Hlavní obsah
Cestování

Zámek Velké Meziříčí a pivovar Jelínkova vila: Omyl mě zachránil

Foto: vol. Pedro Smolero

Rozkopané Velké Meziříčí, plná Jelínkova vila a hrozba oběda v zimě? Šťastná náhoda a komunikační šum všechno změnily.

Článek

Z Budišova do Velkého Meziříčí jsem dorazil kolem poledne. Město mě přivítalo s otevřenou náručí tedy přesněji řečeno s otevřenými výkopy, rozkopanými silnicemi a dopravním chaosem. Ambiciózní plány kvůli stavebním pracím ztroskotaly hned v prvních minutách, historické skvosty se však bagry zastínit nenechaly.

Svědci minulosti a bizarní osudy Špitálku

Jako první mi do cesty padla Dolní brána, poslední zachovaný kousek původní městské fortifikace z 13. a 14. století, která v 16. století prošla renesanční kúrou.

Foto: vol. Pedro Smolero

Dolní brána/foto:vol.Pedro Smolero

Spolu s podkovovitou baštou a fragmentem hradeb tvoří osamělého svědka dob, kdy zdi znamenaly rozdíl mezi životem a smrtí.

Hned vzápětí jsem narazil na Kostel sv. Kříže, zvaný Špitálek, který nechal postavit majitel panství Zikmund Helt z Kementu a dodnes v něm odpočívá v rodinné hrobce. Tento svatostánek si prošel vskutku bizarními osudy. Za první světové války poskytoval azyl italským uprchlíkům, aby ho o pár desetiletí později, v roce 1953, nekompromisně znárodnili komunisté a proměnili ve sklad zdravotnického materiálu. Teprve 90. léta mu velkolepou opravou vrátila jeho původní půvab a důstojnost.

Drama u pivovaru: Polévka venku a osudový omyl

V tu chvíli už ale můj žaludek vysílal nouzový signál prvního stupně. Akutní nedostatek kalorií mě dovedl k vyhlášenému pivovaru Jelínkova vila ve Velkém Meziříčí.

Foto: vol. Pedro Smolero

Jelínkova vila /foto:vol.Pedro Smolero

Vstoupil jsem dovnitř, kde mě okamžitě okouzlila stylová atmosféra i sálající historie.

Málokdo ví, že na tomhle místě stával už od roku 1588 starý mlýn. Na začátku 20. století ho ale koupil továrník Karel Jelínek, mlýn zboural, postavil tu elegantní vilu a z mlynářského náhonu vybudoval první městskou vodní elektrárnu. Dnes tu místo turbíny bublá pivo a vzduchem se line vůně pečínky. Všechno vypadalo neuvěřitelně nadějně až na jeden zásadní detail. Uvnitř bylo narváno doslova k prasknutí.

Foto: vol. Pedro Smolero

Jelínkova vila /foto:vol.Pedro Smolero

Když jsem s prosíkem v očích požádal o cokoliv k jídlu, obsluha mi s ledovým klidem oznámila neúprosný verdikt: „Maximálně vám můžeme dát polévku ven. Nic víc, pane.“

Stál jsem tam s helmou v ruce, s prázdným žaludkem a před sebou měl nevábnou vidinu oběda v mrazivém vzduchu. Vtom kolem prošel další člověk z obsluhy, zničehonic se zastavil a zpytavě si mě prohlédl: „Já vás znám, nebo jsem vás aspoň někde viděl, ne?“

Usmál jsem se a s jiskřičkou naděje odvětil: „Já nemám moc paměť na lidi, ale stát se může leccos.“

Foto: vol. Pedro Smolero

Jelínkova vila /foto:vol.Pedro Smolero

Geniální komunikační šum nás zachránil před venkovním hladověním. Během chvilky před mnou přistál pivní tácek, orosené pivko a jako hlavní hřeb dne poctivý dřevorubecký steak z krkovice. Kulinářská báseň. Stroj jsem nechal venku, ale skrze velké okno jsem na něj celou dobu dohlížel jako ostříž.

Císařské manévry na zámku a pekelný hluk pod D1

Po vydatném odpočinku jsem zamířil k Zámku Velké Meziříčí. Hrad tu stál už ve 13. století, což dokládá Budislav z Meziříčí i úchvatná fresková výzdoba v gotickém sále, a později patřil pánům z Kravař, Pernštejnům i Berkům z Dubé. V roce 1723 sice vyhořel, ale vzkřísil se z popela v barokním hávu.

Foto: vol. Pedro Smolero

Zámek Velké Meziříčí/fot:vol.Pedro Smolero

Nejvíce mě však dostala historka z roku 1909. Tehdejší majitel hrabě František Harrach hostil na zámku císařské vojenské manévry. Účastnil se jich sám císař František Josef I., arcivévoda František Ferdinand d’Este a německý císař Vilém II. Návštěva to byla tak významná, že byl celý zámek kvůli vysoké šlechtě narychlo elektrifikován. Dnes jej vlastní rod Podstatzkých Lichtensteinů a v roce 2024 jeho kapli znovu požehnal brněnský biskup Pavel Konzbul.

Foto: vol. Pedro Smolero

Zámek Velké Meziříčí/fot:vol.Pedro Smolero

Když jsem opouštěl Velké Meziříčí, projížděl jsem po břehu řeky Oslavy přímo pod dálničním mostem D1. A upřímně? Litoval jsem každého, kdo v tomhle místě bydlí. Hluk projíždějících aut byl tak šílený, že jsem si nedokázal představit, jak tam lidé mohou žít, natož v noci spát.

Foto: vol. Pedro Smolero

Velké Meziříčí/fot:vol.Pedro Smolero

Ne, děkuji! Raději jsem šlápl do pedálů a s plným břichem vyrazil vstříc Netínu.

Stalo se vám na cestách taky někdy, že vás od hladu nebo průšvihu zachránila čistá náhoda nebo podobný absurdní omyl obsluhy? A jak zvládáte hluk kolem D1 vy, co kolem projíždíte nebo přímo bydlíte? Dejte mi vědět v komentářích!

_______

Historie:

_______

Autor: Autorský zápis z cesty stylisticky upravil Google Gemini.

  • Foto: Pedro Smolero (foceno na Samsung S 25 FE a citlivě upraveno AI).

_______

Baví vás příběhy, kde nejsou důležité kilometry, ale hlavně zážitky? Klikněte na tlačítko [Sledovat], ať vám neuteče další cesta!

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz