Článek
Kostelní sprint a útok na Plzeňskou tradici: ‚Tady se držíme svého!‘
Cesta na Březí se ještě ani nerozjela a už jsme sprintovali po kostelech jak neplacení ministranti. Absolvovali jsme bleskovou zastávku u kostelů v Těšeticích a Práčích. Když slunce pálilo nesnesitelnou silou, spásu jsme našli až u kiosku U Tří čápů v Jevišovce.
Kiosek u Tří Čápů
Zpocení a žízniví jsme se doplazili k pultu, ale paní se na nás podívala tak přísně, že by zkrotila i burčák po sezóně.
Plzeň? Tady? Chlapci, my jsme na Moravě. Tady se točí jen to, co má koule.
Měl jsem chuť ji samou radostí obejmout! S pokorou jsme přijali orosený Ostravar. Chutnal jako tekutý manifest moravské nezávislosti – řízný a upřímný.
Chorvatská enkláva uprostřed Moravy, o které jste neslyšeli
A ta hrdost má v Jevišovce hluboké a nečekané kořeny. Tato nenápadná víska na soutoku Dyje totiž skrývá fascinující historický unikát. V 16. století se stala novým domovem pro moravské Chorvaty, kteří sem prchali před Osmanskou říší. Jejich potomci zde udržovali svůj jazyk a kulturu po celá staletí.
Seděli jsme tak v historicky chorvatské obci na jihu, pili rázovité pivo ze severu Moravy a užívali si tu neopakovatelnou atmosféru místa, kde se „drží svého“.
Horor ve vinici: Válka s opeřenci a sklípek na důvěru
Cíl dne – vinný sklípek – byl na dosah. S majitelem byla domluva rychlá a s důvěrou hodnou Moravy: sklípek nechá otevřený a zaplatíme mu ráno.
Najednou to začalo praskat, jako kdyby vinaři vyhlásili ptákům poslední ultimátum: „Ještě jeden hrozen a letíte do pekáče!“ Podivná válka mezi vinaři a opeřeným nepřítelem. Chvíli jsem si připadal jako v nějakém venkovském hororu, ale slunce svítilo a pocit svobody byl silnější než napětí.
Poslední mise: Řeznictví, ticho a absolutní vítězství
Večeři jsme museli vybojovat. První pokus ztroskotal: pivovar Březácký SUP (adresa: Hlavní 49) byl zavřený. Osud nám poslal poslední pohlavek. „Dost,“ řekli jsme si. „Klobásy, sýr a víno od hostitele. Dnes už konec s hledáním.“
Jatka Březí
Záměr najít maso nás dovedl do místa zvaného Jatka Březí (adresa: Nádražní ev. č. 8). Název sliboval jatka jak z hororu, ale uvnitř to byl překvapivě útulný bufet — skoro až moc útulný na to, jak se jmenuje. Tam jsme se najedli, nakoupili zásoby a s pocitem lehkého vítězství nad celodenní únavou se vrátili do sklípku.
Jatka Březí
Horká sprcha smyla prach cest. Pak už jen chladné, poctivé moravské víno, klobásy, sýr a ticho. Úspěšný den rebélie skončil absolutní pohodou.
Zítra nás čeká velkolepé finále: Mikulov, Svatý kopeček a noc v Lednici.
Ponaučení z Moravy
- Držte se svého: Hrdost se vyplácí. Autentický regionální produkt (jako Ostravar na Moravě) vždy překoná mainstream.
- Hledejte nečekané příběhy: Největší unikáty se skrývají v nenápadných místech (Chorvatská enkláva).
- Důvěra je měna: Morava nám ukázala, že základní lidská důvěra (otevřený sklípek) stále funguje.
- Vítězství je v jednoduchosti: Někdy je nejlepší večeře ta nejméně komplikovaná. Klid a klobásy zvítězí nad honbou za luxusem.
- Nejlepší pocit je svoboda: Rebelie proti plánům a očekáváním vede k absolutní pohodě.
____________________________________
Pokud se vám líbil tento článek o cyklistice, klikněte na Sledovat pro další dobrodružné příběhy z kola.
Chcete-li podpořit mou práci a budoucí cesty, můžete mi pomoci s financováním nového vybavení na kolo a cestovních nákladů. Velmi si vážím každého příspěvku a děkuji za vaši neustálou podporu!
