Článek
Za současný stav si můžeme sami
Vzpomínáte si na tu dobu před zhruba 10-15 lety? V Evropě, potažmo EU se žilo (nebojím se říci) opravdu blahobytně. Evropský průmysl vzkvétal, občané EU profitovali z volného pohybu osob a služeb a bezpečnost tehdy ještě nebyla diskutované téma a zásadní problém. Pojďme film přetočit do roku 2025: Evropa podléhá migraci a problémům s tím spojených, teroristickým útokům především ve spolkové republice Německo a je zároveň hospodářsky a ekonomicky na kolenou. Co se změnilo? Jistě, byl tu Covid a je válka na Ukrajině, ale to si troufám tvrdit, že nebyly rozhodující rány pro to, co by mohlo vyvrcholit až samotným rozpadem a ukončením existence Evropské Unie. Jaký byl tedy ten zásadní faktor?
Odpověď není jednoduchá, byť se velmi obrazně shrnout do jednoho slova - ideologie. Bohužel jsem se nechali naplno ovlivnit zeleným socialismem a naprosto začali ignorovat jeho možné dopady na ekonomiku jednotlivých států i samotné eurozóny. Patrně nám vůbec nedošlo, že před průmyslu, který je postaven na Automotive, není otázkou deseti nebo dvaceti let. A hlavně, že něco takového není otázkou regulí a nařízení, ale to, co v každém tržním hospodářství ovládá neviditelná ruka trhu. Naprosto laicky řečeno - pokud jsme chtěli zničit spalovací motor a věnovat se elektromobilům, měli jsme tomu nechat volné ruce hospodářské soutěže, poptávky a nabídky. Nakonec by se jako u každého produktu ukázala jeho životaschopnost. Nic více ani méně. To by si ovšem političtí představitelé EU nesměli hrát na bohy.
Akce vyvolává reakci
Ano, skutečně akce vyvolává reakci. Když pominu zelený socialismus, který jsme si rozebrali výše, nebyla to jediná součást této ideologie. Nikoliv. Euromarxisti chtěli zajít ještě dále. A to je v podstatě bohorovenství. Nedokáži pro to najít lepší výraz. Jak jinak si vysvětlit příval milionů lidí z naprosto odlišných kulturních, sociálních a náboženských prostředí? Ani to nebylo o tom jim skutečně pomoci, protože to by se pomáhalo v místě, kde tito lidé žijí a je to pro ně přirozené. Nikoliv. Opět jsme si chtěli hrát na bohy a slučovat společenské a etnické skupiny, které k sobě mají mírně řečeno velmi daleko. Pro představu, během let 2014 a 2015 se do Evropy dostalo téměř 1,3 milionu žadatelů o mezinárodní ochranu. V roce 2016 a 2017 to byl další půlmilion.
Skutečně si Evropská Unie myslela, že dokáže tyto lidi úspěšně integrovat? Na to už asi odpověď nedostaneme. Na co ale odpověď máme je otázka, zda se integrace podařila. Nikoliv, ba co více, fatálně selhala. Dvě třetiny cizinců, využívající mezinárodní ochranu, jsou dnes v Německu na sociálních dávkách. Nepracují a po těch letech můžeme snad i říci, že ani pracovat nechtějí. To je ovšem jen jedna část problému. To zásadnější je pak samotná bezpečnost občanů zemí Evropské Unie. Po všech posledních útocích v Německu můžeme říci, že se lidé v Evropě přestávají cítit bezpečně. A to je změna statutu quo, kterou si samozřejmě nikdo nepřeje, protože jí doprovází mnoho zraněných, ale bohužel i zemřelých.
Toto vše znamená jediné - Evropa se musí připravit na příchod stran a skupin, které budou spadat do definice „extrémistické“. Je to varovné? To ano. Je to ovšem překvapující? Bohužel nikoliv.
Anketa
Zdroje:
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/zahranicni-afd-je-poprve-v-pruzkumu-nejsilnejsi-nemeckou-stranou-dostala-by-ctvrtinu-hlasu-273818
https://www.amnesty.cz/migrace/migrace-otazky-a-odpovedi
https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/nemecko-socialni-davka-migrant-blizky-vychod-prace-krize.A241118_182916_zahranicni_krd