Článek
Zlatý devadesátky
Určitě nejsem sám, kdo si klade tuhle zásadní otázku filmového fanatika - který film „maniaka z videopůjčovny“, je vlastně ten nejhodnotnější skvost? Proto, abychom si na tohle mohli aspoň částečně odpovědět, nesmíme hledět jen na subjektivní pocit z jednotlivých snímků, ale také si vytyčit několik objektivních markerů. Předně je to doba, herci, režie, námět a scénář. Také je potřeba Quentinovo filmy rozsortovat a to na období filmových desátek a po začátku nového milénia.
Gauneři - Netřeba asi představovat první a svým způsobem naprosto jedinečný film. Parta profesionálních mafiánů a zlodějů kolem Harveyho Keitela a Tima Rotha, která se proslavila scénami s dýškem, výběrem jmen, nebo smrtícím tancem, na jehož konci je jedno uříznuté policejní ucho ukázala, že to Quentin Tarantino myslí s filmovou branží vážně. Doba námětu i scénáři sedla, období 70. - 90. let minulého století skutečně nebylo v USA z těch nejpřívětivějších, a proto drsňáci v černých oblecích do devadesátkové kinematografie parádně zapadli a otevřeli Tarantinovi cestu k jednomu z největších filmových klenotů všech dob.
Pulp Fiction - Co říct. Co napsat kromě jednoho slova - geniální. Od první minuty se prostě naprosto koncentrovaně bavíte, zíráte a nechápete, kde se všechny ty zcela kultovní hlášky vzaly. Jules a Vincent, Butch a Marsellus nebo naprosto neodolatelná Mia v podání Umy Thurman. Ta se koneckonců stala korunní princeznou Tarantinova hereckého pantheonu, o čemž svědčí její naprosto signifikantní role v sérii Kill Bill. I zde má ovšem naprosto nezastupitelnou roli. Kdo by si nepamatoval její tanec s Vincentem Vegou, nebo injekci adrenalinu trčící z jejího hrudního koše. Byl to opět námět a scénář, ale tentokrát Tarantino rozpracoval disciplínu, ve které v pozdějších dobách nenašel konkurenci - tou se stalo umění dialogu a rozhovorů jednotlivých postav. Právě tyto zdánlivě nelogické rozhovory na banální témata dotvořily kolorit filmu, který při svém uvedení zboural Hollywood. Důkazem budiž zlatá soška Oscara za scénář a dalších 6 nominací, včetně těch hereckých pro Johna Travoltu, Samuela L. Jacksona i Umu Thurman. Howgh.
Zcela záměrně vynechám Jackie Brown či Čtyři pokoje, byť jejich kvality nerozporuji. Mám ovšem pocit, že být mezi těmi nejlepšími jim něco chybí, stejně jako např. v případě Grindhouse: Auto zabiják.
Milénium a současnost
Kill Bill - Nevím, jestli je to typický Tarantinovský snímek, přesto má své nesmazatelné místo v jeho filmografii, stejně jako početnou fanouškovskou základnu. Tarantino oba díly postavil na své femne fatale, Umě Thurman a vsadil tak v podstatě na jedinou kartu. A udělal dobře. Thurman je krásná, milá, drsná, citlivá, křehká a zabijácká a nakonec i milující. Ne, že bych chtěl upírat zasluhy Davidovi Carradinovi nebo Michaelu Madsenovi, kteří byli taktéž výborní. Nicméně propojení asijské mytologie, samurajů, mafie, zloby, pomsty a rodiny Tarantino vložil přece jen více na bedra své oblíbenkyni, která to odtáhla více než se ctí. Jak říkají Francouzi - Chapeau, tedy klobouk dolů.
Hanebný pancharti - Chvíli to vypadalo, že Tarantino jakoby nevěděl co dále točit. Nakonec uplynulo pět let od premiéry Kill Billa a Tarantino uvádí svůj nový film z prostředí druhoválečného světového konfliktu. Zbraně, krev, cigarety, židé a nacisti a především herci Christoph Waltz a Brad Pitt. Oba na opačných stranách barikády, Waltz jako vyšetřovatel a lovec židů ve službách gestapa a SS, Pitt jakožto velící důstojník diverzní židovské skupiny na území nepřítele. Sem tam nějaký ten uřízlý skalp a nakonec rozšmelcování samotného Adolfa Hitlera, nakonec právem posunulo pancharty hodně blízko ke Gaunerům či k samotnému Pulp Fiction. Tarantino byl zpět a v zatraceně dobré formě.
Nespoutaný Django - Pouhé tři roky a Tarantino přišel se svým opusem z prostředí období před občanskou válkou v USA, kvůli otroctví. Ne nadarmo tak v hlavní roli úřaduje Jamie Foxx, kterému naprosto neodolatelně asistuje opět Christoph Waltz. Tarantino v Christophovi objevil hvězdu, protože nejenom za Pancharty, ale Oscara si odnáší právě i za svou roli dr. Schultze. Dvojici těchto herců perfektně doplňuje Leonardo DiCaprio jako otrokář Kelvin Candie.
Osm hrozných - S podobnou tématikou se Tarantino vrací ještě jednou a to konkrétně do zasněženého a zimou se trápícího Wyomingu. Dává dohromady osm naprosto zkažených charakterů, každý trochu jiným způsobem a staví je v tomto zimouřivém dramatu proti sobě. Kombinuje herecké talenty, když vrací do hlavní role Samuela L. Jacksona, kterému pomáhá Kurt Russell či Walton Goggins a proti nim staví zřejmě nejodpornější ženu filmového plátna, vražedkyni Daisy Domergueovou a její bandu. Vzniká z toho hned několik nezapomenutelných scén, přičemž jedna, které vévodí Samuel L. Jackson a Bruce Dern, přebíjí naprosto všechno a všechny. Nic naplat, pro mne je tento snímek černým koněm onoho pomyslného závodu o nejlepší snímek.
Tenkrát v Hollywoodu - Zatím poslední snímek z Tarantinova itineráře, nás vrací zpět do 20. století a to přímo do Hollywoodu na konci období „léta lásky“, v roce 1969. Doba filmu, spaghetti westernů, nekonečných seriálů a rozvoje televize, ale i období různých sekt. Mezi nejznámější patří sekta Charlese Mansona. Právě nechvalně známý masakr z rukou jeho přívrženců na Cielo Drive, se stává jedním z hlavních motivů filmu. Tarantino k této tragické události v dějinách filmu a USA přistupuje s citlivostí, i pevnou rukou zkušeného scénáristy a režiséra. Nechává tak dvě velké hvězdy současného Hollywoodu, Brada Pitta a Leonarda DiCapria, aby se s touto temnou událostí Hollywoodu dávného, vypořádali s jeho rukopisem - totálním masakrem, krví, ale především zadostiučiněním. Dává tak Američanům něco, co má především silný symbolický význam, který přesahuje hranice prostého filmu.
Final Countdown
A který je tedy ten nejlepší? Níže je můj žebříček, vy si svého favorita můžete zvolit v anketě nebo komentářích.
1. Pulp Fiction
2. Osm hrozných
3. Tenkrát v Hollywoodu
4. Gauneři
5. Hanebný pancharti
6. Nespoutaný Django
7. Kill Bill/Kill Bill 2
8. Jackie Brown/čtyři pokoje
9. Grindhouse: Auto zabiják
Anketa
Zdroje:
https://www.csfd.cz/tvurce/2120-quentin-tarantino/prehled/
