Článek
Smetanovo opus magnum
Má vlast, cyklus symfonických básní s mimohudební tématikou začal vznikat v poslední epizodě Smetanova života. Již téměř jako úplně hluchý, začal pracovat na první symfonii s název Vyšehrad, na podzim roku 1874. Dokončil ji 1.listopadu již jako neslyšící. Do konce roku se mu podařilo složit ještě Vltavu a během roku 1875 se mu podařilo dokončit další dvě symfonické básně, Šárku a Z českých luhů a hájů. Poté, ačkoliv byl neslyšící, stále ve vysoké intenzitě skládal a komponoval a to i ostatní díla, než z cyklu Má vlast. Práci na těchto národoveckých symfoniích tedy nakonec na několik let odložil, aby se k nim vrátil na přelomu let 1878/1879, kdy vznikly poslední dvě skladby Blaník a Tábor a uzavřely tak celý cyklus. Celý komplet byl slavnostně představen 5. listopadu 1882 v Žofíně, kde se Smetana dočkal bouřlivých ovací, které ke své kompletní hluchotě mohl bohužel jen vidět. I tak to byl pro českou scénu klasické hudby významný okamžik. Smetana totiž reflektuje celospolečenské motivy Čechů jako národa. Nejprve Vyšehradem a Šárkou začíná v rovině mytologické, aby snad i sám za sebe složil úctu české krajině a přírodě v rámci Vltavy a Z českých luhů a hájů. Celý symfonický cyklus pak zakončuje s důrazem na tuzemskou historii, v rámci Tábora a Braníku. Toto dílo je pak příznačné pro dobu kdy bylo stvořeno - v časech českého národního obrození. To začalo s jeho zakladateli a vůdci Josefem Dobrovským a Josefem Jungmannem, kteří se soustředili na oživení českého jazyka jako takového, přičemž umělci jako Smetana se výrazně podíleli na kulturní stránce celého obrození. Nejenom Smetana, ale také Vítězslav Hájek nebo Josef Mánes tvořili v Praze, která se stala jedním z kulturních center Evropy. Vzniklo na dvě stovky pěveckých a muzikálních spolků, stejně jako bylo založeno Prozatímní a Národní divadlo. Nastal skutečný čas českého obrození ve všech směrech.
Odkaz pro mnoho dalších generací
Celý cyklus se těšil velké oblibě, ovšem o to méně se veřejně hrál, protože požadavky technické i umělecké byly na nejvyšší úrovni. Opět se tak Má vlast rozezněla 12.května 1887, u příležitosti třetího výročí Smetanovy smrti. Má vlast se velmi začala hrát i po celé Evropě, především tedy v Německu a Velké Británii a v českých zemích se její četnost hranost zvýšila se založením České filharmonie, která byla schopná takové dílo pojmout a na vysoké úrovni i zahrát. S Českou filharmonií přišlo také častější hraní v Národním divadle, což byla především pro Pražany dobrá zpráva. Nakonec byla Má vlast nahrána v roce 1929 právě Českou filharmonií, pod taktovkou Václava Valicha a s Českou filharmonií už zůstala nerozlučně spjata, protože ji hrála jak na domácí půdě při státních příležitostech, tak ale i v zahraničí. Dodnes se hraje jako zahajovací ceremoniál 12. května, festivalu Pražské jaro. Má vlast se dočkala takového ohlasu, že v roce 2002 dirigoval začátek festivalu Japonec Ken-Ičiró Kobajaši.
V současné době probíhá roční výstava k příležitosti 200. výročí narození Bedřicha Smetany. Kromě osobních věcí Smetany můžete vidět i předměty spojené s klasickou hudbou, nebo samostatné oddělení věnované právě Smetanovo nejznámějšímu dílu. Její součástí je tak i poslechová mapa Vltavy a audio ostrovy s celými symfonickými básněmi a ústřední témata si poté můžete poslechnout v krátkých ukázkách, pro jasnější a konkrétnější představu. Výstava končí 31. října 2025.
Zdroje:
