Buldok z Bergenu: Od přístavního doku až k titulu světového šampióna v těžké váze

James Walter Braddock se narodil 7. června 1905 na Manhattanu v proslulé Hell's Kitchen. Poté, co se s rodiči Elizabeth a Josephem přestěhovali do severního Bergenu v New Jersey, projevil zájem o americký fotbal, a to konkrétně hrát pod věhlasným trenérem Knute Rocknem na Univerzitě Notre Dame. Zde ovšem neuspěl a další jeho kroky tak směřovaly do boxu a kategorie polotěžkých vah, kde začal 27. listopadu 1923. Profesionálem se stal v 21 letech, a to s bilancí 44 výher, 2 proher a 2 remíz. Skutečně úctyhodná bilance. V roce 1928 se utkal s boxerem Tuffy Griffithsem, který byl v tomto zápase považován za jasného favorita. Jim Braddock ovšem celý boxerský svět šokoval, když Tuffyho porazil s výsledkem KO hned ve druhém kole tohoto zápasu. Toto vítězství mu otevřelo cestu k zápasu o titul. Ten se odehrál o rok později v roce 1929 proti Tommy Loughranovi. V infarktovém 15kolovém zápase, byl nakonec rozhodčími vyhlášen vítězem právě Loughran. Braddock si navíc v tomto zápase způsobil několik těžkých fraktur pravé ruky, která byla jeho doménou a tato zranění v dalších letech téměř navždy ukončila jeho kariéru.

Krach Newyorské burzy 29. října 1929 znamenal zásadní změnu do života milionů Američanů. Mezi těmi, kteří přišli díky světové ekonomické depresi o své úspory a zajištění, byl právě i James Braddock. Vzhledem k jeho neustálým zraněním téměř nebyl schopný boxovat a musel tedy nastoupit jako přístavní dělník v místních docích. Zde měl díky své poraněné pravé ruce možnost zpevnit levačku, která se později stala jeho hlavní zbraní. Do roku 1934 ovšem Jim Braddock trpěl neustálým nedostatkem peněz, kdy v některých situacích neměl ani na to, aby zaplatil donos mléka či elektřinu. Když byl vybrán jako stafáž a „oběť“ pro zápas s ranařem Johnem „Cornem“ Griffinem v Madison Square Garden v roce 1934, tak nikdo nečekal, že vydrží více než jedno kolo. Opět všechny šokoval, když Griffina ukončil ve třetím kole. Po této výhře dostal příležitost bojovat s budoucím šampionem polotěžké váhy, Johnem Henry Lewisem. Navzdory věku a fyzickým dispozicím, dokázal tohoto rychlého Afroameričana porazit v desetikolovém zápase. Dosud nejtěžším soupeřem se stal Art Lasky, se kterým bojoval 22. března 1935. Lasky Braddockovi zlomil několik žeber a vypadalo to, že Buldoka v zápase porazí. Ten se však nakonec zvedl, během zápasu zlomil Laskyho nos a zápas nakonec vyhrál. Tímto se mu otevřela cesta prvního vyzyvatele pro stávajícího šampiona - Maxe Baera.

Max Baer stále patří mezi nejkontroverznější postavy historie boxu. Muž s jedním z nejtvrdších úderů, je znám nejenom jako šampion v těžké váze, ale taktéž jako „kat“ dvou boxerů, kteří v důsledku zápasu s ním zemřeli. Baer ovšem nebyl jen výborným boxerem, ale taktéž příležitostným hercem, stejně jako jeho bratr Buddy Baer a jeho syn Max Baer Jr. Když v roce 1930 nastupoval Max Baer v San Francisku k zápasu s Frankie Campbellem, zřejmě vůbec netušil jako moc tento zápas jeho život poznamená. Když se po sérii tvrdých úderů ve druhém kole svěřil Campbell svému trenérovi, že má pocit, „jakoby mu něco prasklo v hlavě“, nikdo asi nepředpokládal, že v pátém kole omdlí a už se neprobudí. Baer s ním zůstal celých 30 minut do příjezdu sanitky, to už ovšem bohužel nepomohlo. Stejný osud potkal boxera Ernieho Schaafa, který 5 měsíců po zápase s Baerem zemřel v ringu s tehdejším šampionem Primo Carnerou. Po zápase s Baerem, a před zápasem s Carnerou si Schaaf stěžoval na neustálé bolesti hlavy.
V roce 1933 se Baerovi podařilo porazit bývalého šampiona v těžké váze, legendu a především nechvalně proslulého oblíbence Adolfa Hitlera, Maxe Schmelinga. Baer tímto zápasem mohl právoplatně začít koukat směrem k titulu, který získal 14. června 1934, proti obru Primo Carnerovi. Baer v celém zápase dominoval a celkem jedenáctkrát poslal Carneru na zem, dokud v 11. kole zápas nepřerušil rozhodčí.

I přes jisté rozpaky byl zápas mezi Braddockem a Baerem stanoven na 13. června 1935. Braddock opět vstupoval do zápasu jako jasný outsider, s odhadem bookmakerů 1:10. Navzdory všem odhadům zápas vyhrál, kdy dle rozhodčích dominoval ve 12 z 15 celkových kol a stal se tak dle jednomyslného rozhodnutí novým světovým šampiónem v těžké váze. O rok později měl svůj titul obhajovat proti Maxu Schmelingovi, to ale ze zdravotních důvodů odmítl. Obhajoba titulu se tak posunula až do roku 1937, když už Braddockovi bylo čerstvě 32 let a vyzyvateli Joe Louisovi pouhých 23 let. Braddockovi se podařilo „Brown Bombera“ v prvním kole složit, ale Joe Louis ho nakonec poslal k zemi v 8. kole a vyhrál. Louis se poté stal legendou tohoto sportu s téměř 12letým panováním jakožto světový šampion. Jako jediného svého soupeře oslovoval Jima Braddocka „šampióne“. Ten se tímto zápasem zajistil ekonomicky do budoucna - z každého Louisova zápasu pak dostal celých 10 procent.

Jim Braddock a jeho trenér Joe Gould pak ještě sloužili ve druhé světové válce jako důstojníci, konkrétně v hodnosti poručíků.

James J. Braddock zemřel v roce 1974, v 69 letech. V roce 2001 byl uveden do boxerské mezinárodní síně slávy a na jeho počest je v severním Bergenu pojmenován James J. Braddock North Hudson County Park.

Braddockův příběh je dramaticky zpracován v životopisném filmu „Cinderella man“ v českém překladu „Těžká váha“ v hlavní roli s Russellem Crowem, Paulem Giamattim a Renée Zellweger, režisérem Ronem Howardem. Byť se v případě Braddocka snaží příběh povznést, uměleckou licencí spíše očerňuje pro změnu postavu Maxe Baera, ze kterého dělá chladnokrevného zabijáka. Ve skutečnosti prý Baer dle jeho syna trpěl smrtí obou výše zmíněných boxerů, což mu způsobilo akutní úzkosti i noční můry a s čím se pravděpodobně nikdy nesrovnal a chtěl kvůli tomu i skončit s profesionálním boxem. Přesto určitě film stojí za vidění. Přece jen - Howard je stále mistr svého řemesla.

https://en.wikipedia.org/wiki/James_J._Braddock

https://allthatsinteresting.com/james-j-braddock