Článek
Ten jeden provokatér
Charlie Kirk, konzervativní aktivista původem z Chicaga a zakladatel neziskové organizace Turning Point USA, byl pro mnohé rozhodně kontroverzní postavou. Mladý, vytáhlý, drzý a odhodlaný - ve svých 31 letech oprávněně budil strach mísící se s respektem, protože představoval vážnou hrozbu liberálně demokratickému proudu. Ze své pozice totiž dokázal aktivizovat mladé lidi do 30 let věku, což ve Spojených státech tradičně bývala doména demokratické strany. Charlie Kirk ovšem začal přepisovat nepsaná pravidla, když se sám vydával na horkou půdu amerických univerzit, aby se studenty diskutoval. Se svým sloganem „dokažte mi, že se mýlím“, často jen s použitím jednoduchých argumentů decimoval fanatické zastánce menšin, LGBTQ+, masové migrace nebo obhájce politiky Kamily Harris či Joea Bidena. Nepotřeboval přitom nikoho urážet. Je potřeba nicméně uznat, že byl velmi nadaným řečníkem a rétorem, který díky četnosti těchto vystoupení a diskusí své nadání prohluboval. Řada jeho výroků byla po jeho smrti vytržena z kontextu, aby posloužila zvrácené argumentaci „sice si nepřeju ničí smrt, ale..“.
Je ovšem potřeba říci, že byly výroky, které pronesl a skutečně na hraně byly. Byť jsem jeho vystoupení velice rád sledoval, na řadě věcí jsem se s ním nedokázal shodnout. Určitě jsem nesdílel jeho pohled na problematiku potratů, u kterých se držel poměrně krajně konzervativních hodnot spojených s jeho silným zaměřením na víru. Určitě bych ho kritizoval za výrok, že by nenechal jít ani svou dceru na potrat a to i v případě, že by byla znásilněna. Tady bych ho dokonce označil za alibistu a pokrytce. Toť jeden příklad. Nicméně, u každé veřejně vystupující osobnosti můžeme najít nějaký kontroverzní výrok.
Ten jeden normální člověk
Jak jsem napsal výše, určitě bych našel další jeho tvrzení a výroky, které si teď nepamatuji, ale při sledování jeho videí jsem je sveřepě odmítal. Nicméně, obdivoval jsem jeho zapálení pro obhajobu svého názoru, stejně jako odvahu vydat se do prostředí, které ho bude kritizovat, nebo v mnoha případech i nenávidět. Přesto se do jámy lvové nebál vrhnout a to zcela po hlavě. Na druhé straně to byl normální kluk co se zajímal o sport, diskutoval se svými fanoušky o Hvězdných válkách a zároveň byl milujícím manželem své manželce Erice, i oběma jejich dětem. Nebyl to dokonce ani aktivní politik. Nebyl to zločinec či podobně odsouzeníhodná osobnost. Přesto se jeden mladý student rozhodl, že jeho názory jsou šířením nenávisti a proto si zaslouží zemřít.
Ano, dostali jsem se do stavu společnosti, kdy druhý názor znamená pro spoustu lidí takto radikální věc. To nejmenší co se vám může stát, je pak nálepka fašisty, nacisty, či v českých podmínkách nálepka dezoláta nebo cokoliv proruského. To si doplňte sami. Liberální demokracie, která tak hlásá osobní, společenské či kulturní svobody, pak nedokáže snést jiný názor. To je přece šíření nenávisti. Tohle přece není o Charliem Kirkovi. To je jen symbol, které by nás měl varovat. Zdvižený prst, že se civilizace dostal na svůj vrchol, kdy už je pouze ve své nynější dekadentní podobě odsouzená k tvrdému restartu nebo zániku. Nic než hluboký řez už tuto situaci patrně nevyřeší. A my bychom od toho neměli odtahovat zrak.
