Hlavní obsah
Cestování

Beskydské peklo: Brutální krpál, hlad a hotel, kde hosty vyloženě nechtějí

Foto: vol. Pedro Smolero

 Hotel Travný/foto:vol.Pedro Smolero

Zlomení, hladoví a ztracení v lesním labyrintu. Tato cyklojízda v Beskydech se změnila v boj o přežití, který korunoval bizarní zážitek v jednom z místních hotelů. Nakonec nás zachránil až Ryzák.

Článek

Ráno s chutí oceli a prázdného žaludku

Ranní procitnutí připomínalo scénu z akčního filmu po výbuchu. Tělo ztuhlé, svaly v křeči a pocit, jako by nás někdo v noci prohnal mrazákem. Nejhorší však nebyla únava, ale ticho tam, kde mělo být slyšet cinkání příborů. V místě našeho noclehu nebylo kde posnídat. S těžkými batohy na zádech a žaludkem, který hrál agresivní metalové sólo, jsme vyrazili do neznáma. Naivně jsme věřili, že snídaně na nás čeká za prvním bukem.

Labyrint, kde se červenala i navigace

První kilometry v lese nás rychle vyvedly z omylu. Místo plynulé jízdy přišlo totální bloudění. Motali jsme se v kruzích jako splašené myši, zatímco nás neviditelný labyrint svíral čím dál pevněji. I moderní technika selhala – navigace vypadala, že se sama stydí za to, kam nás vede. Když jsme se konečně vymotali na pevnou cestu, místo úlevy přišel šok.

Před námi stála „stěna“. Brutální, nekonečné stoupání, které by odradilo i kamzíka.

„Končím, vzdávám to, tohle nemám zapotřebí,“ prohlásil jsem a hodil kolo do trávy. Morálka byla na bodu mrazu.

V tu chvíli ale zasáhl Milan. S klidem „kapitána zájezdu“ nahodil motivační řeč o blížící se snídani a skvělém obědě. Jeho nezdolný oheň v očích mě přesvědčil. Následovaly dva kilometry tvrdé dřiny – ne v sedle, ale pěšky, kdy jsme kola rvali do svahu, který jako by s každým metrem strměl.

Technický unikát uprostřed divočiny: Přehrada Morávka

Foto: vol. Pedro Smolero

Morávka/foto:vol.Pedro Smolero

Po 14 kilometrech utrpení se mezi stromy konečně zaleskla hladina přehrady Morávka. Toto místo je fascinující nejen svou krásou, ale i historií. Věděli jste, že původně měla stát o 8 kilometrů níže? Nakonec vznikla zde jako první přehrada v ČSSR s asfaltovým těsněním. Unikátem je i její rekonstrukce z let 1997–2000, kdy byl asfalt nahrazen speciální PVC fólií – technologie, která tehdy v okolí neměla obdoby.

Foto: vol. Pedro Smolero

Morávka/foto:vol.Pedro Smolero

Gastronomické dno a hotel „Trapný“

S asfaltem pod koly se vrátila naděje. Jedno otlačené jablko z kapsy chutnalo jako michelinské menu. Jenže smůla nekončila. Cyklobar Morávka? Zavřeno. Hotel Morávka? Po sezóně, zavřeno.

Foto: vol. Pedro Smolero

Cyklobar Morávk/foto:vol.Pedro Smolero

Skončili jsme v Pražmo v Hotelu Travný. Název seděl, jen s drobnou přesmyčkou na „Trapný“. Uvnitř nás čekal výjev jako z normalizačního filmu: dvě dámy, nohy na stole, sudoku v ruce a výraz, že host je největší nepřítel státu. Jídlo? Totální gastronomické dno, které v nás zanechalo hořkost v duši.

Foto: vol. Pedro Smolero

 Hotel Travný/foto:vol.Pedro Smolero

Záchrana v pivovaru a cílová rovinka

Náladu nám spravila až klasicistní perla – kostel sv. Jana Nepomuckého z roku 1807, který nechal postavit hrabě Pražma.

Foto: vol. Pedro Smolero

kostel sv. Jana Nepomuckého/foto:vol.Pedro Smolero

Monumentální klid chrámu nás připravil na poslední zkoušku: defekt v plné rychlosti. Jen zázrakem jsem kolo před blížícím se autem ustál.

Skutečný obrat nastal až ve Vyšní Lhotě v pivovaru Kohutka.

Foto: vol. Pedro Smolero

pivovar Kohutka/foto:vol.Pedro Smolero

S výhledem na horu Prašivou a sklenicí místního „Kohuta“ v ruce se nám začala vracet chuť do života.

Foto: vol. Pedro Smolero

pivovar Kohoutka/foto:vol.Pedro Smolero

Definitivní vykoupení pak přišlo v 18:00 ve Vojkovicích.

Foto: vol. Pedro Smolero

pivovar u Koníčka/foto:vol.Pedro Smolero

Pivovar u Koníčka v Dobraticích byl balzámem na duši. Zatímco se vařil věhlasný Ryzák, my si užívali komfortu, čistoty a personálu, který hosty skutečně vítá.

Foto: vol. Pedro Smolero

pivovar u Koníčka/foto:vol.Pedro Smolero

Večeře, která byla opravdovou delikatesou, smazala všechny útrapy dne. Usínali jsme s pocitem, že i když vás hory srazí na kolena, ty nejlepší zážitky si člověk musí prostě vybojovat.

Foto: vol. Pedro Smolero

pivovar u Koníčka/foto:vol.Pedro Smolero

Doporučení pro vaši cestu:

Pokud se vydáte do oblasti Morávky, nenechte se odradit prvními kopci. Určitě nevynechte návštěvu pivovaru u Koníčka ve Vojkovicích – jejich Ryzák a kuchyně jsou vyhlášené v celém kraji. Naopak si dopředu ověřte otevírací doby horských chat mimo hlavní sezónu, abyste neskončili jen u jednoho otlačeného jablka.

Otázka pro čtenáře: Zažili jste na svých cestách také moment, kdy jste chtěli „hodit kolo do žita“, ale nakonec se z toho vyklubal nejlepší zážitek sezóny? Napište nám do komentářů!

____________________________________

Mé doporučení

Stojí to za prd: Hotel travný

⭐⭐⭐⭐ Pecka: pivovar Kohutka

⭐⭐⭐⭐⭐ Naprostá pecka: Hostinec U Koníčka

__________________________________________

Historie

__________________________________________

Autor: Autorský zápis z cesty stylisticky upravil Google Gemini.

  • Foto: Pedro Smolero (foceno na Motorola moto G 53 5G a citlivě upraveno AI).

__________________________________________

Baví vás příběhy, kde nejsou důležité kilometry, ale hlavně zážitky? Klikněte na tlačítko [Sledovat], ať vám neuteče další cesta!

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz