Z Rožmberka přes Vyšší Brod na Studánku za tajemstvím Jižních Čech

Vydali jsme přímo z Pivovaru Rožmberk nabití energií a dobrou náladou. Slunce nám svítilo na cestu a svět vypadal jako z pohlednice, jenže Jižní Čechy mají svou hlavu. Stačilo pár set metrů a úsměv nám na rtech doslova zamrzl.

Před námi se vztyčil kopec. A za ním další. A pak, jen tak pro radost, ještě jeden. Šlapali jsme do pedálů, dech se krátil, ale pohled, který se nám otevíral do krajiny, byl tou nejlepší odměnou. Příroda kolem Vltavy je v těchto místech divoká, nespoutaná a až magicky krásná. Právě tato krása nás nakonec po čtrnácti kilometrech a nečekaném převýšení dovedla k branám místa, kde se psaly dějiny českého království, do Vyššího Brodu.

Příběh tohoto místa nezačal u rýsovacího prkna architekta, ale uprostřed smrtelného nebezpečí. Píše se rok 1259 a mocný Vok I. z Rožmberka bojuje s dravým proudem Vltavy. Kůň i jezdec mizí pod hladinou. Vteřiny dělí velmože od smrti. V tu chvíli Vok vysílá k nebi zoufalý slib: „Přežiji-li, postavím zde dům Boží.“

Proud ho zázračně vyplavil u malé kaple. Legenda praví, že když se drápal z houští, zjevil se mu anděl se slovy: „Výš se broď!“ Tak získalo město své jméno a Rožmberkové svou duchovní stráž. Vok svůj slib dodržel a ještě téhož roku povolal dvanáct mnichů z rakouského Wilheringu, aby založili cisterciácký klášter, který se měl stát nejposvátnějším místem jeho rodu.

Klášter však neskrývá jen modlitby. Je domovem Závišova kříže, pokladu nevyčíslitelné hodnoty, který je opředen krví a intrikami. Záviš z Falkenštejna, legendární milovník a politik, který svedl královnu vdovu Kunhutu, zde našel svůj poslední odpočinek poté, co ho pod hradem Hluboká popravili prknem. Jeho tělo spočívá v kapitulní síni, v samotném srdci kláštera, který po staletí chránil.

A pak je tu Rožmberská hrobka. Po staletí se mezi lidmi šeptalo, že poslední páni z Růže zde neodpočívají v rakvích. Tradovalo se, že sedí v plné zbroji kolem kulatého stolu a mlčky hlídají své panství. Ačkoli moderní věda a miniaturní kamery odhalily dvě cínové rakve, aura tajemství z tohoto místa nikdy nevyprchala. Klášter jako by měl vlastní ochrannou ruku, přečkal husity, Švédy i nacistické maskování, kdy byly jeho zdi natřeny nazeleno, aby splynuly s lesem.

Po prohlídce areálu, kde v knihovně tlí 70 000 vzácných svazků, nás nohy (a žízeň) dovedly do klášterního pivovaru.

Právě zde jsme se dozvěděli fascinující novinku. Aktuálně probíhá rekonstrukce staré soudní budovy a v plánu je postupná obnova celého pivovarského areálu. Je to ambiciózní plán, který sice stojí obrovské peníze, ale vidět, jak se historické budovy probouzejí k životu, je pro každého cestovatele skvělá zpráva.

Naše cesta však nekončila. S chutí místního speciálu na patře jsme vyrazili směr Studánka. Cesta do tohoto malého pivovaru byla sice krátká, ale prověřila naši připravenost na „oldschool“ přístup. Pokud se sem vydáte, nechte platební karty v peněžence, tady vládne výhradně hotovost. V dnešním digitálním století je to sice trochu šok, ale kvalita piva vám to okamžitě vynahradí.

Jižní Čechy nejsou jen o kilometrech v nohách. Jsou o příbězích, které jsou vryty do kamene a které ožívají s každým douškem místního moku. Vyšší Brod je místem, kde se historie nebrousí v knihách, ale prožívá na vlastní kůži.

A i když vás kopce občas donutí k sáhnutí na dno sil, ten pocit, když stojíte na místě „nekropole Rožmberků“, za tu námahu rozhodně stojí.

A jak to máte na cestách vy dáváte přednost pečlivě naplánovaným trasám, nebo se raději necháváte překvapit nečekanými kopci a skrytými příběhy, které vám cvrnknou do nosu až po cestě?

Historie

Cisterciácký klášter Vyšší Brod

__________________________________________

Autor: Autorský zápis z cesty stylisticky upravil Google Gemini.

__________________________________________

Baví vás příběhy, kde nejsou důležité kilometry, ale hlavně zážitky? Klikněte na tlačítko [Sledovat], ať vám neuteče další cesta!