Tragédie v Mostě: otevře se znovu debata o kouření v restauračních zařízeních?

Předně je potřeba říci, že se tímto článkem nesnažím odklonit od příčiny tragické události v Mostě, která se stala před několika dny. Ani to zatím nechci jakkoliv hodnotit, dokud se k tomu nevyjádří skuteční odborníci a znalci přes bezpečnost. Z mnoha stran jsem ale zaznamenal názor, že by k situaci vůbec nedošlo, pokud bychom nešli s evropským trendem zákazu kouření v restauračních zařízeních , který u nás začal platit 31. 5. 2017. Od té doby jsme si všichni poměrně dobře zvykli, že v restauracích se nekouří a já jsem třeba zastáncem modelu, kdy si mohu v restauraci nebo hospodě vytáhnout elektronickou cigaretu, která skutečně není téměř vůbec cítit. Bezpochyby je příjemné, když člověk večer odchází z restaurace a nesmrdí jako popelník. To si stále živě jako kuřák pamatuji z dob již dávno minulých. A i jako kuřák (byť dnes již, jak říká můj otec, „analogu“ jen příležitostný) to nakonec s odstupem let musím ocenit. Pozitivně se určitě dá hodnotit i změna pracovního prostředí zaměstnanců v gastronomii, byť se jejich počty v rámci posledních let a především v důsledku opatření koronaviru povážlivě ztenčily. Co už není až tak příjemné, jsou hloučky diskutujících, mnohdy hlučných lidí už s určitou hladinkou alkoholu v krvi, co kolikrát v městských zástavbách ruší své spící spoluobčany, ale s tím se patrně přes drkotající zuby lidí bydlících v okolí hospod, nakonec dá nějak akceptovatelně žít.

O čem už se zas tak hlasitě nemluví a co ovšem bylo velkým tématem roku 2016 a 2017, byla povážlivá trhlina v rámci svobody podnikání. Skutečně, hospoda, ať si o tom myslíme cokoliv, není veřejný, ale soukromý prostor. Má svého majitele a provozovatele, který nese veškerá rizika a náklady vyplívající z provozu a činnosti podnikání a i on by si měl určit, jaký koncept v jeho restauraci bude platit. Stejně jako stát nemluví do skladby jídelníčku, neměl by mluvit ani do toho, zda se v restauraci bude kouřit. Jistě bychom našli spousty hlasů, které by řekly, že maso a uzeniny se podílí na vzniku onkologických onemocnění, kvůli tomu ale neuděláme všechny restaurace veganské a vegetariánské. Ta základní svoboda konceptu by měla být nedotknutelná. Pokud si živnostník zvolí, že chce mít spíše hospodu, pivnici či bar, kam se chodí primárně pít, hrát karty a kulečník, budou tito zákazníci spíše preferovat prostor, kde si mohou zapálit. Na druhé straně koncept luxusní restaurace, kde je hlavním lákadlem jídlo, pravděpodobně náruživé kuřáky lákat nebude. A myslím, že ta variabilita tu byla už před zákazem kouření. Pokud by se stát chtěl skutečně starat o lidské zdraví v celospolečenském měřítku, měl by zakázat tabákové výrobky na všech úrovních. Pak beru argument zdraví, ušetřených financí za léčbu různých typů rakovin onkologických pacientů, kde se vzhledem k jejich anamnéze dá předpokládat, že se na nemoci výrazně podílel nějaký typ tabákového výrobku, a sociálním dopadu - např. na začínající kuřáky a děti.

Pokud ale zakážeme kouření pouze v jednom určitém typu společenské instituce, zavání to spíše politicky přijatelnou diskriminací - tj. tou, která je vzhledem ke globálnímu trendu „omluvitelná“ a hlavně prosaditelná. Potom se ale nemůžeme divit, že tato debata ožívá i v situacích jako se stala v Mostě, protože je zkrátka na místě si položit otázku - pokud by měl majitel možnost si svobodně zvolit, vybudoval by zimní předzahrádku nebo nechal hosty kouřit uvnitř restaurace?

Zdroje:

https://www.idnes.cz/usti/zpravy/majitel-vyhorela-restaurace-u-kojota-pozar-predzahradka-most.A250113_102031_usti-zpravy_grr