Článek
Někoho napálit je typický český folklor
Je to vlastně takový evergreen českých luhů a hájů. Nedávno jsem se bavil se svými dvěma známými, mladí kluci po třicítce a taktéž malí podnikatelé - byli jsme zrovna společně prodávat na vánočních trzích. Pro účely článku jsem jméno změnil. Byla zrovna chvíle, kdy lidé nechodili, a tak jsme se začali bavit o autech. David mi říká: „Jo mě už tolikrát někdo napálil, to hoši nemáte ani představu. Ale nejlepší bylo, když jsem koupil Passata, kde mi v autobazaru garantovali 170 tisíc najetých kilometrů a potom dle registrů jsem zjistil, že to byl téměř milion. Jóó Passat, to je nesmrtelnej motor,“ říká smutně a dodává, že kromě kupní ceny 60 tisíc korun pak do auta narval dalších téměř 100 tisíc na opravách. „Pak už jsem to jenom za 30 tisíc střelil, abych se toho hlavně zbavil,“ dodává a celou věc uzavírá.
Nějak mi to nedalo spát a vlastně jsem si uvědomil, že tohle je specifikum naší společnosti jako takové. U nás není jako např. v USA vzorem selfmademan, který by se vypracoval a splnil si „american dream“, ale spíš typický český ojebávač a líný Honza, co se chlubí tím, jak na to vlastně vyzrál o obešel celý systém. To koneckonců platí i o tom, jak se mají naši sousedé. Těm se přece primárně nic dobrého nepřeje a pokud je nějaká příležitost, tak je záhodno takového souseda nejlépe za něco naprášit. Třeba, že si na zahradě postavil kůlnu bez stavebního povolení (znalci stavebního zákona, prosím neberte mě doslovně). Tím se vlastně dostávám k tomu, jak mne napadlo nosné téma tohoto článku. Ona totiž ta česká „vyčůranost“ je v otázce sociálního bydlení, tj. obchodu s chudobou, naprosto zřejmá.
Bydlení je v ČR luxus
Ožehavé téma posledních týdnů a dnů zvlášť s koncem roku zcela zásadně rezonuje. Budu jenom opakovat, co již bylo řečeno, ale bytů je na českém trhu zcela zásadní nedostatek. A ty, co jsou, mají o více jak 60% nadhodnocenou tržní cenu a domácnost si hypotéku dle ČNB může dovolit ve chvíli, že vydělává 90 tisíc korun čistého. To je zhruba 115 - 120 tisíc korun hrubého. To se absolutně vymyká realitě. Samozřejmě současným vlastníkům tato podoba trhu a situace vyhovuje, protože značná část z nich kupovala byty v době a za ceny, které byly nominálně přijatelné. Opravdovým specifikem pak bylo uvolnění státních bytů v rámci několika vln privatizací devadesátých let, doslova za pár měsíčních platů. To je dnes absolutně nepředstavitelné. Samozřejmě těmto lidem pak vyhovuje, že jejich lacině nabyté byty pak mnohonásobně rentují. Především tedy dnešní mladé generaci, které se dostupnost vlastního bydlení vzdálila na několik koňských délek. No a generacím bývalým tak vyhovuje mít mladé, pracující nevolníky, kteří jim jejich byty zhodnocují. To už není otázka investičních záměrů, ale naprosto evidentní lichvy, které stát přihlíží. Bydlení totiž není primárně investiční nástroj, ale základní životní komodita. Na tu má právo každý, bez rozdílů sociálního zázemí, vzdělání, etnické příslušnosti. To se ale v současné době stává i v rámci nájmů nedostupné. Pamatuji si, když jsem se z širšího okolí Plzně stěhoval blíže městu, tak jsem na konci roku 2023 procházel byty, kde byl rozumně nastavený pronájem (pro představu i s energiemi kolem 15 tisíc korun). Standardně bylo na takový byt přetlak a kolem 60 poptávajících. Majitelé s realitkami dělali doslova výběrová řízení, kde vás posouvali do finálových kol. To ovšem není v rámci české lichvy s bydlením to nejhorší.
Nejhorší je pak tzv. sociální bydlení. To můžeme rozdělit na ubytovny a sociální byty, které vlastní soukromí investoři, ale nájem platí stát. Ubytovny jsou fenoménem už díky provozující levné práci v našich montovnách a napojení na pracovní agentury a politiku. Takový majitel si totiž může nastavit v rámci sociálního bydlení na ubytovně nájem na hlavu. To znamená, že jeden velký pokoj, kam umístí čtyřčlennou rodinu, pak účtuje i za částky jako 20 tisíc korun. Příspěvek je svým nastavením a mechanismy nastavený tak, že se odvíjí i od výše nájmu, to znamená, že pak v takovém rodinném součtu stát svým příspěvkem takový nájem zaplatí téměř celý. Stejným principem pak obchodníci s chudobou pracují v rámci sociálně vyloučených lokalit, kde hromadně skupují byty a bytové domy, do kterých pak stěhují sociálně slabé a nepřizpůsobivé, na kterých vydělávají a participují. Stát si tímto stylem umyje ruce, protože přece „pomáhá“. Ano, ale pomáhá gaunerům, kteří zneužívají systém a nefungující sociální politiku. Jedním z takových parazitů je i bývalý poslanec SPD Lubomír Volný. Politiků na úrovni místních samospráv je ovšem v tomto špinavém byznysu napojených mnoho.
Jedním z pozitivních příkladů změny je např. starosta Rotavy Michal Červenka, který se snaží v rámci města byty vykupovat a zamezit tak obchodníkům s chudobou, aby rozšiřovali ve vyloučené Rotavě své aktivity. Je to ovšem jeden z mála. Bydlení je v České republice problémem ne proto, že bychom neměli nástroje, jak toto řešit. Je to problémem, protože v nás přetrvávají způsoby pohrobků minulého režimu, lichvářů, gaunerů a veksláků. Není tu tendence budovat silný, demokratický a rozvinutý stát, ale spíše obohatit sebe na úkor těch druhých a pak po nás potopa. A tím se od Slovenska, které si neustále klademe jako příklad fungující mafie, v podstatě vůbec nelišíme.
Zdroje:
https://vary.rozhlas.cz/radnice-v-rotave-na-sokolovsku-odkupuje-dalsi-byty-od-soukromych-vlastniku-8131566
https://denikreferendum.cz/clanek/36805-byznys-s-chudobou-v-praxi-uzavreni-ubytovny-jarni
https://hlidacipes.org/romska-ghetta-otroci-mistni-mafie-a-rasismus-jako-legitimni-nazor/
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/domaci/poslanec-spd-pronajima-byty-chudym-ktere-jeho-strana-povazuje-za-parazity-vysoky-najem-plati-stat-82834
