytlákům) a o které píše i Miroslav Nevrlý, se jednou chtěl pomstít za pronásledování hajnému Janu Stefanovi z Jizerky, jemuž se tehdy říkalo po horách Schneider Hansl. Připlížil se k jeho chalupě, otevřeným oknem si ho vzal na mušku, ale než stačil zmáčknout spoušť, uviděla ho hajného žena, toho času zrovna ve vysokém stupni těhotenství. Skočila rychle mezi muže a Hennricha a jizerskohorským dialektem vykřikla: „Střelíš-li, zabiješ tři!“ A Hennrich, a kavalír, prý nevystřelil.
Výstup na Pytlácké kameny
V zimě roku 1813 ale byl Schneider Hansl jedním z těch, kdo Hennricha dostali. Nedaleko místa zvaného Heinnrichsloche, tedy Heinnrichův kutloch, brloh. Přitištěný ke skaliskům Středního Jizerského hřebene. Tady trávil svoji dovolenou v Jizerkách legendární pytlák. Kříž připomínající jeho smrt je vzdálen asi 400 metrů vzdušnou čarou od vrcholku.
Na vrcholek Heinnrichsloche, tj. Pytláckých kamenů, se dostate o trošku složitěji než na okolní skalky. Výstup je zabezpečný kramlemi a navede vás na vrcholovou plošinu, kde vás ovane čerstvý jizerský vítr a za jasného počasí uvidíte až daleko do Krkonoš a na další místa. Výhled je odsud takřka panoramatický. Skály nejsou zabezpečeny žádným dalším zábradlím, buďte proto opatrní. Zejména v zimě je výstup ne úplně bezpečný.
Celý hřeben leží v Jizerské oblasti tmavé oblohy. Za jasných nocí tady tedy můžete pozorovat hvězdy daleko lépe než třeba dole v Jablonci či v Praze.
Střední jizerský hřeben
Když sestoupíte zpátky na pěšinu, červená Hřebenovka vás povede dál směrem k Českému vrchu (918 m n. m., něm. Böhmische Hübel). Jde o další návrší, kterého si vůbec nevšimnete, protože máte pocit, že jdete úplně po rovině. Na sever od vás se ale kopec svažuje do rašelinišť kolem chaty Jelenka, kolem Vlčích kamenů a především Velké jizerské louky. To je největší a nejkrásnější rašelinná louka široko daleko. Jejím středem protéká a meandruje Jizera a z české strany se tam nedostanete, což je dobře. Jde o evropsky významnou lokalitu, kde šicha černá (Empetrum nigrum), ostřice chudokvětá (Carex pauciflora) a bažinná (Carex limosa), suchopýr pochvatý (Eriophorum vaginatum) či úzkolistý (Eriophorum angustifolium) a rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia), která je typická pro zdejší rašeliniště. Nalézá se zde i borovice kleč (Pinus mugo).
Pokud si chcete prohlédnout toto rašeliniště z dálky, navštivte polskou část Jizerek. Značená cesta vede z Orle na Velkou Jizerou jen pár metrů od řeky.
Černá jezírka
Zpátky na naší červené Hřebenovce ale zanedlouho narazíte na nenápadné rašeliniště také. Jmenuje se Černá jezírka a je spojené s dalším legendárním jménem Jizerských hor. Rovněž pytlák Tapper z Velké Jizery měl prý kdysi trápení s jednou lebkou, kterou vykopal na hřbitově, a kterou používal ke svým nekalým rejdům (jejím očním důlkem odléval kule, které neminou cíl). Lebka se mu tak nějak stále vracela domů, aniž by si to přál. Nechal ji prý tedy nakonec nějakým tajemným katem vhodit do nejhlubší tůně Černých jezírek, které měl kousek od domu, spolu se džbánem, kterému urazil dno. A dal lebce prý příkaz, aby pomocí toho džbánu všechnu vodu z jezírka vylila. Asi se hodí zde ocitovat Nevrlého překlad té legendární básně: „a nesměje se lebka víc a je jí vhod, / že nezbaví Černou tůni jejích vod. / A skončí-li se práce jejím zdarem, / pak lebka vzplane žhoucím žárem, / smích její zazní jako hromu sten, / a svět se zachvěje a přijde – soudný den!“ Lebce bohužel dnes značně usnadňuje práci klimatická změna. Černá jezírka patří k těm z rašelinišť, která vysychají. Je proto dobře, že je chrání přírodní rezervace. Mimo jiné zde roste jako na jediném místě v Jizerských horách rojovník bahenní (Rhododendron tomentosum) a žijí zde i masožravé rostliny jako rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia) a zvláště chráněné rostliny blatnice bahenní (Scheuchzeria palustris), kyhanka sivolistá (Andromeda polifolia), šicha černá (Empetrum nigrum) a ostřice mokřadní (Carex limosa). Osm druhů zde rostoucích je dokonce zařazeno do Červeného seznamu ohrožených druhů.
Černá jezírka
Došli jsme po červené turistické značce až po rozcestí Zelený kámen. Odtud lze pokračovat několika směry. Buď po červené dále až k Předělu, kde je menší útulna a dále na Paličník nebo na Smrk, nebo po asfaltových a panelových cestách okolo Zeleného kamene (předposlední vrchol Středního hřebene, 933 m n. m.) směrem ke Smědavě anebo doprava, kudy se obloukem vrátíte na Lasičí cestu a po ní zpět do osady Jizerka, odkud jsme vycházeli.
Zdroje:
NEVRLÝ, Miloslav. Kniha o Jizerských horách. 4. vyd. [s.l.]: Vestri, 2007. Kapitola O dávných jménech, s. 232.
DEMEK, Jaromír; MACKOVČIN, Peter, a kol. Zeměpisný lexikon ČR: Hory a nížiny. 2. vyd. Brno: Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, 2006. 580 s. ISBN 80-86064-99-9. Heslo Jelení stráň, s. 195.
https://www.kudyznudy.cz/aktivity/pytlacke-kameny-v-jizerskych-horach
Státní mapa 1 : 5 000 ML Tanvald 6-4 [online]. Český úřad zeměměřický a katastrální, 1997 [cit. 2022-02-13]. Dostupné online.
https://www.astro.cz/rady/svetelne-znecisteni/oblasti-tmave-oblohy/jizerska-oblast-tmave-oblohy.html
https://www.priroda.cz/clanek/z-jizerky-po-neznacenych-cestach-na-pyratske-kameny-a-zpet/
https://www.krajskelisty.cz/liberecky-kraj/okres-jablonec-nad-nisou/32573-pytlaci-a-carostrelci-kteri-radili-v-tvrdem-a-nebezpecnem-kraji-jizerskych-hor-zahady-zivota.htm
https://www.myslivost.cz/Casopis-Myslivost/Myslivecke-zabavy/2011/Myslivecke-zabavy-4-2011/Pytlactvi-v-Jizerskych-horach
https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cerven%C3%BD_seznam_IUCN
