Článek
Myšlenka míru předznamenala masakr
LOH v Mnichově znamenaly pro Němce vskutku přelomovou událost. Od olympijských her v roce 1936, které byly ovšem pod kuratelou a propagandistickým nástrojem třetí říše, se jednalo o první sportovní událost globálního významu v novém a osvobozeném Německu. Němečtí pořadatelé chtěli světu ukázat, že Západní Německo je ryze demokratická země a myšlenka svobody a míru se promítla do každého aspektu přípravy olympiády. Na to koneckonců vzpomínali i pamětníci a členové izraelské výpravy, kteří byli uneseni dekorem v olympijském městě a vesnici. Všude byly pozitivní světlé barvy, stužky, květiny a nikde žádní policisté a vojáci. Přesně ovšem naprosto nedostatečné zabezpečení způsobilo tragédii, na kterou dodnes se zármutkem vzpomíná celý svět.
Dlouhotrvající konflikt mezi Izraelem a Palestinou znamenal vznik prvních teroristických hnutí, které se svými činy začaly dostávat do všeobecného povědomí. Jednou z nich je právě i skupina Černé září. Ta vzhledem k reakci mezinárodního olympijského výboru směrem k Palestině, že nemůže vyslat svou vlastní olympijskou výpravu, začala plánovat útok na izraelské sportovce v olympijské vesnici. Veliteli Černého září byli Abú Ijád a Abú Daúd, který dokonce v rámci příprav, začal v olympijské vesnici pracovat jako dělník. Znal tedy místní zázemí a věděl jaké budovy budou sloužit ke konkrétním účelům. Tito dva pak společně s Fatahem (hlavní palestinská politická strana - pozn. autora) vytvořili a složili údernou skupinu, která se skládala ze dvou velitelů Ísy a Tonyho, kterým bylo přiřazeno šest mladíků z uprchlických táborů. Všichni poté prodělali výcvik v Sýrii a Lybii. Černé září skutečně nic nepodcenilo. Pravděpodobně to také nebyla jejich první akce. Tím je přisouzen atentát o rok dříve na jordánského premiéra Uasfi-al-Tela, kterého doslova rozstříleli. Měla to být odplata za pokus palestinců o svržení jordánského krále Husajna.
Německá selhání v kritických momentech
Černému září se povedlo propašovat zbraně z Bulharska, které si uložily do zavazadlových skříněk na nádraží. Celá akce začala 5. září 1972, kdy se osmičlenná skupina vyzbrojena AK-47 a granáty vloupala do komplexu, kde bydleli izraelští sportovci. První kdo se s teroristy setkal, byl wrestler Josef Gutfreund. Ten si všiml zakuklených ozbrojenců ve svém apartmánu a pokusil se zadržet dveře od svého pokoje. Ozbrojenci ho nakonec přetlačili a a postupně zajali sportovce z apartmánů 1 a 3. Izraelští sportovci z apartmánu 2 stačili utéct a byli tak ušetřeni. Prvními oběťmi se ještě v apartmánech stali trenér zápasníků Moše Weinberg a vzpěrač Josef Romanov. Ti oba se teroristům statečně postavili, ovšem proti samopalům byli bez šance.
Po páté hodině ranní se o celé situaci dozvídá policie, která informace postupně distribuuje na německou vládu, kancléře Willyho Brandta a zprávu se dovídají i izraelští vládní činitelé. Teroristé v tuto chvíli měli devět spoutaných rukojmí a začalo vyjednávání. Své požadavky vyhodili z budovy společně s tělem Mošeho Weinberga. Jednalo se o propuštění celkem 234 palestinských teroristů z izraelských věznic a dvou vůdců německé teroristické organizace Frakce Rudé armády, Ulrike Meinhofové a Andrease Baadera. To vše společně s letadlem a volným odletem do Egypta. Vyjednávání probíhalo celý den, až se kolem 22 hodiny teroristé společně s rukojmími přesunuli do připraveného autobusu, který je měl převést na Fürstenfeldbrucké vojenské letiště. Celý proces komplikovalo německé federální právo (díky němu nebyla možnost vyslat německou armádu - pozn. autora) i neochota bavorské vlády jakkoliv spolupracovat s vládou spolkovou, nebo izraelskou stranou. Bavorská vláda a v podstatě ani vláda spolková nedisponovaly žádnou speciální protiteroristickou jednotkou a využití izraelského komanda Sajeret Matkal, prý bylo odmítnuto (tato informace bylo německou stranu později popřena - pozn. autora). Na druhé straně nelze popřít německou snahu, katastrofu a masakr odvrátit. Vzhledem k historickým souvislostem bylo nemyslitelné, aby byla na německé půdě prolita židovská krev. Proto byla teroristům nabídnuta i neomezená částka peněz, nebo výměna židovských sportovců za vysoké státní německé úředníky - údajně i za samotného ministra vnitra. Nic z toho ovšem nezabralo a Izrael zároveň jakékoliv propuštění teroristů razantně odmítl. Vyjednavačům docházel čas i možnosti.
Krvavá tragédie na letišti
Bavorská policie nakonec ztratila nervy a nařídila zkoordinovat útok, který měl být postaven na tom, že při přesunu teroristů do připravených vrtulníků, je měli snipeři bavorské policie zastřelit. Bohužel jak již bylo zmíněno výše, na akci takového typu nebyli Němci absolutně připravení. Nejenom, že neměli brýle s nočním viděním (což se jeví jako naprosto absurdní vzhledem k tomu, že útok měl proběhnout v nočních hodinách), ale zároveň neměli vysílačky aby navzájem komunikovali a neznali ani finální počet teroristů. Ve chvíli kdy zjistili, že ozbrojenců je osm, bylo již na odvolání akce pozdě. Spustila se chaotická střelba mezi teroristy a policisty, na jejímž konci byl jeden mrtvý německý policista, všichni izraelští sportovci a pět teroristů. Tři zbývající teroristé byli zajati. Jako vrchol všeho, bylo přítomným novinářům kolem půlnoci sděleno, že všichni rukojmí byli osvobozeni. Tato fatální informační mýlka byla opravena až agenturou Reuters v 03:17 ráno.
Jako dovětek a epilog německé tragické roli v této události bylo, že bavorská vláda popřela veškerou zodpovědnost, kterou přisoudila přístupu Izraele, který nechtěl vyjednávat. Pozitivním výstupem ovšem bylo, že krátce poté byla v rámci SRN založena protiteroristická jednotka GSG9, kterou pomáhaly formovat a vycvičit i izraelské bojové a špionážní síly.
Izrael se jako odplatu rozhodl bombardovat operativní stanoviště Fatahu a zároveň vytvářel plán operace Boží hněv, jejímž výsledkem měla být eliminace všech, kteří se na Mnichovském masakru ze strany Palestiny podíleli, včetně nejvyšších představitelů Černého září. Dle izraelských protokolů musela být tato akce schválená nejvyšším vládním úředníkem, tj. premiérem. Akci nakonec schválila premiérka Golda Meirová. Hlavními cíli této operace byli ovšem tři teroristé, kteří přežili Mnichovský masakr a to Adnana al-Jišej, Džamal al-Jišej a Mohameda Safedy. Ti byli propuštěni z německého vězení nedlouho poté, co jejich spolubojovníci z Černého září unesli let 615 z Damašku do Frankfurtu. Zde byli teroristé úspěšní, protože se jim podařilo osvobodit zmiňované spolubojovníky z Mnichova a zároveň se v pořádku dostat do Libye, kde je jako hrdiny přivítal diktátor Muammar Kaddáfí. Nutno dodat, že rukojmí z letu 615 byli v pořádku navráceni a nikomu z nich se v tomto případě naštěstí nic nestalo. Dnes je posledním žijícím ze tří teroristů Džamal al-Jišej, který i veřejně promluvil v dokumentu „Jednoho dne v září“ . Svých činů nikdy nelitoval.
Poprvé po této události došlo ke globálnímu konsensu v rámci odsouzení terorismu jako nástroje k prosazení politických cílů.
Německá vláda svůj postoj nikdy nezměnila, nicméně v roce 2022 souhlasila s vyplacením 28 milionů EUR jako odškodné rodinám obětí.
Zdroje:
https://www.denik.cz/ze_sveta/mnichovsky-masakr-1972-cerne-zari-olympiada.html
https://cs.wikipedia.org/wiki/Mnichovsk%C3%BD_masakr
https://cs.wikipedia.org/wiki/Operace_Bo%C5%BE%C3%AD_hn%C4%9Bv
https://cs.wikipedia.org/wiki/Frakce_Rud%C3%A9_arm%C3%A1dy
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/svet/mnichovsky-masakr-sjednotil-svet-terorismus-do-politiky-nepatri-158142
