Článek
Krize etnik na Balkáně
Kosovo je stejně jako pásmo Gazy tak trochu oblastí nikoho a zároveň všech. Dlouhodobě region, který spadá do vlivu balkánských států, především Srbska a který byl ovládán Turky, později Albánci. Konflikty na území se táhnou až na začátek 20. století a menší uklidnění zaznamenal snad jen přes druhou světovou válku a poté dobu, kdy byla Jugoslávie pod navládou Josipa Broze Tita. Ten etnické boje uvnitř tohoto federativního útvaru do značné míry potlačoval a v 70. letech 20. století začal pracovat na revoluční reformě, která by více autonomizovala malé federativní státy na úkor velkých, tjn. např. Kosova na úkor Srbska a Chorvatska. Tito ovšem svou reformu díky zdravotním problémům nedokončuje a v roce 1980 umírá.
Srbové se pod vedením nového prezidenta Miloševiče snaží kosovskou autonomii potlačit, protože Kosovo začíná aktivně vystupovat proti Srbsku. V roce 1992 se krize mění v občanskou válku, což vyústí ve vznik státních útvarů Srbsko a Černá hora. Relativní klid zbraní trvající do roku 1996 ukončuje vznik Kosovské osvobozenecké armády, která začíná otevřeně útočit na srbskou policii. Srbové na základě těchto útoků podnikají armádní ofenzivu, která začínají v únoru 1998 a je při ní zabito desítky civilistů. Kosovská osvobozenecká armáda podniká protiofenzivu, brzy je ovšem Srby poražena. Srbská armáda vyhání z domovů tisíce Albánců a podniká etnické čistky, na které brzo zareaguje vyhrůžkami i NATO. Katalyzátorem pro následné bombardování se stává masakr ve vesnici Račak, kde prochází srbská armáda a 15. ledna 1999 tu má být nalezeno 45 zabitých civilistů. Do dnešních dnů se vedou spory, kdy tehdejší představitelé NATO tvrdí, že se jednalo o kosovské civilisty a srbští vládní představitelé vinu i po 25 letech odmítají (validní zdroje srbské strany se opírají o výpověď Meri Heleny Rantaové, finské soudní lékařky, která se podílela na vyšetřování. Byla prý donucena tvrdit, že mrtvá těla byli civilisté, ačkoliv se prý mělo jednat o srbské vojáky a vojáky kosovských milicí - pozn. autora).
Veškeré pokusy najít smírná řešení se nesetkaly s odezvou ani jedné strany a na konci března Srbové zahajují další ofenzivu. Letadla NATO vzlétla 24. března 1999 a jednalo se o první a dosud poslední případ, kdy byl úder NATO schválen pouze americkou Sněmovnou reprezentantů, nikoliv bezpečnostní radou OSN. Do bombardování bylo zapojeno více než 1000 letadel a bylo schváleno všemi členskými státy NATO, i tehdejšími nováčky - Českou republikou, Polskem a Maďarskem. Skončilo 10. června 1999, kdy Srbsko přistoupilo na mírovou dohodu. Kosovo získalo autonomii, přesto Srbsko stále považuje Kosovo za část svého státního území.
Tak trochu nešikovnost v nešťastné době
Tehdejší útok NATO byl schválen a podpořen nejenom českých prezidentem Havlem, ale také českou vládou a jejím premiérem, Milošem Zemanem. Václavu Havlovi dodnes zlý jazykové nemohou tuto diskutabilní podporu zapomenout a hanlivě používají výraz „humanitární bombardování“. Toto ale Václav Havel pravděpodobně nikdy nevyslovil. Ombudsman Českého rozhlasu, PhDr. Milan Pokorný, Ph.D. na toto téma zpracoval genezi a rešerši. Celé hanlivé spojení vychází z několika zdrojů, především rozhovoru v La Republica, kde se vyskytuje spojení „humanitární povaha“, resp. doslovně takto: „Domnívám se, že během zásahu NATO v Kosovu existuje jeden činitel, o kterém nikdo nemůže pochybovat: nálety, bomby nejsou vyvolány hmotným zájmem. Jejich povaha je výlučně humanitární: to, co je zde ve hře, jsou principy, lidská práva, jimž je dána taková priorita, která překračuje i státní suverenitu“. Dalším potenciálním zdrojem může být rozhovor pro agenturu Reuters, kde Havel používá spojení „humanitární asistence“. Reuters použila jako svůj zdroj i francouzská AFP, která pro změnu uvádí Havlův výrok: “..bombardování má humanitární povahu..“ Nic z toho ovšem nelze prokazatelně přisoudit Václavu Havlovi jako takovému. Byť se dá určitě souhlasit s třaskavostí celého tématu a zřejmě nešikovnému vyjádření Havla k věci takto citlivé, nemám pocit, že by tuto humanitární tragédii jakkoliv zlehčoval. Samotné postavení nováčka NATO nás dost výrazně tlačilo do souhlasu, byť pocity z tohoto rozhodnutí mohly být a jistě byly rozporuplné.
Anketa
Zdroje:
https://www.denik.cz/historie/vzdusne-udery-nato-jugoslavie-kosovo-belehrad-novi-sad-valka-bombardovani-nalet.html
https://informace.rozhlas.cz/geneze-slovniho-spojeni-humanitarni-bombardovani-7947097
https://cs.wikipedia.org/wiki/Kosovo
https://www.denik.cz/ze_sveta/incident-racak-kosovo.html
