Istanbulská úmluva aneb genderové sociální inženýrství v praxi

Jak už si někteří bystří pozorovatelé stačili všimnout, žijeme v době enormního rozkvětu tzv. „woke“ témat a „woke“ kultury jako takové. Obecnou definicí bychom mohli říci, že lidé identifikující se jako podporovatelé tohoto směru, jsou levicově a liberální smýšlející a zaměřující se na témata „slabších“ - rasismus, LGBT komunity, ženy a a podobně. Žijí v domnění, že tento směr je jediný správný a je potřeba typově všechny tyto problémy napříč společnostmi, náboženstvím, kontinenty a státy aktivně řešit a především vyřešit za jakoukoliv cenu - filozoficky morální a mainstreamově podbízená témata jsou přece ta nejdůležitější a nejhodnotnější.

Možná, že pozorný čtenář v mém úvodním pamfletu již pocítil jemnou esenci sarkasmu, ale té se zkrátka v takto polarizovaných tématech neubráním - apologize. Přemýšlím totiž, jak bych exaktně, početně a procentuálně dohledal, jakým poměrem se ještě tito levicoví aktivisté snaží skutečně někomu pomoci a v jakém poměru se již jedná o čistokrevný PR marketing, politikum a postupnou cestu k alokování moci. Vzpomněl jsem si na případ průkopníka woke směru hnutí „Black Lives Matters“ a jeho zakladatelku Patrisse Cullorsovou, jež kumulovala majetky v hodnotě několika desítek mlionů korun - ukázkový příklad fungujícího kapitalismu v rukách „zapřísáhlé marxistky“. Stejné hnutí pak jaksi pozapomnělo na svůj šlechetný účel a při mnoha demonstracích pak zcela beze studu devastovalo a ničilo majetek mnoha amerických soukromníků. Ať se jednalo o automobily, benzínové pumpy či prostý vandalismus na jiných budovách - památné budiž posprejování hotelu Donalda Trumpa. Násilí vůči majetku bílého muže zřejmě z dobrých mravů neuhýbá. Paradoxem je, že USA nebyly z hlediska práv menšin nikdy v historii svobodnější a přesto jsme svědky zřejmě nejsilnější společenské polarizace od dob občanské války Severu proti Jihu.

Pojďme ale zpět k již zmiňované Istanbulské úmluvě. Pro pochopení a princip, za jakým účelem vznikla, je nutné si tento dokument aspoň zevrubně projít - což jsem i kvůli autentičnosti udělal.

Prvních několik článků úmluvy je spíše definičních, určujících a deklarujících - „všechny strany se zavazují…“ což není nic nikterak překvapujícího až snad na pocit, že ženy jsou soustavně týrané obtěžované a zneužívané v každém aspektu společenského a sociálního života.

Zajímavé to ovšem začíná být od Článku 9, tj. Nevládní organizace a občanská společnost,

kde se velmi direktivně popisuje, že „Smluvní strany budou uznávat, podněcovat a na všech úrovních podporovat činnost příslušných nevládních organizací a občanské společnosti, které působí v oblasti boje proti násilí na ženách, a zavedou účinnou spolupráci s těmito organizacemi.“ na což se hned navazuje Článkem 10, tj. Koordinační orgán, kde se uvádí, že „Smluvní strany určí či zřídí jeden nebo více úředních orgánů zodpovědných za koordinaci, provádění, kontrolu a hodnocení postupů a opatření k předcházení a potírání všech forem 7 násilí spadajících do působnosti této úmluvy. Tyto orgány budou koordinovat shromažďování údajů uvedených v článku 11, analyzovat je a rozšiřovat jejich výsledky.“

Dále úmluva pokračuje Hlavou III - Prevence, kde je v Článku 14. tj. Vzdělávání uvedeno, že „Smluvní strany učiní tam, kde je to vhodné, nezbytné kroky k využívání výukového materiálu o otázkách jako je rovnost mezi ženami a muži, genderové role bez stereotypů, vzájemná úcta, nenásilné řešení konfliktů v mezilidských vztazích, genderově podmíněné násilí na ženách a právo na osobní integritu, který by byl přizpůsoben měnící se úrovni vnímání žáků a zahrnut do formálních školních osnov na všech úrovních vzdělávacího systému.“

Nejenom tedy, že by stát měl dle těchto artikulí podporovat vznik nových neziskových organizací, mimoto také zřídit úřední orgány, které budou mít ve své agendě pouze spolupráci právě s těmito nevládními organizacemi a také zavést toto téma do povinných školních osnov. Když pominu, že toto spíše zavání ideovou konferencí SSSR z dob dávno minulých, tak se ptám - kdo vytvoří platný legislativní rámec a kdo to všechno zaplatí?

Úmluva ovšem v tomto nekončí a svá nejlepší „esa z rukávu“ tahá až ke konci dokumentu, a to v Hlavě VII – Migrace a Azyl, Článku 59 – tj. Žádosti o azyl z důvodu genderu, kde se uvádí, že “ Smluvní strany přijmou nezbytná legislativní nebo jiná opatření, která zajistí, aby genderově podmíněné násilí na ženách mohlo být uznáno jako forma pronásledování ve smyslu čl. 1 odst. 2 písm. A. Úmluvy z roku 1951 o právním postavení uprchlíků a jako forma závažné újmy, která zakládá potřebu doplňkové/dodatečné ochrany.“

Také jinak řečeno, každá žena která sezná, že se stala obětí násilí by měla mít možnost legálním způsobem zažádat o doplňkovou a dodatečnou ochranu - tady by měl jen zajímalo, jak by probíhalo dokazování. Zřejmě by autorům úmluvy stačila forma čestného prohlášení a hup získáváš pobytový statut azylanta. Jak prosté, že Watsone?

Poslední, co bych v tomto článku z úmluvy konkrétně okomentoval, je Hlava IX – Kontrolní mechanismus, kde je uvedeno, že „Expertní skupina pro boj proti násilí na ženách a domácímu násilí (dále jen „GREVIO“) dohlíží na provádění této úmluvy smluvními stranami…Smluvní státy budou svým národním parlamentům předkládat zprávy GREVIO…..V průběhu cest podniknutých při výkonu jejich funkcí budou členové GREVIO a další členové delegací, které provádějí návštěvy států, požívat při celních a devizových kontrolách stejných výhod, jaké jsou přiznávány představitelům cizích vlád při dočasném plnění úředních povinností......Písemnosti týkající se hodnocení provádění této úmluvy, které u sebe mají členové GREVIO a další členové delegací, které provádějí návštěvy států, budou nedotknutelné, pokud se týkají činnosti GREVIO. Úřední korespondence GREVIO ani úřední komunikace členů GREVIO a dalších členů delegací, které provádějí návštěvy států, nesmí podléhat žádnému zadržování ani cenzuře.....Výsady a imunity jsou osobám uvedeným v odstavci 1 této přílohy poskytovány za účelem zaručení nezávislého výkonu jejich funkcí v zájmu GREVIO, a ne pro jejich osobní prospěch.“

Skupina GREVIO by tedy evidentně byla další z orgánů EU, který nekontrolovatelně požírá finance a zároveň slouží jako politická trafika špiček evropské politiky. Nemluvě o jejich naprosté diplomatické imunitě a jakékoliv nutnosti transparentně zveřejňovat úřední dokumentaci a korespondenci - a jistě zcela evidentně to není vedené snahou o osobní prospěch.

Asi neznám člověka, který by bral na lehkou váhu násilí, nota bene páchané na ženách. Je ale skutečně nutné k tomu ratifikovat mezinárodní progresivně-ideové úmluvy, které definují nutnosti zavádět neziskové organizace, kontrolní orgány či povinné školní osnovy? To jak se v obecné rovině chováme nám primárně vštěpuje rodinné prostředí, sekundárně prostředí ve škole, na kroužcích nebo okruh našich nejbližších přátel. Nelze všeobecně a plošně aplikovat morální kompas tím, že se ho budeme šrotit a těžce biflovat z předem připravených studijních materiálů. Stát ani jiné přidružené organizace nás nemají vychovávat, ale nastavovat mantinely a klepnout přes ruce, pakliže je překročíme. Pokud připustíme alternativu, že nám stát bude určovat každodenní běh života a vytratí se evoluční proces učení ať z úspěchů či chyb, tak se skutečně vracíme do doby, kdy byl občan pouhým nástrojem ke splnění cílů veskrze totalitních a nedemokratických režimů.

Zdroj: https://rm.coe.int/1680462471