Divokej Bill: Kluci z vesnice, co se dostali na vrchol českého bigbítu

Aspoň takto to popsal Vašek Bláha v pořadu Show Jana Krause, když byl dotázán na faktor úspěchu této stálice špičky české hudební scény. A opravdu, vyjma změny na pozici banja či ustálení bicích jakožto jasné pozice Marka Žežulky, to celá osmičlenná parta táhne od roku 1998 ve skálopevné sestavě. Zakladatelem, kapelníkem, zpěvákem a textařem je Vašek Bláha, bez kterého si kapelu Divokej Bill nelze vůbec představit. Právě on vtiskl „Billům“ jejich tradiční vodotisk, svým osobitým stylem skládání a tvoření písní, z kterých jsou některé už nezapomenutelné hity malých i velkých sálů. Byly to právě písně bigbítového základu, doplněné houslemi, banjem nebo harmonikou, které si postupně začaly získávat pozornost rockových posluchačů. Líbivé melodie ozdobené sympatickým vystupováním a doslova jako tsunami vtrhly s dalším zpěvákem, Štěpánem Karbulkou, mezi posluchače, nejprve klubů a malých vesnických sálů, a nakonec i velkých festivalů, hal a stadionů. Byla to právě první deska Propustka do pekel, která s hity jako Plakala nebo Dávno začala udávat takty hitparád tuzemských rádií. Plakala a Dávno se dočkaly i vlastních videoklipů, které ještě dnes se slzou v oku přivádí nostalgii starých dobrých časů. Kdo by si nepamatoval typické undegroundové prostředí, sluneční brýle Vaška Bláhy i devadesátkový feeling naprosto nekontrolovatelné pařby v písni Plakala, pod taktovkou Warner Music. Dodnes je Plakala stálicí téměř každé vesnické tancovačky, což mohu ze svých vlastních zkušeností více než rád potvrdit.

Nejsem si jistý, zda jsem to slyšel v rozhovoru s hudebním publicistou nebo přímo se členy Divokýho Billa, nicméně pro jejich zviditelnění to byl zcela zásadní a nezbytný faktor. Parafrázovaně řečeno - svůj úspěch si zkrátka vyjezdili. A to není metafora, nýbrž doslovný fakt. Právě to, za co se jim mnozí smáli - že jsou vesničani a podobná invektiva - se stalo jejich největší zbraní cestou za úspěchem. Neřešili kde a jak malá či velká akce bude, zkrátka poctivě objížděli kluby, vesnice a malá města. Když v roce 2001 vyšla jejich deska Svatá pravda, přišla i příležitost zajet velké Staropramen Tour s veterány ze Žlutého Psa v čele s Ondřejem Hejmou. Dveře do celoplošného povědomí se otevřely v roce 2003 s deskou Mezi nima a velice úspěšným rádiovým singlem Znamení. Billům se také v krátkém časovém sledu podaří dva majstrštyky - živák z Lucerna Music Baru ze stejného roku, který považuji za ten nejlepší a nejautentičtější fan servis, pro jejich nejoddanější fanoušky. Hlava na hlavě, dusno, peklo, spousta poga a skákání až téměř na pódium a hosté z řad přátel, jako kapely Medvěd 009 nebo Tři sestry. Nutno podotknout, že zvláště píseň Bohužel s Fanánkem je co do originality počinem nevídaným. Druhý živák z Rock for People v roce 2006 je mým osobním favoritem, protože takto živelný koncert se dnes vidí už jen málokdy. Dobré rozpoložení Divokého Billa i fanoušků a navštěvníků způsobilo, že určitě i dnes si leckteří vzpomenou, „jak jsme tehdy křepčili v Brodu na Divokým Billovi“. Třeba také nezapomenout, že dané „kouzlo“ přiživil dnes již zesnulý Lukáš Toman se svým didgeridoo, z elektrometalové skupiny Riviera Playboyz, který zde vystupoval jako host. Rok 2006 kapela uzavírá monumentálně - 1. místo v anketě Zlatý Slavík.

Není se co divit, fanoušci se písněmi Divokýho Billa namlsali a po studiovém albu Divokej Bill z roku 2006, přichází album s názvem Mlsná. Bez zjevného „tahouna“, přesto se skvělými folk-rockovými skladbami jako je Pecka nebo Námořnická. Výborná je píseň Laboratoře Delta, která vznikla na základě hraní hry DOOM 3. Následující studiové album „15“ z roku 2013, které se váže k patnáctiletému výročí kapely, je příjemným sentimentálním počinem, který skládá poctu ženám, muzice a vše co k tomu patří. Zvláště oblíbenou se stala píseň Dolsin a její videoklip, který si všichni zúčastnění zřejmě náležitě užili.

Divokej Bill nezpomaluje a snad i díky čtyřleté pauze, se nová deska stává těžkotonážním favoritem v celé diskografii kapely. Písně jako Tsunami stejnojmenného alba, Kořala nebo Jaro, se dlouho drží v pravidelném hudebním cyklu největších rádií v zemi. Billové si drží svůj typický sound, který se s každým albem zlepšuje a je tím, co je pro kapelu od jejího začátku typické. Byť hudební kritici kapele vyčítají, že nepřichází se zásadním průlomem, který by jejich tvorbu osvěžil, fanoušci jsou zdá se, spokojeni. Tsunami a Kořala jsou co do popularity i poslechu dlouhodobě v TOP5 kapely na platformě Spotify.

V roce 2023 vydává kapela zatím své poslední album Bazilišek, které je co do hudební kritiky album nejhodnotnější. Musicserver dokonce mluví o klíčové desce v celé hudební kariéře Divokýho Billa. Já mohu jen říci, že už úvodní píseň Běžící pás velice dobře naladí na poslech celého alba a má ten správný „energetický kick“. Je příjemné vidět, že celé těleso funguje jako dobře promazaný stroj a především, že i po 25 letech to dělají se stejnou láskou a zápalem, jako na začátku. To „kluci z Úval a blízkého okolí“ koneckonců dokazují i na svém výročním koncertě v O2 areně. Nejenom, že sami sobě vytvoří předkapelu v podobě rumunských Drum Bun (v překladu šťastnou cestu - pozn. autora), čímž dokonale převezli své fanoušky i většinu novinářské obce. Po „Drumbuňácích“ slavnostně nastoupil originální Divokej Bill a v 2,5hodinovém vystoupení odpálil narvanou 02 arenu. Hotovo dvacet. Tedy hotovo 25 let, abych byl přesný. Není třeba tedy dodávat, že parta, která začínala ve zkušebně na náměstí v Úvalech, je dnes jedním z hegemonů rockové a bigbítové scény, a to zcela po právu.

Zdroje:

Na základě rešerší z webů:

Oficiální stránky kapely Divokej Bill

https://cs.wikipedia.org/wiki/Divokej_Bill

https://www.novinky.cz/clanek/kultura-hudba-gratulace-rumuni-a-deti-v-akci-divokej-bill-slavil-ve-vyprodane-o2-arene-40457963

https://www.youtube.com/watch?v=8NW5aW-dgOc

Dále byly použity se souhlasem kapely i sociální sítě.