Hlavní obsah
Jídlo a pití

Pivní revoluce pozpátku aneb jak se vracíme k historickým kořenům

Médium.cz je otevřená blogovací platforma, kde mohou lidé svobodně publikovat své texty. Nejde o postoje Seznam.cz ani žádné z jeho redakcí.

Foto: Pixabay

Pivo je pro Čechy něco jako ambrózie nebo živá voda, zkrátka je pro většinu tuzemských obyvatel nedílnou součástí života. Není se tedy čemu divit, že je pivovarnictví opět na vzestupu, a to především to craftové.

Článek

Svět řemeslných minipivovarů

Není to ještě tak dávno, kdy jsem také patřil do skupiny standardních konzumentů průmyslových piv a nepřišlo mi na tom nic divného. Pivo jsem vlastně dokázal rozeznat snad jen podle značky, stupňovitosti a barvy. Nicméně před dvěma lety se mi úplnou náhodou otevřel svět řemeslných pivovarů, a tím se otevřely i zcela nové chuťové vjemy a prožitky. Nejenom, že jsem začal v daleko větší míře ochutnávat svrchně kvašená piva (IPA, ALE, NEIPA..), ale také mi byl vysvětlen hlavní rozdíl mezi řemeslnou a průmyslovou výrobou. Především, všechna piva z minipivovarů jsou nefiltrovaná a nepasterizovaná. Filtrace za pomocí křemelinových filtrů odstraňuje zbytky kvasinek a mikročástic a pivu se tak výrazně zvyšuje jeho celková trvanlivost, na úkor živé a plné chuti. Pasterizace je naproti tomu proces, kdy se pomocí pasterizátorů na krátkou chvíli prudce zvyšuje teplota (až 70 °C), což má za následek další likvidaci živých procesů. Pivo se tak v podstatě stává sanitovaným nápojem. Minipivovary nicméně tyto technologické postupy neuplatňují a zachovávají tak pivu jeho přirozenou chuť a složení. A tímto způsobem se pivo vařilo několik století, než došlo k technologickým a procesním změnám, především se vznikem prvních velkých průmyslových pivovarů - prvním takovým byl americký Budweiser, který vznikl v roce 1876. Ve stejném roce vydal Louis Pasteur své přelomové dílo „Studie o pivu“, kde právě popisuje základní principy filtrace a pasterizace.

Nějaká ta koruna navíc

Řemeslná piva samozřejmě nemají pro standardního spotřebitele jenom pozitiva. Nevýhodou je krátká trvanlivost, zde záleží na samotném pivovaru a jeho dalších interních procesech, nicméně standardní minimální trvanlivost u ležáků je cca jeden měsíc. To je ovšem minimální trvanlivost, kterou se výrobce z hlediska legislativy kryje. Zde je potřeba neplést s údajem „spotřebujte do“, který nám skutečně určuje, kdy už může být potravina zdravotně závadná. Dalším negativem je zcela jistě cena - ta se pohybuje od cca 55 kč do 85 za točený půllitr, ale záleží na lokalitě, pivovaru a druhu piva. To už jsou ovšem ceny, které jsou pro standardního pijana piva málokdy přijatelné. Jistě, ceny piva se zvýšením DPH rostly v České republice plošně, nicméně stále je pro spoustu konzumentů zásadní, když si mohou místo craftového piva za 55 kč dát „Géčko desítku“ za 35 kč.

A proč si vlastně připlatit? Může znít ta zásadní otázka. Když pominu výše zmíněné argumenty o kvalitě piva nepasterizovaného a nefiltrovaného, určitě to bude aspekt jedinečných a nezvyklých kombinací. Standardní situací je dnes u craftového piva používat a kombinovat americké či australské a novozélandské chmely. K těm se u průmyslového piva skutečně nedostanete. Dále se můžete dostat k naprosto raritním druhům jako např. „NEIPA“ - New England Indian Pale Ale - pivo s výraznými ovocnými tóny, mléčně kalné a přesto značně šťavnaté ve své chuti. Poprvé toto pivo ovšem nebylo vyrobeno v Anglii jako napovídá název, ale ve Vermontu v USA. Dalším takovým raritním druhem piva může být tzv. „kyseláč“ - pivo, kde by za předpokladu správného technologického postupu měla vzniknout rovnováha mezi sladkostí a kyselostí, s ovocnými tóny a příjemnou osvěžující chutí. Právě díky osvěžujícímu aspektu se z kyseláčů stává vítaný společník pro různé masové a tučné chody. Pivo je také specifické svou dlouho dobou zrání, a to i z důvodu, že se do sladiny přidávají laktobacily.

Za zkoušku nic nedáš

Mně osobně svět craftových piv natolik uchvátil, že jsem si z toho ke svému hlavnímu zaměstnání vytvořil vedlejší podnikatelskou činnost. Upřímně a narovinu říkám, že prostředí piva je vysoce návykové. Nejenom, že drtivá většina majitelů minipivovarů je příjemná a ochotná i k takovým pidiodběratelům, jako jsem já, ale také neustále narážíte na nové chuťové zážitky a téměř vždy mě něco dokáže v příjemném smyslu slova překvapit. Nehledě na to, že v současné době je oficiálně vedeno téměř 600 pivovarů, takže ať bydlíte v kterémkoliv koutě naší malé země, je více než pravděpodobné, že v okruhu 40 km na nějaký ten minipivovar narazíte. Takže už stačí jen udělat ten krok do neznáma a nebát se ochutnat něco nového. V nejhorším případě zkrátka jednou utratíte vyšší částku za pivo.

Zdroj: na základě rešerše z webů Domácí pivotéka, Pivko domů a Pivotéka u Šviháka

https://beerweb.cz/novinky/neipa-new-englad-ipa

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz