Článek
Průmyslová revoluce a dobývání světadílů
Příběh nám začíná v roce 1898, tedy na sklonku 19. století, kdy se průmyslově silné evropské státy snažily rozvinout svou expanzi do zemí třetího světa a využít tak jejich přírodní, nerostný a lidský potenciál. Vedle již upadajících kolonizačních velikánů, kterými bývali především Španělsko či Portugalsko, se do popředí dostávají tři hlavní hráči: Velká Británie, Francie, Německo. Základem pro vybudování fungujících obchodních sítí, je kvalitní infrastruktura, která byla v této době majoritně postavená na železniční dopravě. Konkrétně zde se jednalo o propojení trasy dlouhé 580 km z Mombassy, k Viktoriinu jezeru. A to zejména kvůli rostoucímu obchodnímu potenciálu slonoviny ve východní Africe. Závěrečný úsek tratě má být veden přes řeku Tsavo, v keňském regionu. Na tento úkol byl povolán plukovník ve výslužbě a železniční inženýr John Henry Patterson. V tuto chvíli ještě netuší, že šibeniční termín pěti měsíců na postavení mostu a dokončení tratě, nebude jeho největší problém.
Tsavo, Patterson a Remington
Zde se více či méně oficiální zdroje a film shodují. Kde se film začíná ubírat vlastním směrem, je to vzhledem ke kompozici a stavbě napětí a příběhu pochopitelné, je samotné využití postav. Johna Pattersona tu zde ztvárnil Val Kilmer a je potřeba říci, že anglického gentlemana, který byl hrou okolností a osudu vyhnán do afrických pastvin, zde hraje odhodlaně a sebejistě. Divák čeká s napětím od první chvíle, kdy se se svou těhotnou ženou loučí na nádraží a slibuje jí, že se do porodu se vrátí, až do prvního seznámení s Tsavem, pro většinu přítomných peklem na zemi. Nejenom, že stavbu sužují horka, nemoci a těžký terén, ale poprvé se také na scéně objevují první oběti lidožravých lvů. Patterson je nejenom stavitel, ale také nadšený lovec, který se hodlá této hrozbě postavit čelem, a ačkoliv je odhodlaný a zkouší rozmanité způsoby pastí a návnad, lvi se vždy léčce vyhnou a dokáží zaútočit tam, kde to Patterson vůbec nečeká. Zoufalství se prohlubuje, až je nakonec povolán světoznámý lovec Charles Remington. Ten je v podání Michaela Douglase naprosto neodolatelný a jeho žargon pouček sestávající se z hlášek jako: „Nepovedlo se vám někdy něco? - Jenom život“ nebo „Teď jste dostal facku Johne, vylízat se z toho musíte sám“ již dnes patří k tradičním evergreenům této postavy i celého snímku. Vzhledem k pokračujícím útokům na vesnici i dělníky, se tedy nyní oba lovci musí postavit Duchovi a Temnotě (pojmenování místních obyvatel) v již téměř liduprázdném Tsavu sami.
Duchové kráčející po zemi
Teď se již vrátím zpět do faktů a již nebudu dále spoilerovat příběh filmu. Snad stačí jen říci, že dle oficiálních záznamů byli oba lvi uhnáni a zabiti během tří týdnů trvajícího lovu Johnem Henrym Pattersonem. Dodnes se tvrdí, že mají na svědomí více než 100 lidských životů (nejvyšší čísla hovoří až o 130) a jejich podobizny jsou k vidění v USA, muzeu Field v Chicagu. Důvodů, proč tito lvi tak rádi vyhledávali lidské maso, téměř nešli ulovit a vyhýbali se pastím, může být mnoho. Od těch ryze tradičních a kulturních - legendy pravící o dvou afrických náčelnících, kteří sestoupili jako duchové na zem a převtělili se do těl lvů, až po ty vědecké a logicky zdůvodnitelné - úhyn přirozené potravy a změna ekosystému v keňském regionu, absence pohřbívání těl otroků na stavbě. Je ovšem jisté, že Duch a Temnota budou i nadále budit hrůzu a respekt i téměř 124 let po jejich smrti. Pokud by vás zajímalo víc, doporučuji přímo knihu Johna Pattersona, Man-eaters from Tsavo (Lidoužrouti z Tsava).
Zdroje: https://www.bbc.com/news/magazine-30248216
