Článek
Neděkujeme, odcházíme
Ono je to vlastně vtipné. Mladý člověk vážně pochybuje o své vlastní vnitřní motivaci, proč zůstat ve státě, kde se narodil. Buďme upřímní, racionálních důvodů už moc nezbývá. Je to jako když zvažujete změnu zaměstnání a jako velmi častý důvod pro zachování současného slyším, že je tam přece super parta lidí. Tohle přirovnání vlastně docela funguje. Ano, je tady spousta lidí, které mám rád a na kterých mi záleží. Ale to je asi tak všechno. Drtivá většina vašeho produktu, tedy toho, co vy jakožto aktivní příslušník tržní ekonomiky vytvoříte, sežere stát. Zbývá vám tedy velmi málo a pokud něco, nejsou to v dnešní době finance, ze kterých byste si mohli vytvářet finanční polštáře pro strýčka Příhodu. Nebo, pokud máte skutečnou ambici vlastnit nějaký ten majetek, našetřit na základní, minimálně 10 % vklad hypotéky. To se při dnešních cenách nemovitostí může pohybovat od čtvrt do půl milionu v průměru. Což má jistě každý mladý člověk ve forotě. V tom jsme dokonce premianty, v nedostupnosti vlastního bydlení jsme se dostali na první místo v celé EU. A aby to člověk neměl tak jednoduché, když už si nemůže pořídit vlastní bydlení, tak mu trh, kde je zoufalý nedostatek bytů a tím pádem tedy žádná konkurence, osolí i ten nájem. Ten je mimochodem v roce 2024 taktéž na rekordních hodnotách. Ono totiž když už se někdo odváží stavět, tak mu to stavební zákon neulehčuje. V roce 2019 byla naše dostupnost ve vyřízení stavebního řízení stejná jako např. v Burundi, Hondurasu nebo Kamerunu. Což ano, jsou skutečně země třetího světa.
Co tam máme dále? Člověk by si řekl, že když už není to bydlení, že bude aspoň celkem rozumná cena za další životní komoditu, jídlo. Kdepak, byť jsme opakovaně řešili, že je Česko popelnicí Evropy, kde skutečně máme dvojí kvalitu potravin, což je problém o kterém se v rámci EU sice horečně mluví, ale nic nedělá. Bohužel fakt je takový, že i ty přinejlepším průměrné potraviny, si v ČR těžce zaplatíme. Pominu hysterii kolem másla nebo vánočních kolekcí, to nepovažuji za nezbytné složky našeho jídelníčku. Napříč potravinami jsme ale za poslední roky zaznamenali zdražení ne v jednotkách, ale desítkách procent. Samozřejmě nepomáhá ani to, že máme jedno z nejvyšších DPH na potraviny v Evropě. A ani vládní kosmetická úprava z 15 % na 12 % situaci pro spotřebitele nezměnila.
Naděje umírá poslední
To, co jsem vyjmenoval výše, jsou dvě základní složky života, bez kterých se zkrátka neobejdete. A ty vám v dnešní době požerou značnou část příjmu, ne-li v mnoha případech celý. Přidejme si do toho ještě ceny energií a máme krásně zabalený tzv. „nasírací balíček“. Ten totiž tutově když otevřete, tak se naserete. Pardon za ta ostrá slova, dámy a děti prominou.
Co tedy osobně mě dorazilo, bylo vládní řešení důchodové reformy. Ono už se ani moc neskrývá, že téměř všichni politici mají penzisty jako naprosto zbožštělý voličský elektorát, který aby se udrželi u koryt, tak nesmí výrazně naštvat a pobouřit. Takže výsledek je, že ročníky 89 a mladší půjdou do penze nejdříve v 67 letech. Samozřejmě neřečeno je, že by ideálně mohli zaklepat krovkami už během zaměstnání, ale což. Na těch pár let je do toho důchodu pustíme, řekli si reformisti Fialovy vlády. Jinak řečeno, současné důchodce to absolutně neovlivní, pouze ty budoucí. To přece ale vůbec nevadí, ti nám volby nevyhrají.
Tak se vlastně obloukem vracím k začátku a k vysvětlení, jak jsem k tomuto tématu a na název titulku přišel. Firma ve které pracuji má zákazníka v Portugalsku a já si řekl, že se podívám, jak se naši kolegové v jižních evropských krajích mají. Mimochodem měl jsem to štěstí služební cesty a Portugalsko je nádherný kus světa. V únoru tam bylo krásných 17 °C a my se tak mohli procházet Portem, což je směsice několika architektonických stylů - mně osobně tento mix seděl. Co jsem opravdu nikde jinde neviděl, byly domky v centru města, s barevnými vitrážovými okny. Skutečné specifikum. Zdolání nejvyššího bodu Porta, byla pro mne s mou vyhlášenou fyzičkou opravdová výzva. Ten pohled ale stál za to. V jednu chvíli jste u oceánu a v další za 60 km dále, už jedete do logistického centra zákazníka v horách. To byla řečeno slovy klasika, lahůdka.
Z výše napsaných vět jste asi celkem dobře pochopili, že se mi v Portugalsku líbilo. Podíval jsem se tedy na nemovitosti a aby to mělo validní výpovědní hodnotu, tak na Lisabon jakožto velké město. No a takový pěkný dvoupokojový (a musím říct, že velice pěkný) bungalow tam pořídíte už za cca 800 000 Kč. Pokud nemáte ambice domu nebo bytu, tak je to za mne dost příjemná alternativa. Navíc za relativně krátkou dobu splacená. A vzhledem ke geografické poloze nemusíte ani řešit problém se zateplením a energiemi. Můžete si tedy jako průměrný Portugalec pořídit dostupné bydlení a to dokonce v blízkosti velkého města. Chápu tedy, co Portugalce drží v Portugalsku. Nádherná země a příroda, dobré jídlo a celkem slušný život, pokud pracujete. Co drží nás mladé tady v ČR, kde není v podstatě žádná perspektiva růstu životní úrovně? To skutečně nevím, asi už opravdu zbyla jen ta rodina a dobrá parta lidí. To je ale zatraceně málo. Myslím, že se snažím říct, abyste jako mladí, kteří nemáte žádné závazky, využili šance na projetí a práci ve světě. Je totiž mnoho zemí, kde si budete moci vybudovat mnohem více, za odevzdání mnoha méně. A kde váš produkt, který ekonomicky vytváříte, bude mít mnohem větší hodnotu.
Anketa
Zdroje:
https://www.novinky.cz/clanek/ekonomika-horsi-nez-kamerun-ve-vyrizeni-stavebniho-povoleni-cr-klesla-na-157-misto-40301727
https://www.denik.cz/ekonomika/ceny-potravin-2024.html
https://www.mesec.cz/clanky/dvoji-kvalita-potravin-v-eu-je-uz-leta-zakazana-stejne-se-ale-v-ruznych-statech-mohou-lisit/
