O strašlivé vojně s Turkem

Dobře, naprosto rozumím objektivním výtkám vůči Filipu Turkovi. A ano, spoustu toho, co předvedl, napsal či pronesl, si jistě za pověstný rámeček nedá. Přesto… je tohle skutečně důvod pro nejmenování zvoleného poslance vládním ministrem? Koneckonců tohle je přece naprosto odlišná situace od srovnání s Andrejem Babišem, který se skutečně nacházel ve střetu zájmů a nad nímž visí riziko vydání k trestnímu stíhání. Tedy teoretické riziko, nikoliv (vzhledem k rozložení sil v poslanecké sněmovně) reálné. Filip Turek je ovšem regulérně zvolený občan, s čistým trestním rejstříkem - tjn. netrestaný, zároveň se proti němu ani žádné živé trestní stíhání nevede. Proč je tedy s ním takový problém?

Opozice samozřejmě s Filipem Turkem musí mít problém už z principu, to je její práce. Hledat cokoliv napadnutelného, v aktuální vládní koalici. A protože Filip Turek netrpí diplomatickou a taktickou schopností v jakých situacích by měl mlčet a v jakých mluvit, dost to aktuálním opozičním poslancům usnadňuje. Zároveň Filip Turek udělal spoustu taktických, komunikačních a koneckonců prostě chyb, byť drtivá většina se dá založit do škatulky „debilní a nevyzrálý humor“. Každý koneckonců děláme chyby a jedním z úkolů politika je, aby strpěl, že se k tomu bude veřejnost vyjadřovat. Potud je to naprosto v pořádku.

Co už ovšem v pořádku není, je přístup hlavy státu, pana prezidenta Pavla. Nebudu ani zmiňovat to, že stejně jako prezident Zeman ohýbá Ústavu, což táboru voličů bývalé vlády dost hlasitým způsobem vadilo. Pamatuji si ty výroky a porušování právního státu, parlamentní demokracie a opětovné ostudě ze strany Miloše Zemana. Najednou, když jde o Filipa Turka, je ticho. Takové to pověstné ticho, že byste i špendlík slyšeli spadnouti. A proč? Protože jde o Filipa Turka. Jiný a relevantní důvod k tomu není. Pokrytectví? Ano. Dvojí metr? Zcela určitě.

U Petra Pavla je smutné zároveň to, že nemá naprosto žádnou páteř a sebereflexi. On, který adoroval komunistický režim, on který s tímto režimem otevřeně a aktivně spolupracoval kvůli kariérnímu postupu, teď bude nastavovat morální a etické hranice? A to už se dostáváme k samé prapodstatě problému a tím nejsou jen samotní politici, ale především my, občané. Můžeme nadávat jak chceme, ale kdo pustil bývalého komunistického prominenta do nejvyšší ústavní a reprezentativní funkce? Kdo způsobil, že ve druhém kole byli dva kandidáti, takto silně poznamenaní bývalým režimem? Kdo se absolutně nedokázal vyrovnat s komunistickou minulostí? Na všechny tyto otázky, je jednoduchá odpověď - my. My, jakožto česká společnost. Naši reprezentanti, jsou jen naším přímým obrazem.

Na konec mé krátké úvahy, si dovolím odcitovat přímo pana prezidenta. Jedna se o úryvek z jeho životopisu z roku 1987, konkrétně postoj k okupaci z roku 1968:

„Velký vliv na mé pozdější názory mělo léto roku 1968. Tehdy byli u nás na návštěvě přátelé ze Sovětského svazu, právě na kontrastu mezi nimi na jedné straně a protisovětskými náladami na druhé mi otec srozumitelně k věku vysvětlil podstatu situace. Bylo to účinnější než cokoliv jiného a také trvalejší. Posměch ve škole ze strany spolužáků pro mou obhajobu našich přátel mne v názoru pouze utvrdil,“.

Sami pak posuďte ve svém vlastním svědomí, jestli takový člověk má právo nastavovat, co je eticky a morálně přístupné a co ne.

Zdroj:

https://www.echo24.cz/a/S9fTh/zpravy-domaci-general-petr-pavel-zivotopis-prezidentske-volby-kandidati-komunismus