Článek
Voják První republiky
Budoucí „strašák“ okupantů a jejich ozbrojených složek na území protektorátu, se narodil 8. srpna 1904 v Kolíně. Zde absolvoval studium gymnázia a začal se základní vojenskou službou. Do té byl zřejmě dotlačen rodinnou situací - v osmnácti letech mu zemřel otec a on se jako nejstarší syn musel začít starat o rodinu. Otec Josef totiž po sobě zanechal i nemalé dluhy. Svou maminku Jaroslavu, Václav velice miloval a zásadní měrou se zasloužila o vytváření jeho morálních hodnot, úzce spojených s evangelickým vyznáním. Celá rodina byla hluboce věřící.
Ještě během základní vojenské služby, se Václav rozhodl podat přihlášku na Vojenskou akademii v Hranicích na Moravě. Ta během období Československa sloužila jako líheň důstojníků Československé armády a fungovala jako jediná československá vyšší armádní škola. Tu se mu podařilo ukončit v roce 1925 a jako poručík dělostřelectva nastoupil službu u 107. dělostřeleckého pluku se sídlem v Olomouci. Zřejmě zde se probudila jeho velká láska k jízdě na koni a talent na střelbu. V roce 1929 vyhrál v Olomouci jezdeckou soutěž a v roce 1934, dokonce soutěž v parkuru. Své jezdecké schopnosti vylepšoval v rámci Vyššího jezdeckého kurzu a následně jezdecké školy v Pardubicích. Z té se poté vrátil ke svému pluku do Olomouce, u kterého sloužil až do vzniku protektorátu a začátku okupace.
„Věřím v Boha a ve své pistole“
Když došlo na okupaci v březnu roku 1939, měl již Václav Morávek hodnost štábního kapitána a byl stejně jako spousta ostatních, připraven bránit svou vlast. Vznik protektorátu ho tedy významně zasáhl a bylo jasné, že u přiděleného na zaměstnání na úřadu práce v Kolíně dlouho nevydrží. Zvlášť v situaci, kdy ho jeho nadřízený nutil do gest poslušnosti vůči okupantům. Začal se tedy podílet na vzniku místní buňky odbojové organizace Obrana národa. Nedlouho poté byl převelen do Prahy, kde se ke konci roku 1939 seznámil s Josefem Mašínem a Josefem Balabánem. Začala éra nejznámější diverzní skupiny na území protektorátu. Při jednom z jejich rozhovorů také vzniklo legendární pořekadlo - „Věřím v boha a ve své pistole“. To byla odpověď na otázku Josefa Mašína, v co vlastně mladý Morávek věří. A stalo se jedním z nejznámějších odbojových hesel.
Primárním účelem skupiny bylo shromažďování informací o životě v protektorátu, které pak byly předávány pomocí vysílaček Sparta I., Sparta II. a Libuše do Londýna exilové vládě. V rámci předávání informací, se jako zcela klíčová jevila spolupráce s nejznámějším agentem druhé světové války, A54- Paulem Thümmelem. Ten nejenom, že spadal do vysokých funkcí německé armády v rámci abwehru (německá kontrarozvědka - pozn. autora), ale taktéž fungoval jako agent pro exilovou vládu v Londýně. Pro tento úkol byl doporučen a vybrán právě Václav Morávek. Přesto, že A-54 navázal první kontakt s československými zpravodajskými službami už v roce 1932, tak první relevantní informace začal předávat až těsně před okupací. V únoru 1939 například varoval před obsazením Československa a umožnil tak únik zpravodajských důstojníků v čele s plk. Moravcem do zahraničního exilu. Podílel se také na předávání informací o plánech na obsazení Polska či Francie, nebo o zahájení výzvědné zpravodajské činnosti vůči SSSR. Je ale také potřeba dodat, že spousta z jeho informací byla mylná a taktéž, že ze své pozice v rámci abwehru, se zcela aktivně podílel na identifikaci a eliminaci československého odboje. Přesto exilová vláda trvala na udržování kontaktů a zapojení do zpravodajské sítě. První kontakt mezi Morávkem a A-54 proběhl v roce 1940 a s přestávkami trval až do roku 1942. Nakonec byl ovšem A-54 po několik pokusech gestapa odhalen a zatčen. Nejprve byl umístěn v v pankrácké věznici a v roce 1944 byl přepraven do Terezína. Zde byl také nedlouho před osvobozením koncentračního tábora Spojenci na jaře 1945, popraven. Těsně před popravou, prý předal spoluvězni pro plk. Morávka tento vzkaz: Bylo mi opravdovým potěšením spolupracovat s československou zpravodajskou službou. Lituji, že to muselo takhle skončit. Utěšuji se vědomím, že naše práce snad nebyla marná". Historická role A54- Paula Thümmela dodnes není naprosto vyjasněna - zrádce či hrdina?
Tři králové proti Gestapu
Přesto v roce 1940, kdy A-54 navazoval kontakt s Morávkem, byla jejich činnost sice pomalu odkrývána, ale stále ještě neodhalena. Balabán, Mašín a Morávek se ale nezaměřovali pouze na shromažďování a předávání informací. Soustředili se také na záškodnickou činnost, přičemž jejich nejznámější sabotáží byl výbuch na Anhaltském nádraží v Berlíně (vlak s bombou měl původně za cíl zabít Heinricha Himmlera, ale přijel na jinou stanici - pozn. autora). Morávek se také podílel na likvidaci několika nacistických vojáků. V jednom případě šlo dokonce o člena Gestapa, který se podílel na mučení Josefa Mašína.
Tři králové fungovali až do Jara 1941, kdy byla tato skupina rozbita. Nejprve byl v dubnu zatčen Balabán, poté v květnu Mašín, když kryl ústup svých spolubojovníků pří útěku z tajného bytu v pražských Nuslích. Ti oba byli gestapem mučeni a nakonec popraveni. Paradoxně Mašín až po smrti Morávka, v červnu 1942.
Když zůstal Morávek sám, pokusil se spojit s odbojovými organizacemi Kapitán Nemo a Jindra, jelikož zemská odbojová organizace Obrana národa již byla naplno infiltrována gestapem a jejich konfidenty. Nicméně v této době už gestapo podezřívalo A-54, na kterého však nemělo dostatek důkazů, ale začalo ho sledovat. Tím se dostalo i na stopu Morávka, který byl do té doby poměrně mimo radar, protože byl odtržen od oficiálních struktur protinacistického odboje. Právě ale v prosinci 1941, v jednom z konspiračních bytů v Karlově ulici na Starém Městě Pražském, byl přepaden a došlo k legendární přestřelce mezi ním a osmi příslušníky gestapa. Morávek se díky své pověstné statečnosti a sklonu k husarským kouskům, doslova a do písmene prostřílel z bytu ven. Dle dobových záznamů německé tajné policie, bylo z jeho dvou ručních zbraní vypáleno na dvě stovky nábojů.
Tímto útěkem a především odhalením, se z Morávka stal nejhledanější muž v protektorátu. V březnu 1942 se mu ještě podaří spojit s parašutistickou skupinou Silver A (Jedna ze skupin vyslána exilovou vládou z Anglie, k provedení atentátu na Reinharda Heydricha - pozn. autora), se kterou plánují další spolupráci a zřejmě zapojení Morávka do operace Anthropoid. V té době už je ale díky druhému zatčení A-54, gestapo na horké stopě a smyčka se začíná utahovat. Dne 20. března se ještě stačil sejít s nadporučíkem Bartošem ze Silver A, který mu předal fotografie skupiny, pro vytvoření falešných dokladů (Ty už Morávek zničit nedokázal, a posloužily nacistům k identifikaci parašutistů podezřelých ze spáchání atentátu - pozn. autora). Ten den byl ovšem taktéž zatčen potřetí a naposledy A-54. S tím se měl Morávek sejít o den později poblíž pražské Ořechovky, aby se ho pokusil dostat do bezpečí. Místo A-54 na něj a jeho pomocníka Václava Řeháka čekalo gestapo. S přesností nelze určit, jak se situace vyvíjela krok po kroku, nicméně se dle poslední rekonstrukce historika Viléma Čermáka můžeme domnívat, že Morávek padl při přestřelce o záchranu svého spolubojovníka Václava Řeháka. Jeho patrného zatčení si právě Morávek zřejmě všiml a pokusil se mu pomoci. Následná přestřelka skončila několika zraněními a definitivní smrtí, z rukou příslušníků gestapa. S největší pravděpodobností (Soudě dle oficiálního pitevního protokolu a výpovědi korunní svědkyně Elišky Pichrtové - pozn. autora), tak Morávek sebevraždu nespáchal.
Brigádní generál in memoriam
Václav Morávek byl natolik silnou osobností odboje, že se z něj prakticky hned po smrti stala legenda. Nejenom díky jeho odvaze, bojovnosti a smyslu pro vlastenectví, ale také pro jeho husarské kousky a osobitý humor. Až neuvěřitelným se stalo jeho „špásování“ s příslušníkem gestapa Fleischerem. Ještě v době Tří králů se s Mašínem a Balabánem vsadil, že si od Fleischera osobně v jeho oblíbené restauraci připálí cigaretu. Úspěšně vyhranou sázku o tisíc korun, pak Fleischerovi s humorem jeho vlastním, oznámil dopisem:
„Oskare, ty bídáku! Vsadil jsem se s Mašínem a Balabánem, že si od Tvého doutníku zapálím cigaretu. Vsadil jsem se o tisíc korun a oznamuji Ti, že jsem sázku v úterý vyhrál. Zanech týrání českých lidí, nebo Ti to přijde draho! Víme o tobě a pomstě neujdeš!“.
Takovýchto přímočarých situací se traduje vícero. Zřejmě především Mašín s Morávkem tento typ humoru využívali jako jakýsi ventil života v ilegalitě. Mimoto se Morávek stále utužoval svou silnou vírou a kontaktem se svou maminkou Jaroslavou. Ta ho i v době okupace velmi podporovala. Balabán, Mašín i Morávek byli esencí morálních hodnot a neuvěřitelné statečnosti, kterou spousta z našich spoluobčanů za protektorátu projevovala. Nebýt dalších stovek až tisíců dobrovolníků, nikdy by se nemohli efektivně skrývat v konspiračních bytech a předávat informace do Londýna. Stejně tak by zřejmě nikdy nebyla úspěšná operace Anthropoid. Za své hovoří nejenom vysoká oběť Lidic a Ležáků, ale také 294 obětí, přímých spolupracovníků parašutistů, kteří byli bezprostředně po atentátu na Heydricha popraveni. Všechny tyto známé i anonymní hrdiny tehdejší doby, je potřeba si neustále připomínat. Abychom jako Češi nikdy nezapomněli.
Balabán, Mašín a Morávek byli v roce 2005 prezidentem Václavem Klausem in memoriam povýšení do hodností brigádních generálů.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%A1clav_Mor%C3%A1vek
https://www.praha6.cz/cestni_obcane/cestni_obcane_vaclav_moravek_66916.html
https://www.policie.cz/clanek/strela-gestapa-ktera-mela-zabit-moravka.aspx
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/archiv/tri-kralove-332585
https://mocr.army.cz/informacni-servis/zpravodajstvi/pred-81-lety-padl-vaclav-moravek–hrdina-domaciho-odboje-242833/
