Brutální kopce, 77 km místo 17. Odměna: Bizoní steak za hotové!

Nová Bystřice. Poslední lok, cinknutí mincí a odlepujeme se od barového pultu. Venku pálí slunce, ale my víme: teď už jen do cíle. Mise je jasná — Rožnov, 17,2 km. Ideální oddechovka před večeří a zaslouženým odpočinkem v našem ubytování.

Sedáme na kola. Mapy.cz svítí jako maják naděje. Cíl je na dosah… nebo taky ne?

První, co nás zachránilo před hladem a žízní, byl bankomat. Sice jen jeden, ale vyšlo to. Hotovost je na venkově k nezaplacení — ať už jde o pivo, guláš nebo jen pocit svobody, že nejste odkázaní na terminál. Čas nás sice netlačil, ale věděli jsme, že ty záhadně přibývající kilometry si budeme muset poctivě odšlapat.

Cesta se zprvu tvářila jako reklama na cyklostezku: pár památek, zámek Terezínov, krátký odpočinek a občerstvení u Jiroušků. Na mapě ideální rovinka s převýšením 126 metrů. S Milanem jsme si spokojeně přikyvovali.

Jenže příroda nám brzy ukázala prostředníček. Slíbená rovinka se změnila v zrádné bludiště a banální převýšení v lesní peklo plné brutálních kopců. Jednoduchá cesta do Rožnova se rázem stala prověrkou našich lýtek i charakteru.

První hospůdka byla zklamáním. Zapadli jsme do ticha, kde se tři lidé tvářili, jako bychom byli z jiné planety.. Po dvaceti minutách trapného klidu jsme usoudili, že naše návštěva asi není žádaná, a vyrazili dál.

O šest kilometrů později nás zachránila malá vesnická hospoda. Zastavil jsem, otočil se na Milana – moji cyklistickou kotvu – a zeptal se: „Jak to vidíš? Dáme si pivko? Jsou tam dva lidi a tři stoly, vejdeme se!

Byla to nejlepší zastávka dne. Zpočátku zdrženliví místní se po pár pivech rozmluvili, padaly historky a atmosféra se uvolnila. Cítil jsem, jak ze mě padá únava (hlavně z masakru včerejšího dne). Chtěl jsem zůstat, ale Milan je pragmatik: „Čas nás tlačí.“ A tak jsme se posilněni místním mokem a dobrou náladou rozjeli dál.

Další kilometry mě dostaly na kolena. Začaly křeče. „Milane, to není možné, že máme za dnešek jen 55,4 km v nohách!“ Stěžoval jsem si. A osud se zasmál a poslal nám do cesty dvoukilometrový kopec. Byl jsem hotový.

A pak se objevil duch cyklistiky: starý pán na starém, skoro muzejním kole. Jel v klidu, jako by neexistovala gravitace. „Ty vole, co to je?! Já sotva lezu a on si to šine na komunistovi!“ otočil jsem se na Milana. Když jsem se podíval zpět, děda zmizel. Vypařil se. „Hele, kam zmizel ten děda?“ Milan jen krčil rameny. Jedna z těch venkovských záhad, o kterých budeme ještě dlouho mluvit.

Naštěstí nás to mystérium vyhecovalo a v dálce se objevila spásná značka: Rožnov. Vítězné „Hurá“ se neslo lesem. Vjížděli jsme do malé, téměř zapomenuté vesničky, kde by prý autobus jel jen tehdy, kdyby potkal medvěda s vlkem v kapse.

Cíl nás přivítal pastvinami a ohradníky. Okamžitě se dostavil ten hřejivý pocit: sprcha, jídlo, spánek. Naše ubytování – Bizoní farma – bylo nečekaně okouzlující. Všude bizoni, dětský koutek pro klid rodičů, socha bizona… prostě elegantní a neobvyklé prostředí.

Paní na recepci nám sice nejprve nevěděla, kam s koly, ale po chvíli nám zajistila bezpečnou místnost. Brašny dolů, sprcha, chvíle odpočinku a rekapitulace dne. „Byl to zážitek. Šlo to, ale jsme tady!“ Byl jsem tak zničený, jak dlouho ne, ale ten pocit vítězství stál za to.

Po zhlédnutí televize a krátké obhlídce stájí jsme zamířili do restaurace. U stolu s Milanem jsme probírali dnešní cestu ( počítali jsme ujetou vzdálenost: místo plánovaných 65,8 km jsme ujeli 77,6 km, k čemuž jsme ještě ušli zhruba 10 km pěšky). a přišel hlavní hřeb večera. K místnímu pivku jsme si objednali specialitu: bizoní steak na seně.

Chuť mě naprosto šokovala – v tom nejlepším slova smyslu. I když jsem zprvu váhal, jsem rád, že jsem se nechal přesvědčit. Jediná drobná komplikace: platba možná pouze hotově. Naštěstí jsme měli dost. Zaplatil jsem večeři i snídani na ráno, abychom se ráno už jen sebrali a vyrazili.

S plným žaludkem a únavou z cesty, ale s pocitem skvěle zvládnutého putování, jsme zalezli do postele. Naše další cyklistická kapitola skončila. Dnešek jsme si zasloužili. A ten bizoní steak? Ten je nezapomenutelný.

......................................................................

Pokud se i vy vydáte na cyklostezky České Kanady s cílem dojet za bizonem, máme pro vás pár praktických rad:

____________________________________

Pokud se vám líbil tento článek o cyklistice, klikněte na ‚Sledovat‘ pro další dobrodružné příběhy z kola!