Článek
Božská herečka, prokletý režisér
Půvabná Sharon Tateová se narodila v Dallasu v Texasu 24.1. 1943, do vojenské rodiny. Už jako mladá vynikala svou krásou a tou se nakonec prosadila v lokálním kole soutěže Miss, posléze se pak stala i Miss Washington. Byla tedy v podstatě předurčena pro kariéru modelky, potažmo herečky. Její první umělecký agent Harold Gefsky jí představil ve světě showbyznysu a začala dostávat i své první epizodní role a štěky. Skutečný průlom, ale znamenala až spolupráce s producentem Martinem Ransohoffem, jenž si vymínil, že z ní udělá hollywoodskou hvězdu. A to se mu i podařilo. Svou první větší roli si vyzkoušela v roce 1967 a to a v britském hororu Eye of the Devil . V této době už měla vztah s Jayem Sebringem, kadeřníkem hollywoodských hvězd. Přesto její návštěva v Anglii vyústila v osudové setkání a to s Romanem Polanským, stoupající režisérskou hvězdou. Sharon Tateová se zúčastnila jeho konkurzu na film Ples Upírů, kde zprvu vůbec úspěšná nebyla. Polanski ji považoval za „herecké dřevo“ a do filmového castingu ji zařadit nechtěl. Nakonec ho ovšem okouzlila takovým způsobem, že se do ní zamiloval. Silné pobláznění zřejmě bylo patrné z obou stran, protože Tateová se kvůli němu rozešla se svým současným partnerem Sebringem. Zajímavostí je, že i poté zůstali přáteli a dokonce se Sebring spřátelil i s Polanským.
Rok 1968 byl zřejmě pro Tateovou i Polanského nejlepší a nejúspěšnější. V lednu se v Londýně konala jejich svatba a po zbytek roku měli prožít mezi hollywoodskou smetánkou. Tateová ještě stačila natočit Valley of the Dolls, který jí vynesl nominaci na Zlatý Glóbus a úspěšný byl i její projekt The Wrecking Crew, kde se představila po boku Deanna Martina. Na konci roku také zjistila, že je s Polanským těhotná, a na začátku roku 1969 se oba společně přestěhovali na 10050 Cielo Drive, kde měli nádherný výhled na celé Los Angeles. Pro Polanského a Tateovou se mělo jednat o hnízdečko lásky, kde také chtěla strávit několik posledních měsíců přípravami na porod se svými přáteli, když byl Roman zrovna na svých pracovních cestách.
Sekta fanatiků a šílenců
USA na konci šedesátých let, jsou skutečným společenským a sociologickým fenoménem. Společnost se začíná štěpit a představy o konzervativní a pravicové Americe jsou rázem ty tam. Na jedné straně stojí válečná generace rodičů, která bojovala proti nacistickému Německu a poté začala z USA budovat skutečnou světovou velmoc. Na straně druhé stojí mladá generace hnutí „hippies“, která se silnými levicovými ideály stojí o co největší možnou svobodu, konzumaci drog a sexuální promiskuitu. K dělení ještě zásadně napomůžou dvě politické události, které se stanou rázem společenským fenoménem. Jednou z nich je atentát na Johna F. Kennedyho v roce 1963 a druhou z nich je válka ve Vietnamu. Obojí zcela zásadně vyeskaluje levicové nálady v americké společnosti. Vše spěje k roku 1967, kdy se do Kalifornie sjíždí tisíce nadšenců svobodomyslného vyznání a stanou se symbolem tzv. „Léta lásky“.
Tato polarita a nestabilita je opravdovou živnou půdou pro vznik rozličných a alternativních uskupení, ať už náboženského či filozofického směru. Jedno z těch, které se do americké historie zapíše tím nejhorším možným způsobem, je kult Charlese Mansona. Ten jakožto charismatický řečník okolo sebe začal budovat kult osobnosti, kdy se nezřídka připodobňoval k Ježíši Kristu. Základem bylo vymytí mozku pomocí drog a přijetí učení, že USA se připravují na velkou rasovou válku. Jako zdroj pro své učení si Manson vybral Bílé album od skupiny Beatles a především jejich píseň Helter Skelter. Text této písně měl prý obsahovat skryté poselství pro apokalyptickou válku mezi bílou a černou rasou a má vyvrcholit následným převzetím vlády Mansonovými stoupenci, v nejbližších chvílích po apokalypse, kdy jsou jedinými přeživšími.
Masakr na Cielo Drive
Právě ten osudný srpnový den roku 1969, přijeli k domu Romana Polanského zfanatizovaní členové Mansonova kultu, Charles „Tex“ Watson, Patricia Krenwinkelová, Susan Atkinsová a Linda Kasabianová. Ti nejprve zastavili projíždějící auto kamaráda správce pozemku, Stevea Parenta. Ten byl čtyřmi ranami zastřelen Watsonem, přestože prosil o život. Poté se všichni přesunuli do domu. Kasabianovou nechali hlídat zadní vchod, protože hystericky odmítala jakékoliv vraždění. Když vstoupili do domu, postupně pochytali a svázali všechny, kteří byli přítomni. První obětí v domě se stal Jay Sebring, který protestoval kvůli takovému zacházení vůči těhotné Tateové. Watson ho ovšem bez milosti střelil do hlavy. Poté se rozhodli ubodat Wojciecha Frykowskiho. To byl ovšem poměrně statný muž, který využil chvíle zaváhaní a dostal se z pout. V tu chvíli se strhla rvačka mezi ním a Atkinsovou, ta ho několikrát bodla do nohy. Frykowski se stačil odplazit k vchodovým dveřím, kde ho Watson udeřil do hlavy, střelil a začal zuřivě bodat. Frykowskiho tělo bylo zasaženo několika desítkami bodných ran. Mezitím se strhla rvačka mezi Abigail Folgerovou a Krenwinkelovou. Abigail utržila několik bodných ran a stačila utéct na zahradu k bazénu, kde ji dohnali Watson s Krenwinkelovou a opět zuřivě ubodali. Folgerová měla prý v jeden moment uvést: „Přestaňte, už jsem stejně mrtvá.“ Nakonec se fanatičtí vrazi zaměřili na samotnou Tateovou. Ta prosila o život svého nenarozeného syna, přesto nikoho z vrahů neobměkčila. Watson a Atkinsová jí do břicha zasadil šestnáct bodných ran, během kterých prosila o život boha a volala svou matku. Lze si jen stěží představit, jakým peklem si musela projít. Největší ironií této tragédie je, že Tatetová ani její přátelé nebyli skutečným cílem. Manson původně zaúkoloval své stoupence na zničení domu a jeho nájemníků, protože si myslel, že v domě stále ještě pobývá předchozí majitel - hudební producent Terry Melcher. Ten Mansonovi odmítl produkovat jeho autorské písně (Manson poté skládal i ve vězení a má za sebou několik nahraných alb - pozn. autora). Místo tragédie poté objevila služebná, která druhý den ráno nahlásila zločin policii v Beverly Hills.
Druhý den ještě další členové Mansonovy „Rodiny“ zavraždili Lena a Rosemary LaBiancovy na Waverly Drive 3301 a zločiny tak vešly do známosti pod názvem Tate-LaBianca murders.
Manson, Watson, Krenwinkelová a Atkinsová byli zadrženi několik měsíců po vraždách, a to za krádeže aut. Nebýt Atkinsonové, která se ve vězení svým činem pochlubila spoluvězeňkyni, patrně by se policie neměla v těchto případech čeho chytit. Takto byli vrazi obviněni a odsouzeni v roce 1971. Prokázáno bylo celkem 9 vražd, byť Manson samotný osobně žádnou z nich nespáchal. Tresty smrti byly nakonec díky úpravě kalifornských zákonů změněny na doživotí. Zatímco Atkinsonová a Manson jsou již po smrti, Watson a Krenwinkelová stále za mřízemi, tak nejmladší z Mansonovo stoupenců, Leslie Van Houten (Vražda LaBiancových - pozn. autora), byla v roce 2023 po 53 letech za mřížemi podmínečně propuštěna.
Ve stínu popkultury
Je paradoxní, že v americké popkultuře se dostalo šílenému Mansonovi takové slávy, o jaké se mu v dobách jeho „Rodiny“ ani nesnilo. Nejenom, že se stal ceněným artiklem pro mnoho novinářských rozhovorů, ale také si jeho jméno zvolil jako pseudonym umělec Brian Hugh Warner alias Marilyn Manson. Jeho písně zpívali Guns N´ Roses a triko s motivem "Charlie don´t surf “ dnes v USA ve své podstatě zlidovělo. Manson se také objevil v jednom z dílů kultovního seriálu South Park.
Snad skutečně pozitivně a s jistým morálním přesahem, se pokusil s touto temnou kapitolou americké historie vyrovnat uznávaný režisér, Quentin Tarantino. Ve svém posledním spektáklu Tenkrát v Hollywoodu, dává aspoň ve světě fikce tomuto příběhu konec, který by si asi kromě Mansona a jeho stoupenců přáli úplně všichni.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Sharon_Tate
https://allthatsinteresting.com/sharon-tate-death
https://cs.wikipedia.org/wiki/Tate-LaBianca
https://www.reflex.cz/clanek/zpravy/96930/pred-50-lety-byl-odsouzen-charles-manson-vudce-sekty-vrah-co-nezabijel-a-milacek-popkultury.html
https://cs.wikipedia.org/wiki/Charles_Manson
https://www.charlesmanson.com/victims/steven-parent/
https://www.denik.cz/ze_sveta/leslie-van-houtenova-charles-manson-kult-propusteni.html
